2. kapitola

17. května 2009 v 21:12 | Illian |  To bylo... (FF povídka - pozastaveno)
__________________________________________

Objímala ho a tiskla se k němu jako k nějakému záchrannému kruhu. Po nějaké době, usnula v jeho náručí. Opatrně ji položil zpět a zmateně se na ni díval. Co má ta holka za dar, že se v její přítomnosti derou na povrch všechny jeho potlačované city? Díval se na její bledou tvář, rámovanou dlouhými tmavými vlasy, na její temné kruhy pod očima a stále patrné slzy na tvářích. Zamračil se a vstal. Proč tohle všechno vlastně dělá? Zavřel za sebou opatrně těžké dubové dveře a rozhlédl se po svém bytě. Vůbec se nezlobil, že Malfoy manor nechal prodat. Nenáviděl to tam. Nesnášel vše co ten dům představoval. Teď měl svůj vlastní byt a vypadal přesně podle jeho představ. Možná trochu strohý, ale byl jeho.
Sundal si košili a lehl si na pohovku. Usínal s neklidnou myslí a myšlenkami na dívku, kterou vlastně ani pořádně neznal.

Otevřel oči a nechápavě se rozhlédl. Co dělá na pohovce? Slunce pomalu vycházelo a celý jeho byt se nořil do záplavy slunečního zlata. Do nosu ho udeřila krásná vůně připravovaného jídla.
Co? To je sen?
Zvedl se z pohovky. Nenamáhal se s oblékáním a zamířil si to rovnou do kuchyně aby zjistil co se děje. Najednou se mu naskytl zvláštní pohled. U sporáku stála dívka, kterou včera zachránil. Měla na sobě jeho košili, kterou jí dal, protože její oblečení bylo úplně mokré a její levá noha byla celá obvázaná, stejně tak pravá ruka. Celkově vypadala, že utekla z nemocnice. V ruce držela vařečku a zrovna něco míchala. Vonělo to báječně, ale on se nemohl pohnout. Ten pohled ho úplně konsternoval. Světlo které vnikalo do místnosti oknem ozařovalo celou kuchyni téměř nadpozemským světlem. Její bílá košile v něm byla téměř průsvitná a jemu se naskytl pohled na siluetu jejího těla.
Dívka se najednou otočila a jemně se usmála.
"Chtěla jsem trochu pomoci, když jste mne zachránil." pronesla tiše a její tvář pomalu zaléval ruměnec. Nechápavě se na sebe podíval a pak to došlo i jemu. Stál před ní jenom v tmavě modrých jeansech a vystavoval na obdiv své četné jizvy. Položila vařečku a došla k němu. Nehýbal se. Přejela rukou po jedné hodně výrazné jizvě na hrudníku.
"Kdo Vám udělal něco takového." zašeptala.
Neodpověděl. Jeho tělo zaléval neuvěřitelný pocit, který nedokázal popsat.
Sakra, musím....musím něco udělat nebo se zblázním.
Doufal, že neslyší, jak mu bije srdce.
"To je dlouhá historie." zachraptěl. Vůbec nepoznával svůj hlas. Propaloval ji očima a snažil se o co největší klid. Měl hodně žen a to už na škole, ale po žádné vyloženě netoužil. Párkrát byl poblázněný do nějaké dívky, nebo něco podobného, ale tohle se mu nestalo. Jako by se nemohl nadechnout. Chtěl ji zase držet ve své náruči. Jeho myslí se rozprostřeli představy, které i jemu vyhnali na tvář červenou barvu.
Usmála se a zase se vrátila k míchání jídla. Byl neskonale rád, že se otočila. Byl by přísahal, že kdyby tam tak stála ještě chvíli, tak se neudrží a udělá něco neuváženého.
"Budu muset odejít." prohlásila najednou jasným hlasem.
Nic neříkal.
"Nemohu tu zůstat, přináším smůlu a už teď mě určitě hledá spousta lidí. Mohla bych ti přidělat spoustu potíží a to já vážně nech..."
"Mě to nevadí." znenadání jí skočil do řeči.
Vypnula sporák a pomalu se otočila. Dívali se na sebe přes celou kuchyni a Iris se už chystala něco říct, když najednou do místnosti vpadl jakýsi muž.
"Malfoy, potřebuji aby..." zarazil se.
"Mohl jsi říct, že tu někoho máš." uchychtl se dotyčný a sjel ji výtahovým pohledem.
"Je hezká, kdopak to je? A copak se jí stalo, snad nejsi takový kanec.."
"Drž hubu, Snape!" vyhrkl rozzuřeně.
"Ale, ale...dráček se vzteká." prohlásil ironicky. Pak došel k šokem konsternované dívce a podíval se co vaří.
"Mmm, voní to pěkně. Tos asi nevařil ty co?" pokračoval dál v monologu.
"Běž se vyspat a nes..." prohlásil unaveně. Jeho pozornost, ale najednou upoutal někdo jiný. Dívka se chytila za hlavu a sesunula se k zemi. Oba přítomní muži byli na chvíli překvapeni, ale pak se k ní zároveň vrhli, aby jí pomohli. Draco ji podepřel a Severuse rozhodným pohybem ruky poslal na druhou stranu místnosti.
"Co si to dovoluješ skrčku!" zařval přiopile ve snaze se zvednou ze země.
Draco ho nevnímal, jediné co ho zajímalo byla ona. Začala se probírat.
"Co se..." pronesla zmateně.
"Omdlela jsi."
"Aha...pořád mi není moc dobře...ale stejně budu muset odejít."
"Nechci být necitelný, ale to ti nedovolím. Nevezmu si tě na svědomí, až se někde zhroutíš."
řekl to tónem, který nepřipouštěl námitky.
Iris se znovu zahleděla do jeho duhovek.
"Tak dobrá zůst..."
Zase byli přerušeni a to vpádem další osoby.
"Seveee... kde tu má Malfyyy...škyt...ten ten...záchod?"
Draco obrátil oči v sloup a sledoval jak se vlkodlak Remus Lupin plahočí přes kuchyň neznámo kam. Dotázaný mezitím v druhém rohu spokojeně usnul a jeho černé vlasy mu padali do obličeje. Draco věděl proč jsou oba v tomhle stavu. Vždy jednou za rok se ti dva totálně ztřískali. Bylo to přesně na výročí, které všichni slavili a zároveň oplakávali. Před pěti lety byl totiž poražen Voldmeort, ale zemřelo mnoho jejich dobrých přátel. Mimo jiné i Lupinova manželka Nimphadora Tonksová společně s jejich nenarozeným dítětem a Severus si stále kladl většinu úmrtí za vinu. Domníval se, že by zachránil víc životů, kdyby Řád kontaktoval rychleji.
"Kdo je to?" zeptala se zvědavě dívka v jeho náruči.
"Tihle dva? No ten na záchodě je něco jako rodinný přítel."
"Aha. A ten druhý?"
"To je Severus Snape. Můj nevlastní otec." pronesl kysele.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annet Annet | 18. května 2009 v 13:52 | Reagovat

Tak to jsem se docela pobavila :)). Geniální :)

2 Illian Illian | Web | 18. května 2009 v 16:26 | Reagovat

Dík...v té další asi vážně někdo umře - chudák ten kdo se mi dostane pod ruku :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama