Kapitola 12

31. ledna 2009 v 9:52 | Illian |  Dance with death angel (FF povídka - dokončeno)
Konečně jsem ji sem dala. Je zase trochu delší, ale až si ji přečtete, pochopíte :-).
_____________________________________________________________

Dívala se do jeho očí a rukou se dotkla jeho tváře, stejně jako on, když jí dával Nonsomnium. Co se to s ní děje. V jejím nitru zuřila podivná bouře.
Oba si zírali do očí. Pořádně nevěděla co dělá. Přibližovala se k němu a měla neovladatelnou touhu jej políbit. Skláněla se pouhých pár centimetrů nad jeho tváří. Měla doširoka otevřené oči a pootevřené rty. Snape byl úplně konsternovaný. Sice tušil co hodlá udělat, ale nikdy by si to nepřipustil. Chtěl ji políbit, musel. Ale stalo se něco, co nikdo z nich neočekával.
Někdo zaklepal na dveře. Leknutím se narovnala a v její hlavě se ozvala tupá bolest.
"Severusi můžu na chvilku?" ptal se oběma dobře známý hlas.
Albus Percival Wulfrik Brumbál. Ředitel školy čar byl po velice dlouhé době upřímně překvapen. Když šel za neblaze proslulým profesorem lektvarů, kvůli plánu Vánočního večírku, nepočítal s tím, že ho uvidí polomrtvého ležet v posteli a ke všemu, že se k němu bude sklánět profesorka obrany proti černé magii se kterou si zrovna nepadl do oka.
"Mohl by mi někdo z Vás dvou vysvětlit co se tu děje?" zeptal se poněkud zaraženě.
Severus jen něco zabručel a Lena se zhroutila do křesla. Zatmělo se jí před očima a ztratila rovnováhu. Rázem oba přítomní muži byly u ní. Snape se sice motal a trochu třásl, ale bylo mu to v tu chvíli jedno. Brumbál jí kontroloval tep a pořád s nechápavým pohledem pozoroval Severuse. Ten se snažil za každou cenu zjistit, co se stalo. Lena mezitím dýchala přerývavě a celé její tělo se začalo třást ještě o něco víc jak Severus. Na čele se jí perlily kapičky potu a s téměř stoprocentní jistotou měla horečku. Severus nevěděl co má dělat a naplnil ho pocit zoufalství. Když si to uvědomil, měl chuť si nafackovat. To mu ještě zbývalo, zamilovat se. Jak dlouho se mu tenhle pocit vyhýbal? Snad celý jeho život a teď zakopne o jeho dveře? V náhlém pohnutí mysli se k ní naklonil a políbil ji. Nevěděl, jestli to vnímala a Brumbálův poněkud šokovaný pohled ignoroval. Napřímil se a připadal si bezradný. Lena se probudila tak rychle, jako omdlela.
"Co se stalo?" zeptala se poněkud dezorientovaně. Párkrát zamrkala, ve snaze si vzpomenout. Pak v náhlém prozření vytřeštila oči.
"Když jste tu formuli odříkal, nepřišlo mi to nijak důležité, ale když se na to teď podívám pozpátku, cítila jsem podivné teplo,… nevím jak to popsat."
Snape se zamračil, ale pak mu to konečně došlo.
"To je to propojení, které se má vytvořit mezi námi, podle všeho bude prvních pár dní nejhorší, takže se to spojení vytvoří hned na začátku." Řekl to s nadšením, které u něj slyšela málokdy. Snad jenom tehdy, kdy objevil něco nového v lektvarech, nebo když ji mohl potrápit.
"Tak to je opravdu výborné! Já ale potřebuji učit." Vyhrkla. Tím si vysloužila další pozvednutí obočí. Naplnila ji vlna vzteku, už chtěla něco vyštěknout, když si uvědomila Brumbálovu přítomnost.
"Pane řediteli, co vy tady?" Zeptala se poněkud rozverně.
"Myslím že je na čase, aby mne někdo obeznámil s tím, co se tu děje."
"No…my… totiž já…" začala Lena, ale nevěděla co mu chce vlastně říct. Podívala se na Severuse a nechápavě se zamračila. Vždy, když něco nevěděla, tak se mračila…
"Albusy ona mi chtěla pomoct."
"Panenská krev." Doplnil ho Brumbál. Severus přikývl. Lena šokovaně zírala na oba dva. Brumbál o tom věděl.
"Vy, vy jste o tom věděl?! Jak jste mohl…"
"Severus mne ujistil, že nehrozí žádné nebezpečí a já mu důvěřuji." Lena se znovu zamračila.
"Co jsi potřeboval Albusy."
"Tady je jenom pár návrhů na Vánoční Večírek, stačí když jednomu přidáš svůj hlas. To se týče i Vás." Řekl s typickým pohledem. Lena s těží potlačila nutkání obrátit oči v sloup. Neměla ráda večírky, i když ten minule nebyl tak špatný. Brumbál se omluvil že již musí jít a nechal je tam. Lena se zmateně podívala na Severuse a z něj na pergameny na stole. Pak se obrátila a s neodolatelným úsměvem prohlásila.
"Myslím že už půjdu a ty pergameny mi budete moci pak předat. Zatím si užijte pročítání plánů na Vánoční večírek." S tím se obrátila a otevřela dveře, ale na prahu se zastavila. Stála k němu otočená zády a měla podivný pocit.Otočila se a ukazováčkem si přejela přes rty. Pak zatřásla hlavou a odešla. Severus byl úplně konsternován. Doufal, že si nebude nic pamatovat, ale tohle jej trochu vyvedlo z míry. Ačkoliv to u něj nebylo zvykem.

Proč že jsem to vlastně udělal? Co mě k tomu proboha vedlo? Musel jsem se úplně zbláznit… ne, musím za ní, ale jaký si mám proboha vymyslet důvod?!... Ten Večirek!

Rozhodl se rychle přečíst to co mu dal Brumbál a pak za ní jít. Už měl všeho dost, rozhodl se pro razantní řešení.
Po hodině měl chuť všeho nechat. Věděl jistě už jenom dvě věci nenávidí večírky a miluje Lenu Nikolajevnu Toronovou. Těžce se zvedl a popadl všechny papíry od Brumbála.
Jindy tak odhodlaný muž byl v koncích. Stál před jejím kabinetem a nevěděl co má přesně udělat. Už málem zaklepal, ale zase si to rozmyslel.
Lena mezitím zapila dva prášky na bolení hlavy a rozhodla se opravit písemky.

A kruci… potřebuju Obranná kouzla, tohle si nějak nepamatuju že bych jim říkala. To musím do knihovny? Ach jo…

Znovu se bezradně rozhlédla, jestli něco nevymyslí, vzala písemky ze stolu a pak se obrátila ke dveřím.
V okamžiku, kdy se dotkla kliky, se i Snape rozhodl zaklepat a vejít. Málem ji praštil dveřmi. Šokovaně na něj zírala.
"Snape! Sakra málem jste mě praštil? Co tu chcete?" vyhrkla, ale pak si uvědomila, že před ním stojí jenom v košili. Okamžitě zčervenala a chtěla zabouchnout dveře, ale Snape jí to nedovolil.
"Nesu Vám přeci ty papíry." Prohlásil a propaloval ji pohledem. Lena si je naštvaně vzala a vykročila jeho směrem.
"Jdu do knihovny, takže kdyby jste byl tak laskavý můžete zavřít ty dveře." Prohlásila naštvaně. Severus se ale ani nehnul. Stál ve dveřích jako bůh pomsty. Není její sluha, už zase ho vytáčela. Proč že za ní šel? Protože ji miluje? To určitě! Naštvaně jí hleděl do očí, ale Lena se nevzdala. Věděla že ho naštvala a chtěla toho využít.
"Už toho mám dost! Uhnete mi z cesty nebo Vás mám praštit?!"
"To si můžete zkusit! Nejsem Váš sluha abych Vám zavíral dveře!" křičel, stejně jako ona na něj. Po kolikáté? Ani jeden z nich to už nepočítal. Lena se nenechala zastrašit. Pravou ruku dala v pěst a praštila ho s ní do břicha. Severus to nečekal a okamžitě uhnul. Myslel že mu vyrazila dech, jak ho praštila. Sledoval jak hrdě kráčí chodbou jenom v té košili a bosa. Zabouchl naštvaně dveře a vyšel za ní. Dohonil ji po pár metrech, přece jenom měl mnohem delší nohy a ona zrovna moc nevyrostla. Prudkým pohybem se před ní postavil.
"Jestli si myslíte…"
"Co? Jestli si myslím co? Že by jsi už mohl dospět a chovat se normálně?! To si myslíš že tě tu chce každý zabít? Zbláznil jsi se? Proč k sobě proboha někoho nepustíš blíž?! Nikdy jsem tě neviděla se usmát! Jenom jednou a to jsi se smál mě! Nemůžeš se třeba usmát jen tak? Třeba že je hezký den!? Ale to ne! Pánova pověst by totiž utrpěla! Co je na tom k čertu špatného!"
Domnívala se že výhružně zavrčel. Vypadal dost naštvaně a ona začala trochu litovat toho, že na něj tak křičí.
"Už jste skončila s výčtem vlastností, které na mě tak nesnášíte?" zeptal se jízlivě. Byla to sice řečnická otázka, ale Lena jí využila
"Ne neskončila! Jsi jízlivý až hrůza, všechny jenom urážíš, nic ti není dobré, jsi hrozně paliča…" Severus se ji rozhodl umlčet. Sklonil se k ní a políbil ji. Lena šokovaně zamrkala, ale pak nechala oční víčka klesnout. Její srdce vynechalo úder a myslela, že se jí snad rozskočí hlava. Z rukou jí vypadli na zem všechny papíry. Stydlivě ho objala a nechala se dál líbat. V té chvíli jí bylo úplně jedno, že je může někdo vidět, nebo že jsou v temné chodbě někde v hradě a ona že je bosa. Zapomněla i na to, že před chvílí vyjmenovala spoustu věcí, které ji na něm štvali. Přála si jenom jedno, aby ten okamžik nikdy neskončil.
Severus byl její reakcí poněkud překvapen. Žádná facka? Tohle od ní tedy nečekal.
Když se od sebe konečně odtrhly. Lena dýchala přerývavě a tváře jí hořeli. Stála před ním úplně v šoku. Nevěděla co dál. Severus ji pouze pohladil po tváři, tak jako před tím. Pod tím dotykem přivřela oči. Tak moc ho chtěla znovu políbit.
"No,… myslím že bych měl asi jít." Stáhl rychle ruku z její tváře a otočil se. Vypadalo to, že odejde, ale Lena to nehodlala dopustit, stejně jako on si stoupl před ni, si teď stoupla před něj. Dívala se do jeho očí a pak ho bez přemýšlení objala. Potřebovala cítit jeho blízkost. Potřebovala aby ji také objal a byl s ní. Severus byl vývojem situace překvapen, ale obětí opětoval. Když pak na svých rtech ucítil jemný polibek, vůbec se už nezlobil.
"Já se omlouvám, jenom toho na mě bylo asi trochu hodně." Pronesla potichu, když se vymanila z jeho objetí. Severus se usmál. A sledoval i její zářivý úsměv.
"Zítra ti přijdu zase věnovat krev." Sehnula se pro papíry a s úsměvem odešla. Nechala ho uprostřed chodby samotného. Severus si opřel čelo o chladnou zeď. Znovu se usmál. Věděl že by neměl nic podobného dělat. Vždyť je špeh a můžou ho kdykoliv zabít. Ne, teď už ne. Teď ho zabít nesmějí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annet Annet | Web | 31. ledna 2009 v 10:24 | Reagovat

Máš fakt obrovský talent :)) Super, že se už dali dohromady... Těšim se na přístí kapitolu. :))

2 Illian Illian | E-mail | Web | 31. ledna 2009 v 13:24 | Reagovat

Děkuji, další kapitola je už rozepsaná, tak uvidíme, kdy ji dopíšu :).

3 Annet Annet | Web | 6. února 2009 v 9:39 | Reagovat

Koho mam nejradši ze Stargate? To nejde vybrat, asi O´Neila, kvůli jeho kecům a nejmíň asi Daniele... Co ty?

4 Illian Illian | E-mail | Web | 6. února 2009 v 15:46 | Reagovat

Já mám nejraději O´Neilla a Daniela,.. O´Neilla asi taky pro ty kecy a Daniela... no, je takový hodný a... páni, snad nezačínám být sentimentální :-)

5 Annet Annet | Web | 6. února 2009 v 16:38 | Reagovat

No jo, každýho mam ráda pro něco, O´Neila pro kecy, Ti-elka (netušim jak se to píše) pro takovou tu autoritu a statečnost, Carterovou protože je ženská :) a Daniela, že je vždycky nejhodnější a nejmoudřejší nebo jak to nazvat.... :D

6 verushka verushka | 18. února 2009 v 16:52 | Reagovat

Krásné! ... pro informaci... stejně to ale asi vieš... byla som na horách na Slovensku! ... matka mi zatrhla ne... tak píši takhle.... no pozdě :-DD. Jinak... kdy už se dozvím jak to bude dál? ... Musím tě sice pochválit dieuca... jsem ráda že jsi je dala dohromady, ale znáš mě, už chci zase další kapitolu!!!

P.S.: Ten Anděl mezi námi... wow,...kde se to v tobě bere?... Mi amor... co víc dodat (mi amor - tím myslím blog ne tebe... chápeš žejo :-D)

7 verushka verushka | 18. února 2009 v 16:54 | Reagovat

Annet:  já mám O´Neilla taky ráda...aach jo.... ty jeho oči..., vidíš, proto se mnou Illian nechce mluvit... tvrdí že mi hrabe!

P.S.: Ona je to vlastně pravda :-D

8 Berenika Berenika | E-mail | Web | 28. února 2013 v 23:46 | Reagovat

Úžasný konec kapitoly, vskutku :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama