Kostel

6. března 2009 v 20:14 | Illian |  Jednorázovky
Jsem nemocná! Je to děsivé, ale kupodivu mě ovládla taková nemocenská múza :)...jinak se to snad ani nazvat nedá. Tady je její výplod. Je trochu.... no, posuďte sami.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------




Choulila se v křesle, v očích měla horečnatý lesk a celé její tělo se otřásalo křečemi. Měla pocit jako by byl konec. Myslela si, že s každou nadcházející křečí je to horší.
Bože ať už to skončí!
Další křeč. V očích se jí objevily slzy, ne od bolesti, ale od zoufalství. Kdyby aspoň nebyla sama. V náhlém pohnutí mysli prudce vstala. Zamotala se jí hlava a jenom s těží potlačila nutkání na zvracení. Třes sice trochu zesílil, ale byla si trochu jistější sama sebou. Nohy ji stále unesly a svět se s ní nemotal tolik, jak si myslela že bude. Natáhla se pro kabát, ale většina kloubů v těle její počínání ohodnotila palčivou bolestí. I tak si ale kabát oblékla a dopotácela se ke dveřím. S temným cvaknutím je otevřela a do jejího zkřehlého těla se opřel mrazivý vítr.
To zvládnu.....to zvládnu.....ach Bože, mě je zle...
Vůbec jí nepřidalo na náladě že venku prší, ale stále se pomalu pohybovala za přesným cílem. Tím cílem byl kostel na vrcholku malého kopce za vesnicí. Přemýšlela, co by se stalo, kdyby se tehdy nerozhodla odjet pryč. Pryč z toho prokletého města. Všechno tam na ni padalo a připomínalo jí to chvíle, na které se snažila zapomenout. Její soused chladnokrevně zabil svou přítelkyni a ona byla jediným svědkem. Vyšetřoval to tehdy James Grimm, mladý a pohledný policista. Doteď si pamatovala jeho slova:
"Já tě ochráním, neboj. Nic se ti nestane a ten šílenec ti neublíží."
Ale kde byl teď? Jejím tělem otřásla další křeč. Dýchalo se jí čím dál hůř, ale už viděla mdlou záři vycházející z kostelíka. Zbývalo už jenom projít temným lesíkem co byl před vchodem a byla uvnitř. Někdy v půlce lesíku ji ale přepadl strach a stísněný pocit. Zdálo se jí, že zaslechla nějaké podivné zvuky. Připadal si paranoidní, ale i tak vytočila Jamesovo číslo.
"Tady James Grimm. Co pro vás můžu udělat?"
"Tady Kathrin. Jenom....jenom jsem se chtěla zeptat jestli je všechno v pořádku. Vím že jsi slíbil že mi povíš všechno tak..."
Uslyšela odevzdané povzdychnutí a poté slova, která se do ní zabodla jako ostrý nůž.
"Včera utekl.....Kathrin? Kathrin! Jsi tam?"
"A...Ano...já,...myslíš že jde po mě?"
"Kathrin, uklidni se a řekni mi, kde právě teď jsi." slyšel, jak začala kašlat, ale poté mu sdělila svou adresu. Nakonec dodala.
"Teď ale jdu do kostela....jsem někde na cestě..."
"Kathrin, okamžitě se vrať domů!"
"Ne...do kostela je to blíž."
"No tak dobře, ale pospěš si, jakmile tam dorazíš, tak popros faráře, ať ti dá klíče od nějakého pokeje a zamkni se tam."
"Proč?...Ty víš že jde po mě, že jo?! Jamesi! Jak je to možné! Vždyť..."
"Běž do toho kostela, jedu za tebou." uslyšela už jenom známé cvaknutí jak ukončil hovor. Ticho, které narušovaly jenom dešťové kapky dopadající na úzký chodník ji nyní připadalo mnohem tísnivější. Co to měla zase jednou za nápad...jít do kostela. Další křeč s ní málem sekla. Navzdory tomu se ale rozběhla ke kostelu. Nehodlala v tom lese zůstat ani minutu navíc. Po pár metrech sice začala šíleně sípat, ale i tak se stále snažila utíkat. Najednou se zastavila. Zaslechla podivné zvuky, které ji čím dál tím víc děsily.
"Kathrin...to co jsi udělal bylo špatné. Kathrin!"
Tentokrát se jí dech zadrhl v hrdle. Byl tady a určitě to bude její konec Znovu se rozběhla. Chvála bohu že bylo otevřeno. Zabouchla za sebou velké kovové dveře a rozběhla se mezi lavicemi k oltáři.
Bože, jednou v životě mi pomoz!
Vpravo od oltáře nějaký starý muž zapaloval svíce.
"Prosím pomozte mi! Potřebuji se schovat."
"Dítě, tady jsi v chrámu božím, nic se ti tu nestane." Jakoby na popření jeho slov se ozvalo na dveřích zlověstné bouchání.
"Ó Bože! To ne!... Otče!..."
Dívala se všude možně a nakonec se rozhodla pro zpovědnici. Jakmile tam vpadla, slyšela jak se dveře se skřípotem otevřely. Pak slyšela kněze, jak se ptá kdo je a co potřebuje. Jakmile ale zaslechla hlas toho co vstoupil okamžitě vyběhla ze zpovědnice.
"Jamesi!" Chtěla se k němu rozběhnout, ale záchvat kašle jí donutil se opřít o sloupek lavice.
James se k ní rychle rozběhl.
"Kathrin!...Co ti je? Vypadáš hrozně!"
Konečně se uklidnila a byla schopná mluvit.
"Nic, jenom jsem chytila nějaký příšerný virus, ale kvůli tomu...tomu,...nemohla jsem jít do nemocnice a teď když jsem byla v tom lesíku, tak jsem ho znovu slyšela a..."
"A uslyšíš ho znovu!" Ozvalo se ode dveří . Vykřikla! Měl v ruce brokovnici a mířil s ní na její srdce. Bylo po všem. V duchu před sebou viděla všechny své blízké, které ztratila. V tom se ozval výstřel. Bylo po všem. Ale něco tu nehrálo... Podívala se na svůj hrudník, čekajíc, že tam spatří krvavou skvrnu, ale krvavou skvrnu spatřila na něm. James byl rychlejší a zastřelil ho dřív než to mohl udělat on jí. Zalapala po dechu.
"Tohle je konec?"
James strnule přikývl, ale pak se trochu usmál. Vběhla mu do náruče. Z očí jí kanuly slzy, ale tentokrát to byly slzy štěstí. Konec strachu, konec schovávání. James objetí opětoval. Už od začátku toho případu věděl, že to pro něj bude znamenat něco víc.


O DESET MĚSÍCŮ POZDĚJI:
"Kathrin! Kde jsi tak dlouho? Už jsem myslel, že pro tebe budu muset dojít."
James Grimm objal svou snoubenku a vášnivě ji políbil.
"Skus si vláčet tuhle tíhu!" oponovala mu, a ruce si položila na vypouklé břicho. James její ruce skryl do svých dlaní a znovu ji políbil.
Když se po tom večeru konečně nechala vyšetřit v nemocnici, zjistili jí těžkou chřipku, která se s pár antibiotiky dala zvládnout. Prý díky stresu na ni měla chřipka ohromný účinek, který se projevil křečemi. James u ní byl po celou tu dobu a ani ne za dva měsíce po té ji požádal o ruku. Bylo to shodou okolností v nemocnici, když jim právě oznámili, že je Kathrin těhotná. Ani jeden to netušil, ale oba to přijali s nadšením.
13. 3. 2009 spatřila světlo světa Isabell Grimmová.

Zdroj obrázku: -><- (ale byl upraven)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nifredil Nifredil | Web | 7. března 2009 v 11:28 | Reagovat

Jo, mě se to líbilo. Bylo to opravdu hodně napínavé, úplně jsem viděla ten les, kostel, ponurou atmosféru...

2 Annet Annet | Web | 7. března 2009 v 11:59 | Reagovat

Řekla bych, že to nejlepší z tvých děl. Úplně mě to vtáhlo do děje a ta atmosféra. Úžasný.

Ikdyž jsem čekala, že to skončí brutálně, tak tenhle romatnický konec taky nebyl špatný... :)))

3 Illian Illian | Web | 7. března 2009 v 12:45 | Reagovat

Děkuji :)!

Jinak...to víte, já jsem romantik, což se asi nikdy nezmění.

Takže ještě jednou díky! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama