Kapitola 14

13. března 2009 v 19:19 | Illian |  Dance with death angel (FF povídka - dokončeno)
No nevím, tahle kapitola je taková trochu...no sami uvidíte :).
___________________________________________________________________

"Pro dnešek končíme a nezapomeňte si nastudovat kapitolu o karkulinkách a vodních bubácích!" Dodala, když končila hodinu. Věděla že ji moc studentů nevnímá, ale ani ona se moc nesoustředila. Bylo jí čím dá hůř. Ještě že je poslední vyučovací den a pak už prázdniny. Pro ni ale moc ne. To darování krve, každý večer ji hodně vysiluje. Věděla to, ale Severusovi by to nikdy nepřiznala. docela se těšila na Vánoce.
Už za tři dny! Musím mu dát nějaký dárek! Ale jaký?
Přemítala cestou do kabinetu a rychle zkontrolovala čas. Má akorát tři hodiny na opravu písemek z druhého ročníku, než bude muset za Severusem. Dárek koupí snad zítra.
Ty tři hodiny uběhly jako voda. Leně připadalo že neuběhlo ještě ani pár minut a už klepala na Severusovi dveře. Když jí ani po třetím zaklepání nikdo neodpověděl, zkusila otevřít. Bylo zamčeno, ale Alohomora si se zámkem poradila.
"Severusi?"
Nikde nikdo. Celý jeho kabinet i ložnice zely prázdnotou. Domyslela si, že se pravděpodobně někde zdržel a rozhodla se začít lektvar připravovat sama. Když už byla téměř u konce, ozvalo se nezaměnitelné Prásk!. Severus se zhmotnil někde uprostřed místnosti a opět vysíleně vrávoral. Okamžitě mu přispěchala na pomoc a téměř silou vůle do něj nalila lektvary na zacelení ran. Jako poslední do něj nalila i proti upířímu prokletí. Sedla si vedle něj na postel a těžce oddechovala. Bylo jí mizerně a cítila značný pokles krve, ale i tak se udržela při vědomí. Po pár minutách se konečně probral.
"Co tu děláš?" Vypadalo to, že není příliš nadšený její přítomností.
"Namíchala jsem lektvar a dala ti ho. Jestli chceš můžu odejít." S bodnutím u srdce sledovala jeho zamyšlený výraz. To nad tím musí přemýšlet? Když pak tiše promluvil, spadl jí ze srdce kámen velikosti Mount Everestu.
"Ne, zůstaň tady. Budu...rád." Pokusil se o chabý úsměv, ale i tak se mu na tváři usadila bolestná grimasa.
Společně usnuli jeden druhému v náručí, bez vědomí toho co se stane zítra.

Ráno

Lena vpochodovala od Velké síně celá ztuhlá. Po noci strávené u Severuse se tomu nedivila, vždy ji ten pokles krve unavil o něco víc. Chvála bohu, že studenti dnes odjíždějí. Nedívala se po přítomných tvářích a mířila přímo k profesorskému stolu. Uniklo jí, že celá síň ztichla a měří si ji nedůvěřivým pohledem. Někde v půlce jí ale přesto nenadálé ticho zarazilo. Rozhlédla se a upřela oči nejdříve na Severuse, který měl svůj obvyklý naštvaný výraz, a pak na Brumbála, který se pro změnu tvářil ustaraně. Jakmile si sedla na své místo, studenti zase začali mluvit. Jako vždy před sebou měla ranní kávu a čerstvý výtisk Denního věštce. Když otočila na hlavní stranu strnula, jako by do ní uhodil blesk:
V očích jí zaplanul oheň zlosti. To by jí zajímalo, kdo je ten Bradavický zdroj. Tuhle fotografii mohl vyfotit jenom někdo, kdo byl v její hodině o bubácích a jejich vyhledávání. Věděla, že je hledali ve sklepení a tohle bylo určitě z těch zatuchlých končin. Nevšimla si ani, že se k ní naklonil Severus.
"Na té fotce ti to moc sluší. Máš stejný lesk v očích, jako když mě políbíš." Rýpl si sadisticky. Moc dobře věděl, že je naštvaná, ale na druhou stranu to myslel vážně. Vypadala tam doopravdy krásně. Určitě si ten výstřižek zarámuje, jenom aby ji s ním vždycky naštval. Na tváři se mu při tom nechtěně usídlil škodolibí úsměv.
"No to je vážně skvělé Severusi, ale jedna maličkost ti unikla. Jestli se to potvrdí, půjdu do Azkabanu." Vysvětlovala mu důrazně, ale šeptem. Přesto v jejím hlase uslyšel náznak strachu. Když i jemu došla tato skutečnost nasucho polkl. Ona nesmí jít do Azkabanu, tam by mohla zemřít!
"To nedovolím." Vyhrkl víc nahlas, než si přál. Pár studentů z předních lavic se po nich otočilo, ale po chvíli jim přestali věnovat pozornost. Lena tou vidinou nebyla také nijak nadšená, ale doufala, že se vše uklidní.
Když šla večer za Severusem, "brouk" v hlavě jí nedal a rozhodla se pro riskantní krok. Po tom, co mu opět darovala krev mu svůj plán vyložila.
"Severusi. Musíš mi odebrat tolik krve, aby to stačilo na přípravu lektvaru až do konce. Zbývá týden a něco, to by šlo ne?"
"Proboha Len, proč?" zeptal se šokovaně, protože věděl, že to je pořád velká spousta krve.
"Co kdyby mě dovedli do Azkabanu, nemohl by jsi lektvar dokončit a všechno by bylo zbytečné." šeptala. Severus ji pohladil po tváři.
"Myslím že nebylo."
"Ale Severusi!" ohradila se s náznakem úsměvu "Musíš to udělat a vzít si trochu krve i navíc. Protože bych ti doporučovala brát si ten lektvar s sebou i na Smrtijedská setkání."
Severus ač nerad musel připustit že má pravdu. Rozhodl se, že to provedou ještě ten den a to u Poppy Pomfreyové. Když řekli Poppy, že potřebují odebrat Leně tolik krve, že ji přivedou na pokraj vykrvácení, měla chuť jim jednu vrazit. Oba byly ale neústupní a tak to udělala. Severus mezitím mumlal kouzlo, kterým krev zůstane čerstvá. Vymyslel ho společně s Lenou, pro podobný případ, ačkoliv doufal že k němu nikdy nedojde. Lena další den a půl ležela na ošetřovně a spala. Byla bledá a pokaždé když se na chvíli probudila se s ní všechno točilo. Když ji ale Poppy pustila, první za kým šla byl Severus. Strávili spolu snad nejkrásnější Vánoční večer v jejich životech. Celou dobu si povídali a pak společně usnuli únavou.

Další den ráno se Lena probudila později, Severus něco dělal se svou laboratoří a před ní se skvěl malý zabalený dárek. Zvědavě ho otevřela a spatřila krásný šperk ve tvaru draka.
"Je to přenášedlo. Posiluje kouzelníkovu moc a nemusíš mít ani hůlku."
"Ach Severusi, to je nádhera!" vydechla. Pak se zvedla, zpod polštáře vyndala svůj dárek a s rukou za zády k němu došla. Rukou, ve které nic nedržela mu zakryla oči a postavila před něj úhledně zabalený balíček
"Co to..." překvapeně se podíval na balíček před sebou. Když ho rozbalil zjistil že je to krabička ve které je několik lahviček. Lena se k němu naklonila prohodila jako by nic.
"Všechny jsou očarované pradávným kouzlem tak, že jejich obsah nikdy nedojde. V první je hojivý a posilující lektvar, v druhé je univerzální protijed, ve třetí lektvar neviditelnosti na půl hodiny a v poslední je smrtelný jed. Dědí se v naší rodině už spoustu let a nikdo to kouzlo nedokázal zopakovat." Když domluvila spokojeně sledovala Severusův ohromený výraz. Nic neřekl, jenom se otočil a spojil své rty s jejími. Když pak šly společně na snídani, Leně se houpal na krku řetízek s drakem a Severus měl s sebou ten nejlepší dárek, jaký kdy dostal.
Bohužel po prvních pěti minutách vpadlo do Velké síně bystrozorské komando. Bylo tam asi patnáct mužů s napřaženými hůlkami a v jejich čele stál ministr kouzel Popletal.
"Leno Nikolajevno Toronová, jste zatčena za spolčování s Pánem zla a za vraždu novinářky Ritty Holoubkové, která napsala článek týkající se vaší osoby. Starostolcem jste byla shledána vinnou a odsouzena na doživotí do Azkabanu. Máte možnost se odvolat, ale pochybuji že uspějete." Skoro to vypadalo, že je spokojený. Lena se nezmohla na odpor a omámená se nechala spoutat. Odkud přišla omračující kletba si ani nevšimla.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annet Annet | Web | 14. března 2009 v 9:53 | Reagovat

Další skvělá kapitola, jsem si řikala co s nima budeš dělat až se dají do hromady. Dokonale jsi to vymyslela. :))) A ministerstvo kouzeů by se mělo stydět, takový vyšetřovací metody tssss...

2 Illian Illian | Web | 14. března 2009 v 14:26 | Reagovat

Děkuji! A k tomu ministerstvu...to ještě nevíš, jaký bude Azkaban :)! Mám zajímavou předstsvu,...jenom to musím napsat :-)...

3 Sense Sense | Web | 17. února 2010 v 13:12 | Reagovat

Moc dobrý nápad ten výstřižek z novin. Moc se těším n a Azkaban

4 Berenika Berenika | E-mail | Web | 28. února 2013 v 23:51 | Reagovat

Ach, tak teď jsem napjatá. Dala ale Severusovi skutečně pěkný dárek, i když mě lektvary nikdy nešly xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama