Kapitola 8

1. ledna 2009 v 10:03 | Illian |  Dance with death angel (FF povídka - dokončeno)
Tak to trvalo, ale tady ji máte! Další kapitola, která by snad měla být lepší než ta minulá. devátou už mám rozepsanou, tudíž ji tady také brzy najdete - aspoň doufám :-). Tak si ji užijte a ať se Vám líbí :-).
____________________________________________________________________________

On nesmí zemřít a já pro to udělám cokoliv.
"Vy nesmíte zemřít." zašeptala na potvrzení svých myšlenek. Snape se na ni překvapeně podíval, ale hned zase nasadil opovržlivý úšklebek.
"Milá kolegyně, nejsem..."
"Ne poslouchejte mě. Já nevím jak bych to řekla, ale... prostě nedovolím aby jste zemřel, když Vám mohu pomoct." Znovu na něj pohlédla a snažila se do svého pohledu vložit co nejvíc odhodlání. Snape už poznal, že je paličatá a věděl, že toho jen tak nenechá, bude si s ní muset promluvit.
"Co kdybychom si po bále promluvili?" navrhla a doufala že její nabídku přijme. Neobtěžoval se s tím, že by promluvil, a tak jenom přikývl. Hudba přešla v divoký valčík a on ji znovu rychle otočil. Zaznamenal, že se jí na tváři usídlil úsměv. Nevnímala téměř nic jiného, než muže který ji svíral v náručí. Opřela hlavu o jeho rameno a zavřela oči. Všechno se s ní točilo, byla ráda, že valčík skončil. Severus si všiml že i pod její nalíčením je mnohem bledší než by měla.
"Donesu Vám něco na pití." řekl docela mile, čímž si vysloužil šokovaný pohled. Lena si sedla a přemýšlela proč se jí tolik točí hlava. Snape se vrátil s dvěma sklenicemi minerálky.
"Nevypadáte dobře, takže jsem se rozhodl pouze pro minerálku."
"Ano, jistě, každá žena chce slyšet, že nevypadá dobře a proto jí nesete jenom minerálku." pronesla ironicky, ale nabízenou sklenici přijala. Hned první doušek jí udělal lépe. Raději si nevšímala jeho vražedného pohledu a nevinně podotkla:
"Vy si nedáte?" Viděla jak se nadechuje k nějaké té jízlivé urážce, ale ona mu to nedovolila. Položila mu ukazováček na rty a jemně se usmála.
"Dnes, pane kolego, žádné urážky. Tohle je oslava a i Vy by jste se mohl jednou trochu bavit, nebo ne?"
Když si všimla jeho šokovaného výrazu, dala pryč ukazováček a doufala že se nezačne smát nahlas. Stoupla si a s mírnou úklonou jej vyzvala k tanci. Snape, kterého její počínání absolutně zmátlo ani nic nenamítal. Lena se vítězně usmála a úsměv na rtech jí nezmizel až do konce bálu. Protančila se Severusem téměř všechny písničky a ignorovala všechny šokované (i vražedné) pohledy.
Brumbál ohlásil konec a všem popřál dobré spaní.
"Myslím že nadešel čas, kdy se mnou budete chtít mluvit." Konstatoval. Lena překvapeně zamrkala. Dnes se bavila a nevěděla, jestli se s ním zrovna teď chce probírat téma, na kterém závisí jeho život. Znovu na něj pohlédla, něco v jeho očích ji utvrdilo v tom, že si s ním musí promluvit už dnes a tak přikývla. Pak si ale na něco vzpomněla.
"Já…ehm,… no omluvám se ale, musím ještě do Zapovězeného lesa pro látku k příští hodině, pro třeťáky." Vyhrkla. Všimla si, jak obrátil oči v sloup, ale pak jí nabídl rámě. Nechápavě na něj civěla. Znovu ten úšklebek.
"Myslela jste si, že Vás nechám jít v noci do Zapovězeného lesa samotnou? Zaráží mě, že Vás taková hloupost vůbec napadla." Prohlásil se svou oblíbenou arogancí. Nestačila nic namítnout a vyšli. Úplně zapomněla na to, že má boty na podpatku a že se jí po trávě půjde dost špatně. Došlo jí to až tehdy, když se jí noha zvrtla a ona nemohla ustát rovnováhu. Zachytil ji Severus, ale nečekal že kolem sebe bude mávat rukama a jednou ho praští. Oba se poroučeli k zemi a Lena se opět ocitla v jeho náruči.
"Já, já se moc, moc omlouvám. Nechtěla jsem." Omlouvala se, zatímco se dívala co způsobila. Nos sice zlomený neměl, ale tekla mu krev. Kriticky se na to podívala, zvedla ze země kámen, přeměnila jej v kapesník a pokoušela se krev setřít. Pořád na něm ale seděla, i když se už stačil zvednou do sedu.
"Myslím že to zvládnu sám, stačí když ze mě konečně slezete!" podotkl naštvaně. Lena se omluvně usmála a zvedla se kočičím pohybem. Poté, už bez nehody, dorazili k Zapovězenému lesu.
"Neměla by jste si vytáhnou hůlku?" Zeptal se úsečně. Lena se usmála.
"To jste si za tu dobu, co na sebe věčně někde narážíme a řveme na sebe, nevšiml, že ji nepotřebuji?" S okouzlujícím úsměvem se rozhodla milému panu profesorovi svá slova dokázat. Mávla rukama, které vzpláli modrým ohněm. Zvedla k Severusovi oči a začala se strašně smát. Měl absolutně překvapený výraz, který se najednou změnil v naštvaný.
"Čemu se zase smějete?" zeptal se se zatnutými zuby.
"No, vy jste měl tak překvapený výraz a to u Vás nebývá zvykem." už se zase usmívala. Měl chuť na nějakou tu ironickou poznámku, ale něco ho srazilo k zemi. Připadalo mu, že ho něco drtí za živa. Lena šokovaně vykřikla. Oči toužící po krvi se upřeli do jejích, rozšířených strachem, ne o sebe, ale o Severuse. V modrém světle, které vydával plamen v jejích rukou, se zaleskly vlkodlačí zuby. Obrovský vlkodlak stál jenom kousek od ní. Vypadalo to že se na ni každou chvílí vrhne, ale Lena se nedala zastrašit, na jejím životě závisí i ten Severusův. Využila ohně ve svých rukou a vyvolala ohnivou kouli, kterou vlkodlaka zasáhla. Ten zakňučel, ale nehodlal se vzdát. Začal běhat ve tmě kolem nich, kam nedosáhlo světlo z plamenů. Lena se vrhla k Severusovi, který ležel na zemi. Měl na zádech úplně roztrhaný plášť a několik hlubokých ran. Chtěla mu pomoci, musela by však zrušit oheň. A on jí v tom zabránil.
"Ne, to světlo mu brání v tom aby přišel blíž a dal si vás jako večeři." šeptal, ale i tak zněl dost hrozivě.
"Ale, co Vy? Musím..."
"Do háje, ženská! Jsem upír, něco snad vydržím ne?" Lena překvapením otevřela pusu, ale nevyšla z ní ani hláska. Všiml si, že se jí v očích odráží hněv. Plameny, které měla v rukou začali plápolat mnohem víc. Narovnala se, popošla pár kroků a utrhla jakousi masožravou rostlinku.
"Mám vše co jsem potřebovala..." naštvaně ho propalovala pohledem, ale její zlost nevyhrála "... počkejte pomohu Vám." dodala potichu, plameny změnili trochu barvu a pomohla mu zvednout se. Kupodivu ho plamen nespálil. Opíral se o ni polovinou své váhy, ale kdyby ne, věděl že by se určitě skácel k zemi. Viděla jak se snaží jít sám a málem upadl.
"Dobrá! Jsi sice upír, ale to neznamená, že já nemám sílu! Tak se pořádně opři a neštvi mě!" Až po tom, co to vyslovila jí došlo že mu tykala. Rychle si rukou zakryla pusu a s obavami na něj pohlédla.
"O..o..omlouvám se, asi jsem Vám neměla tykat." koktavě se snažila omluvit. Severus znovu obrátil oči v sloup.
"Tvrdila jste že máte sílu a teď se omlouváte za takovou hovadinu..." podepřela ho, protože podivně zbledl. Pomalu spolu šli po ztemnělých školních pozemcích. Když došli ke škole, na chvíli si odpočinuli, ale pak dorazili až k jeho kabinetu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annet Annet | Web | 1. ledna 2009 v 13:21 | Reagovat

Jéé... Se mi líbí, že je nedáš hned dohromady... Někdo by je dal k sobě hned v první kapitole, je dobrý jak to napínáš :)))

2 Illian Illian | E-mail | Web | 1. ledna 2009 v 14:32 | Reagovat

Díky. Taky už jsem měla sto chutí je dát dokromady, ale zatím mě baví to takhle napínat :-), je fajn že nejsem jediná komu se to takhle líbí :-). Ještě jednou díky.

3 La Duchesse La Duchesse | Web | 1. ledna 2009 v 15:25 | Reagovat

Obdivuju tvoji vytrvalost. Já dokážu psát jenom krátké povídky, dlouhé příběhy mi nikdy nešly :-

)

4 Illian Illian | E-mail | Web | 1. ledna 2009 v 20:36 | Reagovat

Mě to taky chvíli trvalo, než jsem se to naučila. Nejdůležitější je vždycky na konci kapitoly napsat něco, co tě nutí napsat další :-), ale ani to nefunguje vždycky :-)

5 verushka verushka | E-mail | 1. ledna 2009 v 21:02 | Reagovat

"Do háje, ženská! Jsem upír, něco snad vydržím ne?"  - TAK TO NEMÁ CHYBU!!! úplně ho slyším jak to říká...:-), jen tak dál, má hrdinko, jen tak dál.

Neva, že sem si půjčila tvůj note-book, že ne?

6 Illian Illian | E-mail | Web | 2. ledna 2009 v 10:57 | Reagovat

COŽE?! Můj note-book? Kdy? No, to je jedno...

Ta věta se mi taky lbí - jsem na ni hrdá :-)!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama