Kapitola 2

26. listopadu 2008 v 18:29 | Illian |  Dance with death angel (FF povídka - dokončeno)

Legillems


"To jste nemohl počkat až se převléknu?" zeptala se uraženě.
"Nemáte mne nazývat hulvátem, kolegyně!" podotkl jízlivě.
Při posledním slově ztuhla.
Já jsem teď jeho kolegyně? To si někdo dělá srandu ne? To s ním mám být jako třeba ve sborovně? Ani pět minut! To vážně ne! ...Eh... já toho Brumbála zabiju!!!
Najednou ucítila v hlavě tlak, jak se jí snaží někdo dostat do hlavy.
"Co si to dovolujete?!?" vykřikla rozhořčeně a přitáhla ho k sobě za kravatu. Severus byl touto reakcí překvapen, ale pak zase přimhouřil oči.
"Já nic nedělám." začal ji provokovat. Lena přimhouřila oči a oplatila mu stejnou ranou. S neslyšným Legillems se pokusila dostat do jeho hlavy. Tentokrát zase zuřil Severus.
"Co si to dovolujete?!?" vyprskl
"Co? Já nic nedělám." odpověděla nevinně. Už ho nedržela za kravatu, ale posměšně mu hleděla do obličeje. Viděla jak se nadechuje, aby ji seřval, ale byla rychlejší.
"Myslím že mi můžete ukázat kde je jídelna - mám docela hlad, co vy? Nedáte si také šálek kávy?" zeptala se ho absolutně klidně, čímž ho úplně vyhodila z koncentrace. Najednou se mu nedostávalo slov. Tohle se mu ještě nestalo. Pokusil se vymyslet nějakou jízlivou poznámku, ale zmohl se jenom na: "Jistě, pojďte za mnou." Ani se nepoznával, ale již do předu věděl, že s touto kolegyní bude zábava.
"Mmm, tahle káva je ale dobrá ..." vydechla spokojeně a zachumlala se do pohodlného křesla, které jim hned po příchodu nachystali v kuchyni skřítkové. Kolem nich pobíhali skřítkové s plnýma rukama práce a docela si jich přestali všímat. Naproti ní seděl Snape a měřil si ji chladným pohledem. Před sebou měl šálek kávy, ale ještě ani neochutnal. Zatím pouze pozoroval, jak se jeho nová společnice zmenšuje v obrovské dece a upíjí velmi silnou kávu. Dokonce i na něj byla poměrně silná.
Jsem zvědav, zda ze slečny konečně něco vypadne, nebo jestli tu bude jenom sedět a rozplývat se nad kávou.
"Ano..ještě chvíli se tu budu rozplývat a pak vás přemluvím, aby jste mi ukázal kde mám kabinet a kde budu spát." pronesla škodolibě. Severuse to tentokrát už ani nepřekvapilo. Už poprvé si všiml že její psychický útok byl velmi silný. Dokonce se ani nedostal přes její obranu, on profesor Severus Snape, který odolá psychickému útoku i samotného Voldemorta.
"Jestli jste už skočila můžeme jít. Budu si na Vás muset dávat pozor." V jeho hlase zazněla výhružka. Lena položila šálek a požitkářsky se protáhla. Pomalu se pak vysoukala z deky a pokynula mu, aby jí ukázal cestu. Severus v duchu proklínal Brumbála, protože její kabinet měl být velmi blízko toho jeho. Vedl ji ztemnělými a chladnými chodbami Bradavického hradu. Jednu chvíli se jí zdálo že ji vede do jakéhosi labyrintu ze kterého není návratu. Jakmile ji dovedl před masivní dveře s malou cedulkou na které bylo její jméno. Zaplavil ji neurčitý pocit, který nedokázala určit a tak raději pomalu otevřela dveře. Byla tam tma a nebylo téměř nic vidět vešla jako první a pokoušela se zaostřit. Po chvilce to vzdala a nechala ve své ruce objevit kouli modrého ohně. Ta ozářila téměř prázdný kabinet. Jediné čeho si všimla byl stůl, stará a dost rozvrzaná židle a police, které by se daly považovat za knihovnu přes celé dvě stěny. Snape vešel za ní a zkoumavě hleděl na modrý plamen v její ruce.
"Tamhle jsou dveře do koupelny a ložnice s pracovnou."
Zkoumavě se na něj zahleděla. V jeho hlase zaznělo něco z jeho minulosti. Pravděpodobně si to ani neuvědomil, ale vzpomínal na svůj první den. Potichu otevřela dveře do ložnice a spokojeně se usmála. Ložnice byla současně i pracovnou a v rohu byl krb. Zapálila jej a spokojeně si k němu vyčarovala křeslo. Dokázala by tu se sklenkou vína a dobrou knihou strávit hodiny. Ze zasnění ji vytrhl Snape.
"Potřebujete ještě něco?" zeptal se poněkud nevrle.
"Ne myslím že ne, knihy a ostatní věci si sem dokáži přenést sama. A ještě něco...děkuji za příjemný večer." S tím se otočila ke krbu, s klidem si sedla do svého nového křesla a zavřela oči. Severus si ji mohl konečně prohlédnout, aniž by to u ní vyvolala jakoukoliv reakci. Měla oříškově hnědé vlasy a příjemný obličej. Kruhy pod očima se ve světle ohně jevily jako dvě obrovské modřiny, a jeho zajímalo, co asi dělá, když vypadá tak ztrhaně.
Sakra, nemůžu ji pořádně odhadnout - zřejmě to bude chtít čas. Hmm, možná není takovým dítětem jak jsem si myslel. Určitě se s ní ale nudit nebudu.
S poslední myšlenkou potichu vyklouzl z pokoje a neslyšně za sebou zavřel, aby ji nevzbudil.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Annet Annet | Web | 29. listopadu 2008 v 12:12 | Reagovat

Severus je má nejoblíbenější postava...

Povídka je zajímavá, jenom se mi někde nelíbí, když třeba severus používá slovo skara, vůbec mi to k němu nejde... :)  ale jinak jsem zvědavá na pokračování...

2 Illian Illian | E-mail | Web | 29. listopadu 2008 v 18:11 | Reagovat

Severus je i moje nejoblíbenější, pokračování bude - jenom nevím kdy :-). Jinak děkuji za komentář :-), ani jsem si nemyslela že tyhle bláboly bude někdo číst. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama