Modrá 07

17. listopadu 2008 v 14:37 | Illian |  Modrá (FF povídka - dokončeno)
____________________________________________

O pět dní později:
Elea se konečně probrala a zamžourala kolem sebe. Cítila se jako by ji přejel kombajn. Bílá barva ji bodala do očí. Pak si všimla druhé postele. Ležel na ní Severus Snape a vůbec se nehýbal, jenom spokojeně oddechoval. Usmála se a zkusila se posadit.
"Au!" doufala že ji nikdo neslyšel. Závěs se odhrnul a Poppy k ní rychle utíkala.
"Jak je vám? Vy jste nám ale dala! A Severus se ještě nepro…" ani to nedořekla a Severus nakrabatil čelo a pomalu otvíral oči.
"Je…mi…chrch…dobře." Hrozně chraptěla, ale nechala se znovu položit do postele. Severus se mezitím probudil docela. Mrkal očima a pak se podíval na vedlejší postel. Elea roztáhla rty v ještě větším úsměvu.
"Tak?" Prohlásila Elea, ale vzápětí se rozkašlala.
"No tak slečno Sefyrová! Nesmíte mluvit." Napomenula ji Poppy, ale bylo na ní vidět jak je ráda že oba žijí.
-Tak jak ti je?-
-Jako by mě přejel vlak…-
-Moje řeč. Proč jsi to udělala?-
-Proč myslíš?-
Severus na ni vrhl pátraví pohled a Elea vypadala hodně pobaveně. Najednou tam vpadl Harry, Ron a Hermiona.
"Eleo!!!" společně se vrhli k její posteli. Elea vrhla vyděšený pohled na Severuse a ten měl teď co dělat aby se nerozchlamal.
"Udu..síte mě.." zachraptěla. Všichni tři se na ni omluvně usmáli a poslušně si sedli k její posteli. Ron si jako první všiml Snapea a usmál se. Severus myslel že si bude muset protřít oči! Weasley se na něj usmál?!??!!
"Tys mu zachránila život...mno,..co jiného by od tebe pak mohl člověk čekat než pět dní na ošetřovně."
"Já za..to nemůžu!" ohradila se Elea, ale taky se šťastně usmála. Najednou tam vtrhla Poppy a začala je vyhánět.
"Nechte je odpočinout! To nemáte úctu!"
Pak do nich znovu něco nalila a někam odběhla.
"Tak?"
"Tak?" opakovala po něm Elea a jemně se u toho usmívala.
"Jsme si tykali…"
"No jo."
"Takže?"
"Takže by mě zajímalo jak dlouho tu budeme…"
Severus se na ni podíval. Měla úsměv od ucha k uchu, jakoby se nic nestalo. Už chtěl něco kousavého podotknout, když se znovu objevila Poppy, ale tentokrát s ní byl ještě Brumbál. Poppy mu něco řekla a pak odešla.
"Dobré ráno, Severusi, slečno Sefyrová." Severus něco zabručel a Elea se zářivě usmála.
"Dobré."
"Takže, nechcete mi náhodou říct co se stalo?"
"To by mě taky zajímalo…"přidal se k Brumbálovi Severus a oba se teď dívali na Eleu.
"Ehm…totiž…zapomněla jsem vám říct…jednu maličkost." Rozpačitě se usmála a těkala pohledem z jednoho na druhého. Brumbál vypadal spíš pobaveně, ale Snape…mno…to bylo věru těžké určit.
"Totiž když mi Voldemort zkoušel sebrat moc, tak se mezi náma utvořila telepatická stopa,.cesta. On neví, aspoň myslím že ne, že cítím někdy to co on. Něco jako s Harrym, jenom trochu silnější. Dokážu toho někdy využít a zjistit jeho pocity. No a když jsem ucítila že je hrozně šťastný a zároveň rozzuřený, prostě to vypadalo, jako by našel něco co dlouho hledal. Nebyl si ale jistý. Pak to na chvíli jakoby zchladlo, ale pan profesor se vrátil ze schůzky smrtijedů v dost špatném stavu. Věděla jsem že se chystá od vás pane řediteli, to víte. No tak jsem na něj počkala u něj v kabinetě,…vím že jsem tam neměla co dělat ale…prostě jsem tušila že bude mít špatnou náladu. Hlavně když se mu nepodařilo skrz démony mě zabít. Tehdy jsem na něj použila obyčejný dotek světla. Jenže on šel pak další den normálně na výuku a to mě dost naštvalo. Rozumějte v jeho stavu. No, na konci hodiny jsem k doteku světla přidala takové drobné kouzlíčko…elfí." Rozpačitě se na ně dívala a odhadovala dobu, kdy ji Snape zakleje do něčeho ošklivého. Nadechla se a pokračovala. "Od té doby jsem cítila i jeho bolest. Udělala jsem to i proto, že tu noc co jsem u něj zase hlídkovala měl Voldemort zase ten pocit. Prostě se mi to nezdálo a tak…no. Takže když šel do zapovězeného lesa a kousla ho akromantule, myslela jsem že ho asi zabiju, vůbec nevím proč tam chodil, ale došlo mu, že potřebuje dvojitou dávku. Sice to necítil tak moc, ale bylo mu to trochu divné. Nějak na to zapomněl a já jsem na to taky zapomněla. No pak, ten večer, se přemístil. Když se člověk přemisťuje, žaludek se hnusně zhoupne a je to pěkně hnusný. Proto jsem se v jedenáct vzbudila. Došlo mi, co se stalo. Zkusila jsem Voldymu číst myšlenky, ale jediné co jsem zjistila byl ten pocit jakoby výhry. No, a pak jsem ucítila první crutiatus. Panu profesorovi určitě okamžitě došlo, že je něco divnýho, protože to nebylo tak strašný. Tak jsem zapojila svou telepatii a už to jelo…když mi řekl že ho odhalili, vydala jsem se k vám a pak to už znáte." Podívala se do jejich obličejů a rozpačitě se usmála. Neposedný pramen si dala za ucho a čekala.
"Výborně." Odvětil Brumbál a usmál se. Snape ale nevypadal že se hodlá vyjadřovat.
"A co ty Severusi, co na to říkáš?"
"Bylo to rozhodně nezodpovědné. Mohla zemřít!" vybuchl Severus. Elea se na něj zamyšleně podívala a pak lehkomyslně prohlásila.
"Ale jsme živý ne?" Severus vypadal, že jí snad zabije sám a Brumbálovi cukali koutky.
"No já vás tu nechám aby jste si to vyříkali." S úsměvem je opustil.
"Co tě to vlastně napadlo!" spustil na ni hned Severus aniž by si uvědomil že jí zase tyká. Elea mu už už chtěla něco říct, když se vrátil Brumbál.
"Sybila, profesorka Trelowneyová včera u oběda řekla jakousi věštbu." Podal Elee papír, se záznamem věštby a zmizel. Elea se na ni podívala, ale moc ji nepochopila.
"Já ji přečtu…Ehm…Modrá a černá,….modrá a černá…Až modrá s černou se spojí, zlo pozbude nadějí. Jenom modrá zvládne úkol nést a ten co byl předurčen se nesmí do toho plést, jenom sebe ochránit, než se rozední.
Až modrá s černou se spojí, zlo obrátí se v prach, jinak místo chráněné bude v brzku zbořené….."Elea skončila a podívala se na svého souseda.
"Co tomu říká…š?" rozhodla se taky pro tykání,..nevěděla proč, ale něco jí na něm už od začátku zaujalo.
"Co tomu říkám? Že je to blbost. Modrá s černou? Co to je sakra?" oba se na sebe podívali a zkoušeli něco vymyslet. Elea se ušklíbla. Papír zmačkala a vyhodila do vzduchu. Tam ho nechala zapálit a zmizet.
"Co tu budeme dělat?"
"Můžu tě doučit lektvary, sice ne prakticky, ale aspoň něco." Elea se usmála a přikývla. Ve skutečnosti to tak ale nevypadalo. Severus zjistil, že ji nemá v podstatě co učit, ale i tak se celou dobu bavili o lektvarech. Za čtyři dny je Poppy pustila a oba dva se vrátily na svoje pokoje. Všichni se Elei ptaly co jí bylo a ona zjistila že jim Brumbál ještě nic NEŘEKL! Proto je nechala tápat a raději už v osm zalezla do postele. Vzpomněla si na to jak se se Severusem smáli vtipům o lektvarech, který nikdo z jejích vrstevníků nechápal a jak se jim dobře povídalo. No jo, to byla sranda…hihi Za tu dobu co se znali se mezi nimi něco změnilo, Elea nevěděla co, ale rozhodla se to zjistit. Když se jí včera omylem dotkl, myslela že vybuchne. A DOST! Okřikla se v duchu a rozhodla se že s tím něco udělá, i kdyby to znamenalo že bude muset jít za vysoce nervním, ledově se tvářícím a děsně vysokým (to bylo pro ni vysoce důležité. Jak by ne když…dobře, vy určitě chcete vědět co se stalo tak já..dobře pardon…fajn…:-)) profesorem lektvarů.
Ty její modrý kukadla…myslel jsem že se od nich neodtrhnu…A DOST! Severus Snape praštil bichlí do stolu. Už asi po sté se pokoušel číst jednu stránku, ale jeho myšlenky mu vždycky zabloudily k Elei. Redfordův lektvar pro změnu barvy vlasů …jo jo, ona má tu krásnou modrou přirozenou…PRÁSK! Už zase. Rozhodl se že se prospí. Popadl onu knihu a chtěl ji vrátit na svoje místo, ale pohyb nedokončil. Příčina jeho rozpoložení stála ve dveřích.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama