Modrá 03

17. listopadu 2008 v 14:33 | Illian |  Modrá (FF povídka - dokončeno)
______________________________________________________

"Co tu děláte."
"Čtu si." Ukázal na knihu ve svých rukou. Elea tiše zuřila.
"Kdo jste." Zeptal se jí náhle Severus.
"Cože? Jmenuji se Elea Iris Sefyrová."
"Já se vás neptal na jméno. Kdo jste."
"Myslíte jako jestli nejsem elf?" zeptala se ho trochu podrážděně. Modré vlasy si hodila na záda, protože jí padali do obličeje. "Z jisté části jsem elf, ale to není podstatné. Teď mě omluvte musím na famfrpálový trénink." Udělala dva kroky a znovu vypadala jako dřív. Severus se za ní zamyšleně díval. Škoda, s modrýma vlasama je hezčí…pomyslel si, ale hned na to se nazval nepublikovatelným výrazem.

"HERMI!!! Pohni! Jdeme pozdě na snídani!"
Hermiona rychle seběhla z ložnice a i s Eleou utíkaly na snídani. Když Elea konzumovala třetí toast, otevřeli se dveře. Do místnosti napochodoval Lucius Malfoy a za ním vjeli tři koně. Elea tlumeně vykřikla. Tři koně černí jako uhel s jezdci temnými, kteří kolem sebe šířily temnotu a strach, bolest, zlobu a zoufalství. Svíce zakolísali a Malfoy se ušklíbl. Profesoři na ně vyslali několik kouzel, ale Malfoy nebyl skutečný, do síně se promítal pouze jeho obraz a po dvou paprscích zmizel. Ta tři monstra se ale nehnula ani o milimetr, jenom se skřehotavě zasmála. Všichni ztichli a několik lidí začalo tiše plakat. Všechny naplnily ty nejhorší pocity. Nikdo se nehýbal,… tedy až na jednoho člověka. Elea vyskočila a postavila se před ně. Vlasy jí zmodrali a na sobě měla to modré oblečení které viděl Severus u jezera.
"Chcete mě ne? Tak si pro mě pojďte." V ruce se jí objevil oboustranný meč. Jeho čepele hořely modrým ohněm a ozařovali potemnělou síň.
"ENIEEEEEee…." Zasyčel prostřední démon, nebo co to bylo a pokýval na dva vedle sebe. Ti dva se na ni vrhly. Elea se statečně bránila. Jedno z nich se jí podařilo nabodnout a on hned po tom zmizel. Dalšímu vrazila meč někam do břicha a taky zmizel. Zůstal poslední. Elea oddychovala jako po maratónu. Monstrum na ni vyslalo černý paprsek. Elea ho nestačila vykrýt a před vyděšenými studenty se zkroutila na podlahu v bolestné křeči. Tunika byla místy protrhaná a všude měla hluboké krvavé šrámy. Pak na ní vyslal jakési šípy. Jeden se jí zabodl do ruky, ostatní odrazila. Rychle ho vytáhla. Jezdec se k ní rozběhl. Kůň se vzepjal. Vypadalo to, že ji udupá. Všem se zatajil dech. Elea mu rychle uhnula a postavila se před něj. Meč nechala zmizet. Zavřela oči a celou síní se prohnal teplý příjemný vítr. Jakmile se dotkl Elei, rozzářila se, celé její tělo zářilo bílou barvou. Na jednou se začala měnit. Jakoby se zvětšovala. Jakmile světlo zesláblo, všichni vydechli překvapením. Místo Elei stál nádherný Jednorožec s křídly (pegas s rohem:-)). Nikdo nebyl schopen slova. Elea-jednorožec vyrazila na tu černou obludu. Ta se jí očividně lekla. Uhnulo to a Elea se znovu obrátila na to monstrum.
"Enie, pamatuj že tohle není naposledy!"zařval a pak zmizel. V síni opět svítili svíce a jediný bod, který byl zářivější než všechno kolem byla Elea. Ta se za dalšího výtrysku světla vrátila do normální podoby. Na chvíli zavrávorala a pak omdlela. Tělo jí klesalo k zemi, ale nedopadlo. Paprsek z hůlky toho nejneočekávanějšího jí zachytil uprostřed letu.
Severus Snape ji pomalu položil a došel k ní aby zjistil jak je na tom. Podíval se na Brumbála a prohlásil že musí na ošetřovnu. Z krvavých šrámů jí pořád tekla krev. Severus ji vzal do náruče a pomalu odešel. Ve velké síni se všechno snažila McGonagalová nějak uklidnit. Studenti se rozešli na hodiny, ale nikdo nemluvil o ničem jiném než o Elee. Sírius cupital vedl Severuse a vypadal taky ztrhaně, ale bylo mu pořád lépe než jí. Severus ji držel v náručí a cítil jak z ní vyprchává život. V ruce pořád svírala šíp. Otevřela oči a usmála se. (dle možností)
"Pane profesore…Ten šíp…fárský jed….ach."
hlasem, který ani nepoznávala se pokusila mu vysvětlit aspoň něco a pak omdlela. Nenamáhala se s tím, že by si změnila barvu vlasů, nebo změnila oblečení. Severus se jich jemně dotkl když ji bral ze země. Husté, dlouhé a jemné…Donesl ji na ošetřovnu a položil na postel. Poppy tam ale nebyla, jenom vzkaz na jejích dveří, že se vrátí v šest - šla nakoupit léky. Severus zaklel a znovu ji vzal do náruče. Byla zase při vědomí a chvěla se. Pak mu najednou docvaklo. Fárský jed. "Panebože…" vydechl. Rychle, co mu to šlo ji donesl k sobě do kabinetu a pak do ložnice. Položil ji na postel a zbavil svrchního oblečení. Přinesl si rychle obvazy a lektvary. Několik do ní nalil, ale s posilovačem váhal.
"Ne,..e. Posilovač mě uspí,…to nemůžu…" zachraptěla. Severus přikývl.
"Eleo, musíte to vydržet. Protijed namíchám do půl hodiny pak další půl hodiny chladne…myslíte že to zvládnete?"
"Musím…"
"Fárský jed vám ale bude promítat nejhorší okamžiky života a"
"….budu cítit všechnu bolest svého života, psychickou i fyzickou....připoutejte mě…" vydechla unaveně Elea a zavřela oči. Severus s ní zatřásl.
"Nesmíte usnout! Sakra!" připoutal ji k posteli. Elea najednou vytřeštila oči. Ne na něj, ale na někoho jiného.
"Ty jsi přeci mrtví! Nech mě být!!" z očí jí začaly téct slzy. V jednu chvíli se její tělo vzepjalo s ohromnou silou. Severus ji zatlačil do pokrývek.
"Vydrž!" Připravoval lektvar a po očku sledoval, jak se jeho studentka zoufale zmítá v řetězech na jeho posteli. Ruce i nohy měla za chvíli rozedrané do krve. Na jednou se uklidnila, ale když se jí Severus podíval do očí uviděl v nich přímo hmatatelný děs. Otřepal se. Elea zařvala jako poraněný lev. Jestli se doteď chtěla dostat z pout, tak teď je přímo rvala. Severus na ni vyděšeně zíral a míchal kotlík. Elea se ze všech sil snažila dostat z pout. Trhala sebou tak, že ji Severus musel znovu přidržet. Konečně trochu povolila. Jenom se klepala. Po čele a po celém těle jí stékali kapičky potu. Konečně. Severus jí přiložil k ústům chladnou lahvičku a nechal ji se napít. Elea hltavě pila. Za chvíli upadla do něčeho mezi spánkem a bezvědomím. Severus unaveně zavřel oči. Ozvalo se zaklepání na dveře.
"Dále.."
"Jak je na tom Severusi?"
Severus se podíval na Bradavického ředitele pohledem "jak jí asi může být" ale přinutil se slušně odpovědět.
"Nevím, co jí způsobilo ty rány, ale bylo to mocné kouzlo. Pak zvěromágská přeměna a všechna ta kouzla co tam dělala ji strašně vyčerpala. Šíp co ji zasáhl byl s fárským jedem. Už dostala protilátku, ale něco ti povím Albusy. Tahle holka zažila věci tak strašné, že nevím jestli bude v pořádku. Viděl jsem ten děs a strach v jejích očích,..Ještě že ten protijed zabral. Celý proces toho jedu trvá podle toho, co dotyčný kouzelník zažil. Mám takový pocit, že ona by tu ležela přes celý týden…"
Brumbál přikývl. Nechal Severuse aby jí ošetřil rány a odešel. Byly asi dvě hodiny ráno. Elea se konečně probrala. Severus čekal až se probere, ale usnul v křesle. Mávla rukou, což jí dalo dost zabrat a deka, která se válela v nohách postele ho jemně přikryla. Pokusila se posadit, ale bolestně sykla. Severuse to probudilo.
"Tak jste se probudila. Chvála bohu."
"Neřvala jsem moc?" zeptala se s kajícným výrazem Elea. Severus překvapeně vydechl. Neviděl nikoho tohle zažít a pak žertovat, jakoby se nic nestalo.
"Ani ne... Měla by jste si lehnout."
"Ne, dlužím vám vysvětlení…" Severus chtěl říct že nedluží, ale ona už začala a on byl moc zvědavý.
"Takže,…jsem…no,…jmenuji se celým jménem Elea Selena Iris Sefyr Hanit - Enie. Ten přídavek Enie, znamená vyvolená osudem." Na chvíli se odmlčela a zkusila si pochroumanou rukou odvázat kus látky, kterého si Severus všiml už dřív. Severus k ní přiskočil a pomohl jí. Odkryl se tak nádherný modrý znak, který pulsoval. Elea pokračovala.
"Tenhle znak mám už od narození…je to znamení věků a pulsuje v tepech mého srdce,..přibližně. Mno…jak jste si všiml mám elfskou krev. Má matka byla elfka a měla pegaskou krev. Můj otec byl velký kouzelník…Tinah,..je to mocný rod a někteří z něj sešli z cesty. Moje jméno Hanit je vlastně Tinah, ale …" nedořekla, pochopil. "Problém ale byl v tom, že rodová větev Tinah pochází od samotného Salazara Zmijozela…mno, ale tady je další problém,…matka mého otce, moje babička byla Efian Rest…nejpřímější dědička Godrika Nebelvíra…no a aby to bylo zajímavé můj..děda od matky…byl potomek Helgy z Mrzimoru, sice dávný, ale potomek. Matka, jak vám asi došlo je zase elfka…tudíž potomek Roveny z Havraspáru….mno. Co to znamená? Jsem potomek všech čtyř nejčistokrevnějších rodů na téhle zemi, takže…" udělala dramatickou pomlku a nevesele se usmála "…mám šílenou moc, kterou neumím ovládat…skoro, a problémů jak něčeho. Démoni jdou po mě kvůli mému otci…, Voldemort asi z principu a z toho, že mám takovou moc a můžu ho taky zničit…samozřejmě i Harry ho může zabít. No a …to je asi tak všechno…No vlastně ne. Teď proč jsem tak řvala co?" ušklíbla se.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama