Anděl mezi námi

13. února 2009 v 21:42 | Illian |  Jednorázovky
Vím,... dloho jsem nic nenapsala, ale pak mě popadla taková podivně melancholická nálada a vzniklo z toho tohle... snad se bude líbit :).
_____________________________________________________________________________



Těžké dešťové kapky dopadaly na zem a celý svět se halil do odstínů šedi. Stála na nádraží a nic nebránilo vodě, aby jí prosákla až na kůži. V celém svém srdci cítila jenom chlad. Chlad který vyvolala samota. Zaslechla kroky. Otočila se po zvuku, ale nikoho nezahlédla, alespoň z počátku. Po chvíli si všimla tmavé postavy. Byla zahalena v černém plášti a malátně se opírala o sloup. Najednou se sklátila k zemi. Rychle se k ní rozběhla. Klekla si na jedno koleno a nadzvedla neznámému hlavu. Dívali se na ni bouřkově tmavé oči jakoby z jiného světa.
"Jste v pořádku?"
"Bolí to…" měl laskavý hlas, ale ona nepochopila co má na mysli. Neviděla žádné zranění, nevěděla co ho může bolet. Pak si všimla, že drží levou dlaň na srdci. Znovu mu pohlédla do očí. To nebyly kapky deště, ale slzy, které mu stékaly po obličeji.
"Moc to bolí, jak… jak to můžete vydržet?"
"Já…. myslím že Vám nerozumím."
Dívala se, jak se opřel a nastavil svou tvář padajícím kapkám a pak promluvil o něco méně bolestným hlasem.
"Vy lidé,… máte tolik pocitů a tak… tak prudké,… ne to není to správné slovo."
"Intenzivní?" zeptala se ho s mírným úsměvem. Znovu na ni pohlédl.
"Ano." také se trochu usmál. Rozšířil se jí úsměv ještě víc.
"Tak by jste snad měl vstát z té země, nebo prochladnete."
"Věřte že neprochladnu." přijal nabízenou ruku a vstal. Díval se jí do očí, ale stále ji držel za ruku. Cítila jak z jejich doteku proudí do celého jejího těla příjemné teplo. Najednou rychle ucukl.
"Vaše srdce moc trpí."
Překvapením zamrkala.
"Cože?"
Usmál se a dotkl se její tváře. Musela pod oním dotykem přivřít oči. Jako motýlí křídla, ale zároveň něco neskutečného. Když oči znovu otevřela už tam nebyl.
"Hej! Kde jste?!"
Rozhlížela se všude kolem sebe, ale nikde ho neviděla. Pár dní jí to bylo divné, ale jak šel čas na podivuhodné setkání zapomněla. Neuvědomila si, že v jiném srdci zanechala stopu, obraz, který v něm zůstane navěky, alespoň si to někdo myslel.
Jeho bouřkové oči se upínaly k jediné osobě na zemi. Nikdy jej nebavilo pozorovat lidské osudy, nerozuměl tomu, proč se lidé chovají tak jak se chovají, nechápal jejich city. Až jednou mu bylo dopřáno na chvíli pocítit totéž co jediný člověk. Jakmile se ale dotkl jiného, cítil zase jeho city. Když na pustém nádraží potkal jakousi dívku, nechtěně se jí dotkl. V jeho srdci se rozprostřel pocit samoty, bolesti a zoufalství. Ta dívka neměla žádný důvod proč žít, její srdce pomalu chladlo a vyhasínalo. Musel se na ni ale pořád dívat. Chtěl vědět, jestli se její srdce nedá zachránit. Tušil že ano, jakmile se jí dotkl, cítil podivný hřejivý pocit, jehož se nemohl zbavit.
Zase pršelo a už neměla sílu na to aby šla dál. Nechala si ujet vlak a vnímala jenom kapky deště spadající na její obličej. Z očí jí začali kanout slzy, opřela se o zeď.
"Nebuď smutná, tvé slzy mne bolí."
Myslela že ten hlas už nikdy neuslyší. Lekla se a chtěla se otočit, ale něčí dlaň jí v tom zabránila.
"Kdo... co..."
Nic neslyšela a tak se otočila, nic jí v tom už nezabránilo. Stál za ní. Nejprve se vyděsila, protože vypadal hrozivě, pak si všimla že je pouze unavený a smutný.
"Co se stalo."
"Pláčeš a tvé slzy mne bolí." Dívala se na něj a ničemu nerozuměla. Jak může vědět, jak se cítí. Zřejmě pochopil, že mu nerozumí a tak se jí to pokusil neobratně vysvětlit.
"Vídávám tě... každý den."
"Cože?!"
"Já... vídávám tě odtamtud." prohlásil jakoby nic a ukázal na nebe.
"Já... asi mi něco uniklo..." dívala se střídavě na šedivou oblohu a na něj. Pak, aniž by chtěla, jí to došlo.
"Ty jsi anděl?!" šokovaně na něj zírala.
"Ano." usmál se a na potvrzení svých slov nechal rozvinout svá křídla. Krásná bílá a zářivá. Nebyla schopná slova. Omdlela. Zmateně na ni pohlédl, ale pak ji vzal do náruče a zmizel s ní.
Když otevřela oči, bílá barva kolem ní ji na chvíli oslepila. Párkrát zamrkala a pak se konečně zorientovala. Ležela v bíle povlečené posteli a všude kolem byl bílý nábytek. Venku bylo asi něco kolem poledne.
Posadila se, ale okamžitě si k sobě přitáhla deku. Byla nahá!
"Kde to..." někdo otevřel dveře. Stál v nich. Zase měl ta svá křídla, ale tentokrát na sobě neměl tmavou kápi, ale bílou košili a tmavé kalhoty.
"Kde to jsi?.. No, tohle je můj byt. Jsem tu dočasně. Měl jsem možnost zjistit jaké to je mezi lidmi, co cítí a ... jak žijí, ale nevážil jsem si toho, dokud jsem tě nepotkal. Pak jsem prostě,.... nevím chtěl jsem to cítit znovu. Sledoval jsem tě a... já opravdu nevím. Pak jsem se zase dostal dolů, k Vám a musel jsem tě vidět. Jenomže, ty jsi zase plakala a mě to bolelo a já... no, prostě, musel jsem ti říct kdo jsem. Jenomže ty jsi omdlela.... všude byla voda a tys byla úplně mokrá tak jsem musel...." jeho tvář zalil ruměnec. Musela se usmát, ale pak opatrně vstala. Přidržovala si deku u sebe a pomalu k němu přišla.
"Ty chceš zůstat tady? Mezi námi?" připadalo jí, že jí jeho oči vidí až do duše.
"Ano, ale nějak nevím co mám dělat asi bych potřeboval pomoct." vypadal tak osaměle a smutně. Nemohla si pomoct. Pohladila ho po tváři, ale pak se vyděsila a chtěla ruku stáhnout. Nedovolil jí to. Přikryl její dlaň svou a sále jí hleděl do očí. Pak promluvil.
"Co je to?"
"Cože?"
"Já... nevím jak to popsat. Bolí to, ale zároveň je to úžasné. Je to tak stravují ale i naplňující,... co... co to je?"
"Já asi ti nerozumím..." zrychlil se jí dech. Byl tak blízko. Naklonil se k ní ještě blíž. Dělilo je jenom několik centimetrů.
"... i když možná..." nedovolil jí větu dokončit. V jednom okamžiku smazal pár posledních centimetrů které je dělili a spojil své rty s jejími.
Nikdy by nedokázali popsat co cítili, ale bylo to dokonalé. Bylo jim jedno co se stane, a jak bude jejich další život vypadat. Oba věděli že pro tenhle okamžik stojí za to i zemřít.

Tak mocná,
a tak krutá.
Tak krásná,
přesto děsivá.
Tolik hledaná,
ale všemi ztracená.
Chceš ji?
Nehledej ji.
Nechceš ji?
Blázen jsi.
Sám jsi?
Věř že nejsi.
Nikdy...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annet Annet | Web | 14. února 2009 v 10:09 | Reagovat

Eh, krásný, to je jediný slovo, které se mi vybavuje. Krásný. :)

2 Illian Illian | E-mail | Web | 14. února 2009 v 12:24 | Reagovat

Díky. Vážně... jsem moc ráda že aspoň někdo tohle čte.

3 Thragar Thragar | Web | 14. února 2009 v 16:09 | Reagovat

___§§§§§___________§§____ ___§§ ______

__§§§___§___________§§_____§§_ __________

___§§§_______________§§___§§__ __________

_____§§§______§§§§§§__§§_§§___ §§____§§__

_______§§§___§§________§§§____ §§____§§__

________§§§_§§§§§§§___§§__§§__ §§____§§__

_§§§___§§§_§§________§§____§§_ _§§___§§__

___§§§§§___§§§§§§§__§§§____§§§ ___§§§§§__

______________________________ ______§§__

______________________________ ______§§__

______________________________ _____§§___

______________________________ ____§§____

______________________________ §§§§_____

4 Illian Illian | E-mail | Web | 14. února 2009 v 16:37 | Reagovat

Ehm,... byla bych ráda, kdyby takovéto komentáře na můj blog nikdo nedával - tenhle tu nechám, kvůli tomu, aby každý věděl co sem raději nemá dávat. Protože další podobný nemilosrdně smažu. Jsem sice ráda, že sem někdo chodí, ale než tohle, tak to raději nic.

5 Annet Annet | Web | 14. února 2009 v 18:20 | Reagovat

Přesně, mě to tam strčil taky... grrr, odstřelit! O=)

6 Illian Illian | E-mail | Web | 14. února 2009 v 21:18 | Reagovat

Já ani nechápu, proč to dělají? To na sebe chtějí upozornit? Nechápu...

7 Annet Annet | Web | 15. února 2009 v 14:26 | Reagovat

Jo, chtějí si zvýčit návštěvnost, jenže jak jsem koukala tak tam má polovinu komentářů záporných...

8 Illian Illian | E-mail | Web | 15. února 2009 v 20:57 | Reagovat

Hmm, co naděláš... můžeme ty komentáře maximálně smazat, ale to je asi všechno.

9 Sandra S. Sandra S. | Web | 18. února 2009 v 18:02 | Reagovat

Díky ... No jo, to je život .. Ale jinak, pokud by jsi chtěla, můžeš mě navštívit jinde ... A to na evening-lamp.blog.cz ;) Rozhodnutí nechávám na tobě :-)

10 Illian Illian | E-mail | Web | 20. února 2009 v 7:39 | Reagovat

Ráda.

11 Alexandra P. Alexandra P. | Web | 20. února 2009 v 14:10 | Reagovat

Ještě bych chtěla říct, že máš u mé odpověď :-) (v komentářích)

12 Illian Illian | E-mail | Web | 20. února 2009 v 16:18 | Reagovat

Není zač. Myslela jsem to vážně máš talent.

13 Kubayz Kubayz | E-mail | Web | 1. března 2012 v 9:11 | Reagovat

Fajn, může být

14 Samer Samer | E-mail | Web | 7. března 2012 v 9:22 | Reagovat

Já chci taky takovej bloooog:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama