1. kapitola

10. května 2009 v 18:35 | Illian |  To bylo... (FF povídka - pozastaveno)
Strašně dlouho jsem nic nenapsala. Pak mě - nějakým zázrakem - něco napadlo. Tady je první kapitola a možná dodělám další :-). Uvidíme...
____________________________________________________________________________

Padám do neznáma.
Odkud?
To nevím sama.
Kam a za kým?
Tak to je ta otázka.


Nechte mě prosím být. Všichni do jednoho. Co je Vám do mě? S tímhle se musím vypořádat sama. Jak utěšit ten nezvladatelný smutek? Pomoc! Hledám záchranný kruh v pustém moři a připadám si jako sama jedna kapka v hlubině.
Se slzami v očích se dívala. Na všechny ty lidi v černém oblečení.
Proč přišli? Rozloučit se? Kéž bych se mohla rozloučit já. Nebo alespoň jednou ještě vidět jeho tvář. Ještě jednou spatřit jeho úsměv, jeho zářící oči, jeho...
Někdo se jí jemně dotkl na rameni.
"Musíme jít."
Zavrtěla hlavou. Nemohla. Zůstane tu tak dlouho, dokud...Dokud co?
"Prosím, začíná pršet. Nachladneš."
"Mě je to jedno!" vykřikla až se několik lidí ohlédlo.
"Já myslím hlavně na tvé dítě. On už se nevrátí, vzpamatuj se!"
Z očí jí opět začaly kanout slzy. Zase se jí všechno vybavilo, i to jak se setkali. Tehdy byla také u konce svých sil a také pršelo.
"Iris..." zašeptal najednou důvěrně známý hlas. Otočila se po jeho zvuku a strnula.
To není možné, tohle prostě není možné!


O rok a půl dříve:


Šla zpustlou ulicí a nevnímala kapky dopadající na její bolavé tělo. Jen tak tak se udržela na nohou, ale to bylo to poslední co ji zajímalo. Její bratr. Její milovaný bráška je mrtví. Viděla jak ho ten parchant jednoduše popravil. Bojovala co jí síly stačily, ale i tak ho nedokázala ochránit. A to si myslela že její moc bude pomáhat lidem. Její moc. Zase se musela posměšně usmát. Dokázala ovládat čtyři přírodní živly jak se jí zamanulo a díky tomu že před lety získala i magický meč, dokázala uštědřit smrtelnou ránu ve zlomku vteřiny. Tehdy ale ještě nevěděla že je na světě zlo, které je tisíckrát horší a mocnější než ona sama.
Zakopla a dopadla do obrovské louže. Nenamáhala se s tím, že by se zvedala. Jenom se otočila, aby její obličej zalévali proudy deště. Už neměla sílu. Voda v kaluži se pomalu měnila na rudou. Rány jí stále krváceli, ale co to bylo oproti jejímu zlomenému srdci. Její bratr byl posledním člověkem, který o ní věděl vše a který ji chápal. Zároveň byl i posledním jejím příbuzným. Začínala vidět rozmazaně. Uslyšela kroky. Usmála se. Čekala na smrtící ránu a v duchu před sebou viděla své rodiče i bratra. Někdo ji ale něžně vzal do náruče. Z posledních sil na chvíli otevřela oči. Viděla nad sebou ostře řezanou tvář nějakého mladého muže s bouřkovýma očima, který si ji přísně měřil. Přivinul ji k sobě o něco blíž, aby se mu lépe nesla. Slyšela tlukot jeho srdce a vnímala jeho jemnou vůni.
Kdo je to?
S touto myšlenkou omdlela a přestala vnímat co se to s ní děje.


Otevřela oči a nechápavě se rozhlédla kolem sebe. Neměla tušení kde to je a tak se zkusila posadit.
"Lež. Máš těžká zranění a rány by se ti mohly otevřít."
Otočila se po hlase a zase uviděla toho muže. Pamatovala si ho jenom matně, ale věděla že jí zachránil život.
"Kdo..."
"Kdo jsem? Jmenuji se Draco Lucius Malfoy. Našel jsem tě uprostřed ulice jak krvácíš. Ošetřil jsem ti rány." Byl trochu překvapen že ho nepoznává, ale snažil se to neřešit.
"Děkuji." zašeptala, ale svůj pohled stočila k otevřenému oknu. Právě vycházelo slunce. Ozářilo její tvář, na které se znovu zaleskly slzy. Draco se zamračil.
"Děje se něco?"
"Ne!" vyhrkla snad až příliš rychle. Zadívala se na svoje obvázané ruce, na kterých měla ještě před několika hodinami ošklivé rány. Najednou si uvědomila, že na sobě má košili, kterou rozhodně nikdy v životě neviděla. Šokovaně se podívala na svého zachránce, který byl momentálně trochu v rozpacích, ale stále si zachovával kamennou tvář.
"Já musel..."
"Rozumím a děkuji. Ale nechápu,...nechápu proč jsi to udělal."
Pátravě se na ni podíval a pak usoudil, že vlastně nemá co skrývat - nezná ho a nemá to komu říct.
"Jsi čarodějka s obrovskou mocí, která lze snadno vycítit. Pochopil jsem, že by ti doktoři mudlů asi moc nepomohli."
Tohle ji překvapilo. Ne jenže to tedy bude čaroděj ale zřejmě bude i dost dobrý. Pak jí hlavou probleskla informace, která jí tohle jméno připomněla.
"Říkal jsi Draco Lucius Malfoy? Ty jsi byl nejdřív na straně...sakra, jak se ten chlápek jmenoval....Voldemort?...Pak jsi se na něj ale vykašlal a dal si se na dobrou stranu že?"
"Ano. Dá se to tak říct. Ale to už je pět let. Na to už téměř všichni zapomněli. Teď už nejsem žádný podělaný aristokrat." řekl se stopou zášti v hlase.
Iris se na něj trochu zkoumavě dívala. Znovu se pokusila si sednout a on byl nucen ji přitlačit do přikrývek.
"Vážně se ti může něco stát."
"Ale mě je to jedno!" vykřikla pobouřeně a do očích jí vhrkly slzy.
Zkoumavě na ni hleděl. Držel ji za ramena a skláněl se nad jejím rozhněvaným obličejem.
"Co se ti stalo?" zeptal se tiše, ale stále se nepohnul ani o milimetr.
Jeho delší světlé vlasy ji příjemně šimrali na obličeji a jeho oči ji jakoby uhranuly. Ani nevěděla co to dělá, ale začala tiše mluvit.
"Jmenuji se Iris de la Byako. A před několika hodina jsem bojovala s Bohem smrti,...společně se svým bratrem." Ať chtěla nebo ne. Slzy jí opět zkrápěli tvář, ale pohledem neuhnula. Následující slova se z ní vydrala spíš jako výkřik zoufalství.
"Zabil ho! Byl posledním člověkem, kterého jsem měla!"
Draco nevěděl co vlastně dělá, nebo si to spíše neuvědomoval. Jemně ji vtáhl do sedu a objal. Jeho světle modrou košili mu teď skrápěly její horké slzy a on se přistihl, že také pláče. Všechno to hoře, které se v něm nakupilo od poslední bitvy s Pánem zla se najednou dostalo na povrch.
Seděli tam tak na zemi dlouho a ani jeden nevnímal čas. Byli tu jenom oni a jejich city. City, které se snažili potlačit. Smutek, žal, zoufalství, beznaděj,... Myslela že se z toho zblázní. Objímala ho a tiskla se k němu jako k nějakému záchrannému kruhu.

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Annet Annet | 16. května 2009 v 18:21 | Reagovat

Super. Jsem hrozně zvědavá jak to bude pokračovat, zvlášť se mi líbila ta první část na pohřbu. (začínám být morbidní) :DD

2 Illian Illian | E-mail | Web | 16. května 2009 v 20:29 | Reagovat

Díky...tak pohřby jo? :)...uvidím co se dá dělat...asi tam někoho zabiju...:-)

3 Annet Annet | 17. května 2009 v 15:51 | Reagovat

Zajímavý říkat: asi někoho zabiju :DD

4 Illian Illian | 17. května 2009 v 18:47 | Reagovat

No jo...přemýšlím koho, zatím mám druhou kapitolu a tam ještě nikdo neumře, ale v té další...no...to už se uvidí :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama