Kapitola 5

22. prosince 2008 v 12:09 | Illian |  Dance with death angel (FF povídka - dokončeno)
Normálně nemám ve zvyku kapitoly pojmenovávat, ale u téhle jsem neodolala, jmenuje se SNY a určitě to pochopíte, když si to přečtete.
Měla jsem nějakou poetickou náladu, tak jsem ji napsala nějak moc rychle :-), no ale ať nezdržuji, tady ji máte :-):
_____________________________________________________________

Stála před ním v měsíčním světle. Mokré oblečení se na ni lepilo jako druhá kůže. Její tělo se podbízivě zavlnilo, když udělala dva kroky a jediným pohybem ruky odsunula židli, která stála před stolem za kterým seděl. Nahnula se nad stůl a za kravatu si ho přitáhla k sobě. Myslel si že ho chce seřvat nebo něco podobného, ale ona se tváří otřela o tu jeho a mlsně se mu podívala do očí. Připadalo mu, že když se jí hned nedotkne, tak že se zblázní.

Stačil už jenom kousek a její rty by se dotkly těch jeho, ale v hlavě se mu ozvalo šílené zvonění. Zalapal po dechu a probudil se. Tohle se mu již dlouho nestalo. Zdávali se mu sice sny o ženách, ale nikdy ne o těch se kterými pracoval. Většinou to byly noční můry jak ho mučí nějaká z Voldemortových posluhovaček, sám Voldemort, nebo někdo podobný. Pak byly na denním - tedy spíš nočním pořádku i noční můry o tom jak on sám někoho vysaje a stane se z něj vraždící monstrum, nebo jeho zavraždí nějaké to monstrum, ale nikdy se mu nezdáli sny o kolegyních, to ne! A navíc sny, ve kterých by se mu kolegyně téměř nabízela! Rozhodl se sen vytěsnit z hlavy tím, že si dá studenou sprchu.
Tentokrát byla na ráno připravena. Měla nastavený vlastní budík a tak se jí v hlavě neozvalo to nervi drásající zvonění. Hodila na sebe nějaké oblečení a k tomu si vzala černý plášť. Ještě ospalá došla do Velké síně. U dveří potkala madam Prýtovou.
"Jak jsi se vyspala." Zeptala se až moc čile. Lena ospale zívla.
"Ale dobře."
Prýtová se jenom usmála a podotkla že si brzy zvykne.
Došli až ke stolu pro profesory a Lena s hrůzou zjistila že bude muset sedět vedle Severuse Snapea, polo-upíra, který jí lezl na nervy už od první chvíle.
"Dnes večer již přijedou studenti, tak si musíme užít poslední chvíle klidu." Podotkla rozverně profesorka Červotočková a naložila si plný talíř jídla. Lena si všimla, že ji Snape nějak dlouho sleduje. Podívala se na něj a střetla se s jeho pohledem. Pak, k jejímu překvapení, sklopil zrak a začetl se do ranních novin.
Co se stalo? Proč se najednou na mě nedívá těma svýma černo-červenýma očima?
Nechala to být a naložila si na talíř taky pořádnou porci.
Večer

Brumbál ji představil jako novou učitelku obrany proti černé magii a pak vyzval McGonagalovou aby zahájila zařazování.
Zamyšleně sledovala jak si studenti sedají na malou stoličku a starý plátěný klobouk je pošle do koleje. Nikdy jí nedošlo, o co všechno přišla, když se rozhodla studovat sama. Přistihla se při sentimentálním vzpomínání na své vlastní dětství. Ani si nevšimla že ji pozoruje pár černočerných očí. Zase se vrátila do minulosti, nevnímala, že skončilo zařazovaní a Brumbál oznámil začátek hostiny. Měla skelný pohled a dívala se do prázdna. Někdo ji pod stolem kopl.
"Sakra Snape, co to děláte?!"
"Omlouvám se, kolegyně, ale potřebuji podat sůl."
"To jste to nemohl říct normálně?"
"Měl jsem pocit, že trochu nevnímáte." Ukončil jejich rozhovor a vzal si od ní sůl, kterou mu podávala. Všiml si však jejího děkovného pohledu, určitě ho dlouho nedostane z hlavy.
Studenti i někteří profesoři se začali pomalu trousit do svých ložnic a tak se rozhodla se jít také prospat.
Zítra bude náročný den a jestli mě ten... ten... polo-upír něčím naštve, tak za sebe neručím. Docela mi to začíná lézt na nervy! Nejdřív mě tím svým pohledem propaluje, jako bych sem nepatřila a dneska se na mě pořádně ani nepodívá! Moment... mě vadí že se na mě nedívá? Ehm... neměla bych být spíš ráda?
S podobnými myšlenkami usínala ačkoliv se snažila přestat myslet na svého temného kolegu, zdál se jí o něm podivný sen:

Procházela se hradem a určitě muselo být hodně po půlnoci. Měla na sobě velkou bílou košili, sahající jí do půlky stehen, ve které obvykle spává. K jejímu zděšení ji měla od krve, ale šla dál. Uviděla před sebou dva zářivě červené body. Zastavila se a čekala, co se stane. Ze tmy vyšel Severus Snape. Měl povytažené špičáky a vypadal ještě bledší než normálně. Cítila, jak se jí zmocňuje strach. Chtěla se otočit a utéct, ale něco jí v tom zabránilo. Stála tam jako socha sledovala jak se k ní přibližuje. Dotkl se její tváře a celým tělem jí projelo brnění. Čekala že se přiblíží k jejímu krku, ale on ne. Druhou rukou ji sjel ke knoflíkům košile a pomalu je začal rozepínat. Košile jí pomalu sklouzávala z těla. Stačil už jenom jeden a stála by před ním nahá.

Celá zpocená s bijícím srdcem se posadila na posteli.
Co to sakra bylo?!
Šokovaně se rozhlédla po své ložnici a pokoušela se uklidnit. Takovýhle sen se jí ještě nikdy nezdál. Noční můry ano, ale nic takovéhleho - nikdy.
A k tomu všemu tam je ještě Snape! Proboha proč jsem něco neudělala?! A proč mi sundával košili!? Musela jsem se zbláznit. Něco na mě asi zanechalo nějaké stopy - jsem šílená a tohle není normální....
Vstala. Byla si jistá že dnes už neusne. Sedla si ke krbu a začala listovat knihou o různých monstrech. Narazila i na upíry a začetla se. Něco jí při tom napadlo. Podívala se na hodiny. Bylo něco po jedné ráno.
No co, všichni spí a já jsem profesorka. Můžu klidně do knihovny.
Uklidila knížku, vzala si hůlku a šla. Když byla od svého kabinetu už dost daleko, napadlo ji, že se mohla alespoň převléct. Měla na sobě pořád košili ve které spala. Tu samou, kterou ve snu měla od krve a kterou jí Snape sundával. Rychle vytěsnila z hlavy tyhle vzpomínky. Párkrát švihla hůlkou a přeměnila svou bílou košili na černou blůzu, kalhoty a plášť. Došla až do knihovny. Světlo, které vycházelo z její hůlky osvětlilo regály plné knih a svitků. Vydala se až úplně nakonec do oddělení s omezeným přístupem. Našla si tam pár knih, něco kolem patnácti a všechny si položila na stolek, který byl v uličce. Vyčarovala svíčku a zapálila ji. Chtěla si knihy projít už tady. Šlo to pomalu, ale v jedné staré knize o upírech konečně našlo to co hledala, to o čem mluvil Snape. Polo-upíři - člověk není upírem, ale ani člověkem. Hledala v textu dál a narazila na odstavec, který i zaujal. Bylo tam popsáno, jak se toho prokletí zbavit, ale také varování:
Jestli se tento tvor, nenapije lidské krve po pět let, zemře, i když bude užívat jakékoliv prostředky.
Zamrkala a znovu si větu přečetla. Byla tam, skutečně tam psali že zemře.
Jak dlouho je Snape polo-upír?
Nezbylo jí nic jiného než se ho zeptat. Ale kdy? Uklidila knihy a rozhodla se pro čin. Rozhodným krokem se vydala do jeho temného sklepení.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sandra S. Sandra S. | Web | 22. prosince 2008 v 13:52 | Reagovat

Děkuji.

Píšeš povídky? Jů ;-D Mě to též baví, prostě tvořit svoje království, život, fantazii ;)

2 Annet Annet | Web | 22. prosince 2008 v 14:14 | Reagovat

Jedna povídka lepší než druhá, strašně se zlepšuješ. U první kapitoly jsem si řikala nic moc, ale teď mě to začalo hodně bavit. ¨:))

3 Illian Illian | E-mail | Web | 22. prosince 2008 v 14:28 | Reagovat

Annet: Děkuji, moc, musela jsem se do toho nějak dostat a teď už mi to prostě jde samo :-)

Sandra S.: Souhlasím :-), baví mě tvořit osudy lidí, proplétat je a prostě si tvořit to co chci :-)

4 Verushka Verushka | E-mail | 22. prosince 2008 v 16:09 | Reagovat

Báječný! Shodou okolností jsem viděla i tu další kapitolu - dík žes mi ji ukázala - a říkám dej ji sem!!! Je skvělá a nesmíš o ni ostatní ochudit! Dělej!

5 Illian Illian | E-mail | Web | 22. prosince 2008 v 16:53 | Reagovat

Veru! Jenom jsem od tebe chtěla radu. Nevěděla jsem, jestli je to, co jsem napsala srozumitelný a dobře, dám ji sem - ale je to na tvou zodpovědnost!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama