Kapitola 16

9. dubna 2009 v 21:18 | Illian |  Dance with death angel (FF povídka - dokončeno)
Trvalo to dlouho,...dlouho....dlouho... no zase tak moc asi ne. Není to nejlepší kapitola, ale pracuji na té příští a ta by se Vám mohla líbit :)
Zdroj obrázku: -><-
------------------------------------------------------------------------------------------

"Severusi, Severusi..." vzlykala radostí do záhybů jeho pláště. Nevěděla jak se tu ocitl, ale byl tu a ona nebyla sama!
Po chvíli se alespoň částečně uklidnila a odtáhla se od něj.
"Jak..." rozkašlala se, protože zlomená žebra jí stále bolela. "Jak jsi se sem dostal?" dokončila otázku. Severus se ušklíbl svým typickým úsměvem.
"Myslím že bych to tady měl trochu vylepšit nemyslíš." přitom se rozhlédl po kobce, do které ji zavřeli. V mysli mu vyvstali útržky jejích vzpomínek na příšernou cestu sem. Pak mávl hůlkou a vše se začalo rázem měnit. Odpornou páchnoucí břečku na podlaze nahradil modrý koberec, kostlivci na stěnách zmizeli a místo nich byla všude matně šedá omítka, voda okamžitě přestala kapat i se slizem a v jedné ze zdí se objevil krásný krb. Ani netopýři už na ni nehleděli, ale nahradil je holý strop. Sesunula se na podlahu a omámeně sledovala, jak se plameny v krbu rozrůstají. Tělem se jí začalo rozlévat příjemné teplo, které si našlo cestu i do nejzazších koutů její duše. Severus si k ní okamžitě klekl.
"Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě, což ji nanejvýš překvapilo. Vždyť Severus Snape nikdy nedává najevo co cítí...
"Já...mám asi zlomená žebra a..." zase se rozkašlala. Severus se nesouhlasně zamračil. Další mávnutí hůlkou znamenalo krásnou postel s čistým povlečením, umyvadlo a několik ručníků.
Pak se podíval kritickým pohledem na její otrhané vězeňské šaty nasáklé potem a její vlastní krví. Tentokrát se na hůlku v jeho ruce dívala trochu ostražitě. Naštěstí jí vykouzlil jednoduché černé pyžamo, které spočívalo v tričku a kraťasech. Bylo jí o něco větší, ale rozhodně to bylo mnohem pohodlnější, než ten pytel předtím. Krátké rukávy a nohavice ale odkryly spoustu hlubokých šrámů, ze kterých se stále řinula krev.
"Musím tě dostat do té postele a pak tě ošetřím." vysvětloval, když jí bral do náruče. Lena se k němu přitiskla a vnímala jeho vůni. Kdyby nevěděla, že je v Azkabanu, byla by docela šťastná. Pod sebou ucítila měkkou matraci. Byla příšerně unavená a nezmohla se téměř na žádný pohyb. Na tváři vyloudila pouze nesmělý úsměv, když jí začal zacelovat veškeré rány.
Nutno podotknout, že ani Severusovi nebylo nejlépe. V Azkabanu se moc dobře necítil to sice ano, ale rozpaky, které cítil, nepramenily z toho že je uvnitř nejhoršího vězení na světě, ale z přítomnosti ženy, kterou miluje. Když jí ošetřoval zranění od biče, měl co dělat, aby ji nezačal vášnivě líbat. Chtěl aby jí bylo lépe. Prozatím se spokojil s tím, že jí může ulehčit od bolesti a každý její mdlý úsměv mu přinášel neskonalou radost z toho že žije.
Jakmile byl konečně hotov, přikryl ji a chystal se přejít ke krbu, ale zabránila mu v tom. S otazníkem v očích mu hleděla do očí a nechápavě potřásla hlavou. Nemohl odolat. I když byla v tak zuboženém stavu a téměř všude se jí rýsovali tmavé modřiny a podlitiny. Spojil své rty s jejími a vychutnával si okamžik, kdy jsou spolu na chvíli sami. Musel se od ní ale odtrhnout. Věděl že bude chtít znát vysvětlení.
"Když pro tebe přišli, nemohl jsem nic dělat. Brumbál mě matoucím kouzlem uklidnil abych....abych něco nevyvedl. Třeba abych je nepokousal a tvoje snaha by přišla vniveč. Když jsem se pak probral, tak jsi už byla odvážena do Azkabanu. No...řekněme že jsem Brumbála přesvědčil, aby mi dovolil jít za tebou, abych ti pomohl, dal hůlku a spoustu dalších věcí, ale to ty nemůžeš vědět když spíš!" Vyhrkl trochu pobouřeně, ale pak se spokojeně pousmál. Opírala se o jeho hruď, v mezích možností se spokojeně usmívala a na tvářích jí pomalu usychaly slzy. Špičkami prstů se dotkl její tváře a přemýšlel, co se to vlastně děje. Nikdy dřív by přeci nic takového neudělal. A navíc nikdy nezapomene na ten pocit, který měl, když mu Brumbál řekl že je Lena v Azkabanu. Strach, ten už cítil, mnohokrát, ale strach o někoho jemu blízkého a o to, že by o něj mohl přijít, to nikdy. Rozhodl se dávat pozor, kdyby se ještě nějaký mozkomor ukázal.
"Co se...Kolik...Kde to...?" Zmateně se rozhlížela kolem sebe a pohled jí padl na spícího Severuse. Usmála se, ale jakmile se rozhlédla na všechno si vzpomněla. Povzdechla si a sklonila se k němu že ho políbí, ale náhlý chlad v místnosti ji varoval. Narovnala se a zvedla hlavu. Vznášel se tam obrovský mozkomor a začal na ni dotírat. Reflexivně popadla hůlku, která trčela Severusovi z kapsy a zakřičela:
"Expetro patronum!"
Místností se rozlehlo bílé světlo v podobě nádherného bílého testrála (opak černého - je jako jednorožec s křídly). Mozkomor se rychle stáhl a odletěl. Severus se ale vzbudil a docela překvapeně zíral na místo kde se ještě před chvílí vzpínal nádherný Patron.
"Tvým patronem je Bílý testrál? To...."
"Neřeš! Hmm? Hlavní je že jsi tu... a mimochodem....myslím že tohle je moje hůlka." Podotkla s úsměvem. "Kolik tu bylo v noci mozkomorů? Ani jeden mě nevzbudil...to jsi byl celou dobu vzhůru?"
"Téměř celou...moc ne asi deset." prohlásil neutrálně, ale zase je přerušil mozkomor.
"Tohle se mi nelíbí. Myslím že je na čase odtud odejít." pronesl rozhodně a hůlkou kouzlil svého patrona. Lena se rozhlédla po místnosti a párkrát mávla svou hůlkou. Vše se vrátilo do původní podoby, kromě podlahy. Lena na sobě teď měla slušivý černý komplet, protkaný stříbrnými ornamenty. Severus měl co dělat, aby udržel spodní čelist na svém místě. Vypadal úžasně, tedy na to že jsou právě v nejhorším vězení na světě.
"Myslím že nejrychlejší cesta odsud bude tudy." ukázala na díru co byla zřejmě toaletou.
"Jde odtamtud sice hrozný puch, ale..."
Severus přikývl a vyslal nějaké kouzlo. Pak oba bez zaváhání skočili. Klouzala se smradlavou rourou a hypnotizovala Severusova záda před sebou. Vypadli v jakési slizem pokryté koupelně.
Co v Azkabanu není pokryté slizem.
Severus jí podal ruku a pomohl jí na nohy. Když už chtěl něco říct temné dusání odněkud z chodby přilákalo jejich pozornost. Otočili se k polorozpadlým dveřím a Lena tlumeně vykřikla. Ve dveřích se objevil obrovský ohňový démon. Jiný než na lodi. Tenhle připomínal obrovského rozzuřeného býka, který měl v drápech ohnivý bič. Lena si povšimla že sliz ze stěn se začíná odpařovat a uvolňovat podivný nazelenalý plyn. Oba dva začali samovolně ustupovat ke stěně.


"Tohle není dobré...tohle není vůbec dobré." zamumlala. Severus zamířil hůlkou na stále se přibližující monstrum a pokoušel se přijít na nějaké kouzlo, které by ho (to) zastavilo. Nevšiml si, že Lena sepjala ruce, jakoby v modlitbě, zavřela oči a začala něco mumlat latinsky. Po chvíli vzala do levé ruky hůlku a pravou napřáhla směrem k monstru. Z hůlky vyšlehl do její pravé dlaně namodralý paprsek a z té pak vytryskl ohromný proud vody, který monstrum zasáhl přímo do hrudi. S mohutným zasyčení se vypařilo a zanechalo po sobě jenom doutnající popel na zemi. Severus byl zase překvapen a zase za to mohla Lena.
"Co to bylo."
"Víš...na vysvětlování bude dost času. Je totiž na čase, abych něco dokončila." Sledoval, jak hůlkou opsala kolem sebe kruh, který modře zářil a zase něco mumlala. Světlo z kruhu ji začalo zalévat, dokud ji celou neobklopilo. Pak pohaslo stejně rychle jako se objevilo. Severus se už zase chtěl na něco zeptat, ale umlčela ho pozvednutím ruky.
"Jdeme. Vypadneme odsud."
Vyšli na chodbu a Severus hned zatočil doprava.
"Ty víš kam máme jít?"
Přikývl. Šla za ním a snažila se dávat na všechno pozor. Bude mu to všechno muset vysvětlit, ale jenom jestli tohle přežijí. Najednou vyšli na hradby. Déšť okamžitě pronikl jejich oblečením a do jejich těl se opřel studený výtr.
"Teď musíme běžet až na kraj a odtamtud vypadneme."
Lena se raději neptala jak. Utíkala za ním co jí síly stačily, ale přece jenom byla pořád slabá. Začala se opožďovat, protože se znovu ozvala její žebra - přece jenom ani kouzla nevyléčí všechno hned a dokonale. Severus se zastavil a podepřel ji. Společně se sice pohybovali pomaleji, ale i tak si jich zatím nikdo nevšiml. Nebo si to alespoň myslela. Doběhli do podle Severuse nejsevernějšího rohu hradeb Azkabanu, kde se hradu dotýkala skála, podle které byl Azkaban pojmenován.
"Musíme na ni vyšplhat a dostat se tak co nejdál a nejvýš!" snažil se překřičet skučící vítr a proudy deště dopadající všude kolem. Přikývla a začala za ním šplhat. Když se po několika nekonečných minutách dostali až nahoru, úlevou se svalila na zem. Prudce ale zase vstala. Temné hučení vody, které do hluku kterého už tak bylo plno, nějak nezapadalo.
To to nikdy neskončí?
Podívala se zmateně na Severuse, který poprvé co ho znala vypadal hodně zaraženě a hlavně - vyděšeně. To jí nahnalo hrůzu možná víc než to co přišlo potom. Před nimi se z vody vynořila obluda s rohy a tělem pokrytým hustou srstí. Byla obrovská, měla drápy a na zádech tuhá kožovitá křídla.
"Pane Bože! To je Skylla." vyhrkl stále šokovaný Severus.
 "Já myslela že Skylla byla obluda lákající námořníky na svou krásu, která je pak zabila, něco jako druh sirény." Severus začal couvat a u toho jí opřekot vysvětloval.
"Byla, dokud jí nenašel Voldemort a neproklel. Jenomže ani on není neomylný a tudíž místo toho aby se z ní stal jeho mazlíček ho napadla a utekla. pak se o ni přestal sta...aaa!" Jeden z pařátů s ním mrštil o zem s ošklivým zapraštěním. Lena se k němu sehnula a pomohla mu na nohy. Nechala ho, ať se o ní opře a začala s tím, co již dlouhou dobu nedělala a doufala že nikdy neudělá. Vyvolávala ze svého nitra moc, kterou zdědila a která byla vražednější než veškeré zlo, ale mohla sloužit k dobru, které by předčilo i andělské skutky. Tentokrát kolem nich začalo vířit bílé pronikavé světlo. Soustředila se a napřáhla před sebe ruce. Severus nikdy nic podobného neviděl. Oslepující paprsek narazil do Skyllina těla, které se okamžitě začalo měnit. Cítil jak Lena zavrávorala, ale stále nepřestávala polevovat. Když světlo opadlo, na místě obludy stála krásná žena s dlouhými bílými vlasy poletujícími ve větru. Na gejzíru vody se vznesla až k nim, kde se k Severusově překvapení uklonila a příjemným hlasem promluvila.
"Děkuji. Vysvobodila jsi mne z tisíciletého prokletí. Ty jsi vyvolená a proto přijmi můj dar." S tím se dotkla Lenina čela a pak zmizela jako oblak páry.
"Co...co to bylo?" Vykoktal šokovaný Severus, který nemohl najít svůj hlas ani pověstný klid. Lena se zhluboka nadechla a otočila se čelem k němu. Konečně měl zase svůj obvyklý výraz "jsem bůh pomsty" a zamračeně ji sledoval.
"Jak se teď odtud dostaneme pane chytrý?" zavrčela a sledovala jak se k jejímu úžasu začíná jemně usmívat. Objal ji a spojil své rty s jejími. Cítila jak jí pod nohama mizí země a oni stoupají. Když ji přestal líbat konečně otevřela oči.
"Ty...jak...to je nádhera!" vydechla.
Jeho záda už nebyla rovná jako prkno, ale tentokrát na nich byla křídla. Andělská, nádherná, přesto černá jako uhel. Objal ji pevněji a dál se věnoval letu. Nedovedla si představit jaké to je, ale vznášet se v jeho náruči byla nádhera.
"Asi bychom měli přistát."
"Už?" zeptala se rozverně, ale když přistáli, zase nasadila svůj tázavý výraz.
"Ty jsi anděl smrti?" zeptala se konečně na to co jí zajímalo nejvíce od doby, kdy si všimla jeho nádherných křídel.
"Ano."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 li Ann li Ann | Web | 10. dubna 2009 v 18:28 | Reagovat

severusi, severusi! :D

2 Illien Illien | Web | 10. dubna 2009 v 19:27 | Reagovat

:-D - Když já si nemůžu pomoct :)...

3 li Ann li Ann | Web | 11. dubna 2009 v 10:55 | Reagovat

(de to vidět :D)

4 Annet Annet | 17. dubna 2009 v 20:40 | Reagovat

Krása :))) Musím si rychle přečíst další kapitolu.

5 Illian Illian | Web | 18. dubna 2009 v 7:59 | Reagovat

Díky...díky... a ještě jednou díky :)

6 Sense Sense | Web | 17. února 2010 v 13:37 | Reagovat

:D Ten Balrog...a výraz "jsem bůh pomsty" :D

7 Berenika Berenika | E-mail | Web | 28. února 2013 v 23:56 | Reagovat

Tak tohle jsem opravdu nečekala xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama