Kapitola 11

20. ledna 2009 v 11:35 | Illian |  Dance with death angel (FF povídka - dokončeno)
___________________________________________________

Šel na snídani a vypadal poměrně vyspaný, zatímco ona, jako by vůbec neusnula. Temné kruhy pod očima a stopy slz se mu vůbec nelíbili. Nechtěl aby kvůli němu ronila slzy. Nevěděl ale, že to nebylo kvůli němu, nebo aspoň ne úplně. Leně, se znovu zdál sen o bratrovi, ale tentokrát zemřel s jejím bratrem ještě někdo. Co ji však dostalo bylo to, že se z něj stal duch a začal se s ní hádat. Probudila se pak někdy kolem jedné a už neusnula. Připadala si jako chodící mrtvola. Všimla si jeho ironického pohledu, ale nenašla v sobě sílu mu jej oplatit. Ani si nedovedla představit, že za ním bude muset chodit každý den a dávat mu svou krev.
Co já jsem si vůbec myslela? Už teď jsem téměř vyřízená. A k tomu všemu se mi o něm i zdá. Kdybych měla něco proti nočním můrám .... co když... ale to je blbost, ale kdyby měl...
Zkoumavě ho propalovala pohledem a přemýšlela, jestli by jí pomohl.
Severus z počátku ignoroval její pohled, ale po chvíli ho už začala štvát. Když se na ni ale konečně otočil, dívala se jinam.


Večer:
Tak mám jít za ním a zeptat se ho... ne..ano..ne..ano!
Odhodlaně vykročila k jeho kabinetu.
Severus si konečně užíval klidný večer. Seděl před krbem, popíjel víno a měl před sebou tlustou knihu. Někdo zaklepal na dveře. Když naštvaně otevřel dveře, polovina svící, osvětlující jeho pokoj, zhasla. Vše se propadlo do příjemného šera.
Stála před ním, zahalená do tmavého pláště. Modré oči upřené do jeho tváře s němou prosbou. Pod nimi měla temné kruhy.
Ani si neuvědomil co dělá. Dotkl se dlaní její tváře, ale pak rychle ucukl.
"Pojďte dál."
"Já… jenom…no…ehm…sakra. Prostě jsem se Vás přišla zeptat, jestli nemáte nějaký lektvar, nebo něco… proti… no proti…"
"Nočním můrám." Dořekl za ni. Vděčně přikývla. Otočil se a z poličky vzal lahvičku s tmavomodrou tekutinou. Nedůvěřivě si ji prohlédla.
"Není to jed." Pronesl uštěpačně.
"To mě nenapadlo, totiž.. já. Tenhle lektvar neznám, takže by mě zajímalo…"
"Jmenuje se Nonsomnium. Je to název odvozený z latiny. Non je zápor a somnium je sen. Berou se tři kapky před spaním tak, že je rozpustíte v čtvrt litru vody. Složením je podobný Veritaseru, jenom místo drceného rohu jednorožce se tam přidává upíří krev."
"Upíří krev? Tak proto jsem o něm neslyšela, tohle je...řekněme velmi neobvyklá přísada."
"Ano, kdyby jste chtěla nějaké podrobnosti, mohu Vás s tímto lektvarem seznámit."
"No,.. teď asi ne, potřebuji se vyspat, ale jakmile začneme s těmi krvavými schůzkami tak klidně." Nad označením krvavé schůzky překvapeně povytáhl obočí. Nijak to ale nekomentoval. Oba zůstali najednou zaraženě stát.
"No já tedy asi už půjdu. Děkuji za … Nonsomnium? A také za výklad." Ironicky se ušklíbla, ale očima se stále vpíjela do jeho černých zorniček. Oči se jí začali podivně lesknout, ale rychle se otočila a s tichým naschle odešla.
Severus se zmateně díval na místo, kde ještě před chvílí stála. Pak si zase sedl do křesla, ale napil se něčeho ostřejšího. Ohnivá whyskey mu sice pomohla, ale vtíravý pocit nezmizel. Naštvaně s lahví mrštil do krbu, ale Ohnivé whyskey se neříká Ohnivá jen tak pro nic za nic. Severusovi se naštěstí nic nestalo, ale už toho měl dost. Věčně kvůli ní něčím házel a něco rozbíjel. Prudce vstal a býval by šel hned za ní, kdyby se neozvalo to prokleté tetování. Popadl plášť a s nepublikovatelným zakletím se přemístil.


Vše se uklidnilo. Dny ubíhali jako splašené a Lena byla vděčná za Nonsomnium.
Týden před Vánoci se odhodlala zajít za tím bručounem, který i teď nechával psát studenty testy a zdlouhavě je zkoušel. Byla už tma, a to bylo teprve půl sedmé. Měla na sobě svůj obvyklý černý kabát a pod ním tmavomodré tričko a rifle.
Po kolikáté klepala na ty jeho dveře v odlehlé části hradu?
"Copak potřebujete kolegyně?" Jeho hlas se rozlehl celou chodbou.
Odhodlaně se nadechla.
"Říkal jste že někdy kolem Vánočních prázdnin by bylo nejlepší pokusit se o ten lektvar." Snape zase povytáhl obočí tím svým typickým způsobem.
"Myslel jsem že jste si to rozmyslela."
Vrhla na něj nazlobený pohled.
"Já si za svým slovem stojím!" vyhrkla.
"No tak dobrá, pojďte dál. Čekal jsem že to nevzdáte, takže mám všechny přísady nachystané ve své laboratoři."
Mlčky přikývla a následovala ho k němu do laboratoře. Posadila se do křesla a pečlivě sledovala postup. Sem tam si udělala poznámku na pergamen. Co kdyby.
"No,… jakmile teď přidáme krev panenské čarodějky musí se to třináctkrát zamíchat na levou stranu a vyřknout formule: Virgos sanguis salvo meus devotus vita."
"Jestli jsem si to v té rychlosti správně přeložila, znamená to: Panenská krvi zachraň můj prokletý život. , ale není to standardní latina."
"Není, je to jistá odnož používaná při zaříkávání."
"Aha."
"Takže, nyní bychom měli přidat tu krev, tedy jestli je ještě stále panenská." Nemohl si odpustit sarkastickou narážku. Lena zrudla, ale vstala a natáhla k němu poslušně ruku i s vyhrnutým rukávem.
"Měla by jste si sednout, bude to na delší dobu a mohlo by se vám udělat nevolno." Další naštvaný pohled, ale kouzlem si přivolala křeslo a znovu si sedla. Snape si pak vzal hůlku a začal něco drmolit nad její rukou. Zmateně se na něj dívala, ale pak ucítila podivné bodnutí a sledovala jak z její krve vytéká proužek krve a letí vzduchem až ke kotlíku.
"Tohle je takové šikovné kouzlo, jestli chcete, také Vás ho naučím, protože Vám zakazuji, aby jste po tom, co tam dáme krev, odešla. Mohlo by se Vám udělat zle a já si Vás nevezmu na svědomí."
"Vy nějaké máte?" podotkla uštěpačně se svým typickým úšklebkem. Snape to nekomentoval a dál zkoumavě hleděl na její krev padající do kotlíku. Nechtěla si to připustit, ale dělalo se jí pomalu zle. Ruku už téměř necítila. Přivřela oči, ale znovu je otevřela. Doufala že si ničeho nevšiml, ale mýlila se. Konečně udělal pohyb hůlkou, díky kterému poznala, že je to dostatečné množství.
Každý den, tolik krve? To mě vážně zabije, ale co, pomůžu mu, vždyť ho nemůžu nechat zemřít!
Slyšela ho jak, odříkává formuli a míchá s tekutinou. Všimla si, že obsah kotlíku zazářil pronikavou červenou barvou a změnil se na tekutinu podobné krvi, která se leskla podivným červeným světlem. Vrhl na ni zvláštní pohled a nabral jeho část do připravené sklenice.
"Musíte to vypít, že?"
Přikývl. Viděla jak se mu do toho nechce. Viděla jak se nadechuje k tomu, aby ji zase začal přemlouvat k tomu, aby to nedělala.
"Nechte toho, už jsem do toho dala svou krev a odmítám nečinně přihlížet tomu, jak umíráte, když bych Vám mohla pomoct! To po mně nemůžete chtít."
Zahleděl se přímo do jejích očí a pak to na ráz vypil. Jeho oči zazářili červenou barvou a hned po té viděla, jak se opřel o stůl. Rychle se postavila, čímž se jí zamotala hlava, ale nehleděla na to. Podepřela ho a položila na postel. Viděla jak se celé jeho tělo třese pod náporem bolesti. Jak rychle to přišlo, tak to taky přestalo. Úlevně vydechl, ale zůstával stále ležet.
"Jsi v pořádku?" zeptala se ho se směsí šoku a starostlivosti.
"Ano." Jeho hlas byl nakřáplý a unavený.
Dívala se do jeho očí a rukou se dotkla jeho tváře, stejně jako on, když jí dával Nonsomnium. Co se to s ní děje. V jejím nitru zuřila podivná bouře.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annet Annet | Web | 20. ledna 2009 v 17:57 | Reagovat

Zas jedna z nejkvalitnějších kapitol... Zajímavé kombinuješ, já nikdy nedokážu vymyslet nic dopředu :)

2 Illian Illian | E-mail | Web | 20. ledna 2009 v 18:49 | Reagovat

Díky! Jsem ráda že se ti líbí :-).

3 Verushka Verushka | 22. ledna 2009 v 16:51 | Reagovat

Promin, promin, promin... moc se omlouvám že jsem tak dlouho nic nekomentovala, ale co, že jo.

Musím ti poblahopřát! Máš úžasný talent a moc se mi to líbí - mám jenom jednu výtku - jak dlouho mě míníš napínat, jestli se dají dohromady?

4 Illian Illian | E-mail | Web | 24. ledna 2009 v 11:07 | Reagovat

No, pokud se vůbec dají dohromady...tak,... už asi dlouho ne, protože to taky moc dlouho nevidržím, ale ticho! :-D Uvidíš...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama