Kapitola 3

13. prosince 2008 v 15:03 | Illian |  Dance with death angel (FF povídka - dokončeno)
A je to tady! Konečně jsem dopsala další kapitolu - to víte, nebyl čas a podobně... no co se dá dělat. Takže tady je:
_____________________________________________________________________________

"Crrrrrrrrrrrrrr!"
No to snad ne co je tohle za hloupý vtip! Auu, moje hlava! Uf, ještě že to přestalo,... co to sakra bylo?
Vstala z postele a i přes silné motání hlavy se dostala do koupelny. Zaostřila na obličej v zrcadle a vyděsila se. Měla obrovské kruhy pod očima a její vlasy vypadaly jako po úderu elektrickým proudem. Rozhodla se to vyřešit nejsnadnějším způsobem - sprchou.
Těžké kapky vody dopadaly na její obličej a ona doufala že neusne. Pustila studenou, ale únava neodcházela. Jakoby se nemohla probudit.
Oblékla se a vydala se na snídani.
No jo, ale kam,...do Velké síně? Nebo do sborovny...sakra, tohle mě asi zabije... no zkusím... Velkou síň,.. když tam nikdo nebude,..půjdu do sborovny a pak... no a pak, nevím...takže doufejme že alespoň někde někoho najdu... Teda hlavně ne toho...ehm... Severuse Snapea, nebo jak si říká. Určitě by to nedopadlo dobře, a jak se tak znám, nebyla bych to já kdo by skončil na lopatkách.
S podobnými myšlenkami otevřela dveře do Velké síně a pátravě se rozhlédla. Nikde nikdo. Síň byla úplně prázdná a zaútočila na ni svou velikostí. Byla nádherná, ale něco jí chybělo. Obrátila se a šla do sborovny, posledního místa, které věděla kde je. Snad by ještě našla knihovnu, ale jinak by se ztratila. Jak tak procházela ztemnělými chodbami hradu, připomínala se jí její vlastní minulost, jiný hrad, jiná země, jiný čas a jiné okolnosti, ale stejné studené a nevlídné chodby, dávající pocit osamělosti a ztracenosti. došla ke sborovně a jemně zaklepala, co kdyby tam někdo byl. Otevřela dveře a nahlédla dovnitř. Na stole byla snídaně, ale nikde nikdo - alespoň si to myslela. Temná postava, zabořená do křesla se pod zvukem narovnala, ale nijak nedala najevo svou přítomnost. Lena si sedla do co možná nejvzdálenějšího křesla a zároveň do křesla blízko okna. Popadla hrnek kafe, sušenku a spokojeně se uvelebila. Nevypila ještě ani půl hrnku, když do sborovny přišla rozespalá McGonagalová a hned za ní Kratiknot.
"Paní profesorko." Lena si stoupla a nabídla tak své křeslo profesorce.
"Ale klidně seď,... já mám už svoje stálé, máš štěstí že sis sedla do toho, které je vždycky volné. Uáá." zívla a snažila se nalít si čaj. "Severusi? Jak dlouho už tu jste?" Až teď si ho všimla, potichu v ní doutnal vztek.
"Docela dlouho Minervo."
Lena se zamračila, věděla že to říká spíš jí než McGonagalové.
"Hmm, paní profesorko? Chtěla bych se zeptat… to šílené zvonění co se ozvalo v mé hlavě.."
"Ano, ano,… to je náš školník. Vnitřním budíkem budí všechny profesory. Jakmile jste ale už vzhůru, tak jej neuslyšíte. Brumbál Vám nedal žádné informace?"
"Ne, zřejmě mi je dá dneska."
McGonagalová souhlasně přikývla a začala se věnovat svému čaji a novinám, které si donesla. Lena se otočila na další osobu, která byla v místnosti - a nebyl to Kratiknot. Zlobně si ho prohlížela, jak upíjí ze svého šálku.
Jako čajový dýchánek. Pomyslela si a chtěla se odvrátit, ale Severus nečekaně zvedl hlavu a upřel na ni své pronikavě černé oči. Rozhodla se tenhle oční souboj vyhrát. Zírali tam na sebe a jí připadalo, že se v těch jeho očích utopí. Bylo to, jakoby ji pohlcovala temnota, ale zároveň věděla, že jí nic nehrozí. Musela vypadat docela vyděšeně, ale rozhodla se vyhrát a taky vyhraje. Severus na tom nebyl o nic lépe. Aniž by si to uvědomoval, její oči jej pohltily a naprosto uchvátili. Už chtěl udělat něco velice neuváženého a Bůh ví jak by to dopadlo, kdyby nevešel Brumbál a všichni se na něj neotočili.
"Dobré ráno. Jistě všichni víte, že zítra přijedou studenti. Doufám že již máte nachystané učební plány."
"Albusi? Lena nemá ještě…"
"To je dobré paní profesorko… nemám učební plán, ale Vy mi jej jistě dáte že?" Usmála se zářivě na Brumbála který už v ruce držel papíry. Podal jí je a nechal ji ať si je prohlédne. Pak jim sdělil několik nových informací, které hodlá přidat do školního řádu. Tím rozpustil schůzi jak to nazval. Lena se rozhodla že si vybaví svůj kabinet. Celý zbytek dne tedy přemisťovala své věci z bytu v Londýně, nebo šla nakupovat na příčnou, případně si "vypůjčila" pár věcí z potřebné místnosti, kterou jí ukázal Brumbál. Nakonec se rozhodla, pro pár živých ukázek a tak zašla i za Hagridem, kterého znala ze schůzí řádu. Ten jí pomohl sehnat bubáka, modré pidimužíky vypadající jako malé poletující modré myši a pak jí řekl, že kdyby chtěla ďasovce, tak musí do jezera, kde je podobných zvířátek dost. Měla by si prý pro něj ale nachystat akvárium. Věnovala se všemu dost dlouho, ale ani si nevšimla, kdy se začalo stmívat.
Toho ďasovce by to chtělo už zítra… jenom pro ukázku. Hmm, to budu muset ještě teď do jezera. Je už skoro tma… mno nevadí.
Vzala si pár kouzelných přepravek, kdyby tam našla ještě něco zajímavého a vydala se přes ztemnělý hrad k pozemkům. Jakmile se dostala ven, musela se usmívat. Milovala, když se mohla procházet venku za měsíčního svitu. Rozhlédla se a neodolala. Položila na zem přepravky s tím co s sebou měla a rozběhla se po trávě. Začala tančit, vlasy se jí rozpustily a poletovaly ve větru kolem ní. Měsíc všechno osvětloval a její volná bílá tunika díky tomu zářila téměř stejně jako měsíc. Ani si nevšimla temné postavy, která ji od lesa zamračeně sledovala. Ani by nepřestala tančit, kdyby v lese nezavil vlk (nebo vlkodlak?). Vzala si zase přepravky a své věci a došla ke skále nad jezerem. Položila přepravky, z věcí si vybrala vše co by mohla potřebovat k ulovení ďasovce a připnula si to k opasku. Pak se postavila na kraj útesu a s úsměvem skočila do vody. Díky bublinovému kouzlu mohla být ve vodě hodně dlouho. Chvíli si užívala volnosti z pohybu ve vodě a pak se vydala ke dnu. Chytila dva malé ďasovce a pak si ještě "vypůjčila" malou dravou chobotničku. Vyšla na břeh a veškeré své nové mazlíčky dala do přepravek. Došla až do svého kabinetu a pustila zvířátka do připravených akvarel. Chtěla si sundat opasek, když si všimla že už jej nemá. Nechala ho u jezera.
Sakra, to se musím vracet?
Těžce se zvedla, pořád ještě v mokrých šatech a vracela se k jezeru. Opasek rychle našla a vracela se hradem. Najednou se zarazila. Měla nepříjemný pocit že se na ni někdo dívá. V noci měla vždycky smysly zbystřené, ale teď to bylo jiné. Zahla za roh a uviděla před sebou jít temnou postavu. Ta se na ni hned otočila a upřela na ni zářící červené oči. Lena ztuhla zděšením.
Jak může nechat Brumbál učit upíra? Hned se ho na to i zeptala.
"Vy jste upír! Jak to že Vás tu nechá Brumbál jen tak?!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annet Annet | Web | 13. prosince 2008 v 16:40 | Reagovat

Skvělá kapitola, krásně jsem si početla. Těšim se na pokračování. Strašně se mi líbí jak se tam mísí takové to depresivní povídkářství s trochou humoru. :))

2 Illian Illian | E-mail | Web | 16. prosince 2008 v 10:57 | Reagovat

Děkuju, budu se snažit, aby další kapitola byla ještě lepší :-).

3 Illian Illian | E-mail | Web | 16. prosince 2008 v 10:58 | Reagovat

Vypisuji anketu: KDO CHCE ABY TO SKOČILO DOBŘE? Napište - i ti kdo tu nenechávají komentáře, že Veru?!?

4 Verushka Verushka | E-mail | 18. prosince 2008 v 19:16 | Reagovat

No tak sorry, no...

Hele, vím že ti to říkám furt, ale opovaž se aby to skončilo blbě! Zbožňuju štastný konce!! I love happy ending!!!

5 Atisa Atisa | Web | 18. prosince 2008 v 20:40 | Reagovat

Všimla jsem si, že jsi na blog majn.blog.cz psala, že bydlíš nedaleko Brna, a protože já taky nebydlím od Brna zas až tak daleko, tak by mě zajímalo odkud jsi (jestli to není tajný :-)

6 Illian Illian | E-mail | Web | 21. prosince 2008 v 15:08 | Reagovat

Jasně že to není tajný, jenom jsem nepředpokládala, že by to někdo znal. Telnice u Brna - takovej malej zapadákov :-).

7 Josef Josef | E-mail | Web | 21. prosince 2011 v 13:59 | Reagovat

Tady je to velmi zajímavé

8 Berenika Berenika | E-mail | Web | 28. února 2013 v 23:25 | Reagovat

Kolik ti bylo, když jsi tohle psala? (Ano, jsem líná počítat, knihovnice se nezapře xD) Každopádně ten budíček pro profesory je geniální xD Dokážu si představit, jak by tohle ve Ztracených dělala Ina s obrovskou radostí xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama