3. kapitola

24. května 2009 v 21:20 | Illian |  To bylo... (FF povídka - pozastaveno)
Trvalo to trochu dlouho, ale je tu další kapitola,...nějak teď nemám dobrou inspiraci, ale snad se Vám bude líbit...
___________________________________________________________________________

Jaký je nejlepší způsob smrti?
Proč se ptáš?
Vždy někde číhá.
Pak nevím, to se stává.
Při chránění své krve?
Při chránění lidské krve.
Jakékoliv?
Kdykoliv.
Kdekoliv?
Jakkoli.
Kýmkoli?
Smrtí přeci.
Dobrá, zemři tedy...

† Smrt †

Dívka zase přikývla a nijak neřešila stav, ve kterém se oba kouzelníci nacházeli. Draco ji pomalu zvedl ze země.
"Můžeš jít? Nevypadáš, že by ti bylo dobře."
"Myslím že můžu."
S jeho pomocí se dostala do postele a unaveně se do ní zhroutila.
"Myslela jsem, že to zvládnu." zašeptala někomu, koho viděla snad jenom ona sama a usnula. Draco ji přikryl a chvíli se na ni díval, protože měl čím dál divnější pocity, které neuměl definovat.
Někdo ho chytil za rameno.
"Jsi tu už půl druhé hodiny. Měl by jsi se jít najíst a také si odpočinout."
Draco vzhlédl. Severus Snape už zase vypadal stejně jako vždy. Možná byl bledší než obvykle, ale aspoň se už malátně neopíral o cokoliv ve svém okolí.
Chvalme toho kdož vynalezl lektvar proti kocovině!
"Nezeptáš se mě ani, kdo je to?"
"Měl bych to vědět?"
Chvíli si jeden druhého měřili velice podobným pohledem, než konečně do pokoje dorazil i poslední člověk v domě.
"Draco. Omlouvám se za nás, ale ..."
"Já vím. Rozumím tomu. Ale příště mi nemusíte vpadnout do bytu jako velká voda. Co kdybych tu někoho..." zarazil se. On tu přeci někoho měl. Ale trochu jinak než to původně myslel.
"Chápu." pronesl shovívavě Remus a šibalsky se na něj usmál. Draco zrudl.
"Tak to není! Já..."
"Myslím, že bychom si to měli jít vysvětlit do kuchyně a nechat ji, se vyspat. Nevypadá vůbec dobře." řekl Severus rozhodně a oba už tlačil z pokoje. Naposledy se ohlédl na dívku ležící v Dracově posteli a ušklíbl se.
Draco, Draco, Draco,...máš úplně stejný problém jako já. Přitahuješ problémy...krásné problémy v nesnázích.

"Tak...nechceš nám tedy něco vysvětlit." zeptal se stále škodolibě Remus.
"Ne! Tak to vážně není...já s ní nic nemám! Našel jsem ji kousek odtud, ležela promočená na zemi a byla polomrtvá. Všude měla samé rány. Musel jsem ji ošetřit!" vysvětloval překotně a snažil se, aby mu moc nepřeskakoval hlas.
"Aha...takže proto má tvoji košili, že?" rýpnul si zase Remus.
"Kdo je to?" ozval se najednou Severus.
"Iris de la Byako, říkala, že před tím, než jsem ji našel, bojovala s Bohem smrti. Nevím co to je, myslel jsem, že blouzní."
"Iris de la Byako...hmmm....to mi nic neříká, ale jestli bojovala s Bohem smrti a přežila, pak musí být velice mocná."
"Cítím z ní velkou energii to ano, ale zemřel jí tam bratr."
"To ti taky řekla?"
"Samozřejmě, nevidím, jediný důvod, proč jí to nevěřit."
"Možná toho Boha smrti nezabila....to by ale znamenalo, že jsme ve velkém nebezpečí. Myslím, že by odsud měla co nejdříve odejít."
"Tohle je můj byt! Já tu rozhoduji kdo tu bude a kdo ne. Já rozhoduji o tom, jestli ji tu nechám nebo ji vypoklonkuji jako zaběhnutého psa!"
"Ale já jsem tvůj ot....!.
"Neopovažuj se uplatňovat právo na to být mým otcem! To, že jsi si vzal mou matku, neznamená, že jsi můj otec!"
Najednou se do toho vložil Remus.
"Draco, tobě to ještě nedošlo?"
"Co?! Co mi mělo jako dojít?!"
"Severus není tvůj nevlastní otec, on je tvůj..."
"Remusi!" okřikl ho Severus.
"Co? Musí se to dozvědět. Draco, on je tvůj biologický otec. To jsi si nevšiml podobnosti mezi vámi dvěma?"
Draco šokovaně těkal očima mezi těma dvěma a nebyl schopen jediného slova.
Severus Snape je můj biologický otec? Jak...co...
Ozvala se strašlivá rána.
"Co je to?" zakřičel vyděšeně Remus přes celou kuchyni.
Ve dveřích se najednou objevilo monstrum na černém testrálovi. Bůh smrti.
"Nei!!" vykřikla další osoba, o které si všichni mysleli že spí. Dívka se opírala o rám dveří, v očích měla zlověstný lesk a dívala se monstru do očí.
"Iiiirrriiisss!" zasyčelo monstru.
Dívka se narovnala a zlobně zakřičela.
"Zabil jsi mi bratra! Zabil jsi téměř všechny které jsme kdy milovala. Je jasné jak to teď musí skončit. Jeden z nás, odtud neodejde!"
S poslední větou se k němu vrhla a před zraky šokovaných kouzelníků se jí v rukou objevili nádherné meče, které žhnuly modrou barvou. Draco si uvědomil, že i ona sama září a nedokázal pochopit jak je to možné. Kouzelná energie v bytě stoupala s každou sekundou.
Jakmile se ale Iris chystala monstru vrazit meče do srdce, narazily její čepele na jeho černý meč. Jakoby se na chvíli zastavil čas. Oba protivníci se jeden druhému dívali do očí až najednou s oslepujícím světlem oba odletěli na druhou stranu místnosti. Severus, Remus i šokovaný Draco se krčili v jednom rohu. Bohužel, zrovna v blízkosti monstra. To si jich zřejmě všimlo a hodlalo je odstranit z cesty. Napřáhlo meč proti Dracovi, ale stalo se něco, co nikdo nečekal. Severus Snape se vymrštil ze své pozice a skočil mu do rány. Draco i Remus šokovaně zachytili bezvládné Severusovo tělo a sledovali, jak se dívka, hnaná smutkem, vztekem a pomstou vrhá na monstrum a snaží se ho dostat dál od těch všech.
"To je vššššeee co ummmííššš?!" posměšné syčení podobnější svistotu bouře, vůbec neznělo jako lidský hlas.
"Ne. Mám v rukávu ještě jeden trik!" vykřikla. Na její tváři se usídlil úsměv.
"Mea sanguis, mea vita, mea psyche, mea amor ac universum autos, in aetemum acetas defensare vitae ante tenebrae!" (Má krev, můj život, má duše má láska i vesmír sám, na věky věků ochrání život před tmou. - latinsky to není úplně správně, ale tohle to má tak nějak znamenat...)
Monstrum se zarazilo a měřilo si zkoumavě dívku. Z jejího srdce najednou vytrysklo bílé světlo, které na chvíli všechny oslepilo. Draco oněměl úžasem. Dívka měla na zádech nádherná bílá křídla a celá jemně zářila bílím světlem. Vypadala jako anděl a když k tomu připočetl bílou košili, měl co dělat aby udržel spodní čelist na svém místě.
Dívka se najednou vymrštila a vší silou se napřáhla. Draco si najednou připadal jako ve zpomaleném filmu. Dívka přesekla monstru meč a probodla mu srdce. Z místnosti jakoby se najednou ztratil všechen vzduch. Pak bylo najednou ticho. Světlo z dívky pomalu vyhaslo a meč zmizel s ním. Na chvíli se usmála a pak se zhroutila k zemi. Draco nechápavě zíral ze svého otce na dívku.
Přitáhl ji vedle něj a požádal Remuse, aby donesl všechny lektvary, které by jim mohli pomoct. Iris byla naštěstí jenom v bezvědomí a ačkoliv jí přibylo pár nových ran vypadala, že to přežije. Zato Severus vypadal hůř.
"Draco..." zachraptěl.
"Všechno bude O.K. Za pár dní mě můžeš seřvat za tenhle bordel."
"Ne. Vím, že umírám. Tohle je zranění od Boha smrti. Nejde vyléčit pokud nemáš...."
"Pokud co?"
"To je jedno. Umírám...." zase se rozkašlal a začal ztrácet vědomí.
"Ne! Hej tohle nedovolím."
Najednou se vrátil Remus.
"Co se děje? Severusi?"
"Umírám." řekl prostě a zase začal zavírat oči. Pak je ale prudce otevřel.
"Draco...já...vím, že jsem nebyl...dobrým ot..."
"Co to tu plácáš?" rozkřikl se rozhořčeně Draco. Ale viděl, že Severus doopravdy umírá. Už mu nezbývalo moc času.
"Hele, byl jsi ten nejlepší otčím. To je fakt, protože jsem vlastně jinýho neměl, ale když se to tak vezme, byl jsi fajn...táta. Koukej to nevzdat jo? Prosím ...tati." zašeptal
Severus se po dlouhé, velmi dlouhé době zase usmál.
"Díky,...synu." poslední věta, poslední úsměv a jeho oči se zavřeli navěky. Dracovi vhrkly do očí slzy, ačkoliv nechtěl.
"Ne! Tohle ne! Kruci."
Remus Dracovi chlácholivě stiskl rameno.
"Bude to dobré. Položil za tebe život. Přál by si aby jsi žil jinak než on, aby jsi se nemusel skrývat...Draco. Jste si velmi podobní, ale tvé srdce se ještě nevzdalo naděje. Naděje na lásku a spokojený život."
"Co to plácáš Remusi. Jak..."
"No tak. Draco. Přeci nejsi tak hloupí. Viděl jsem jak ses díval na tu dívku. Líbí se ti. Tohohle by srdce, které by už nadobro zkamenělo nebylo schopno."
Draco vstal a bezradně se rozhlédl. Iris se začala probírat. Rozhlédla se.
"Ne to ne,...proč musel kvůli mě zemřít další člověk."
Z očí jí začali kanout slzy, ale rozhodným gestem je setřela. Vstala, zavrávorala, ale na nohou se udržela. Z věšáku popadla nejbližší plášť a rozhodným krokem se vydala ke dveřím. Draco jí ale zastoupil cestu.
"Nikam nepůjdeš. Nechci být neomalený, ale po pár minutách bych tě musel jít zase zvedat někde z kaluže krve."
Dívka na něj zmateně pohlédla, ale pak sáhla po klice. Dveře však neotevřela. Podlomila se jí kolena a spadla by na zem, kdyby ji Draco nechytil. Už zase se dívali jeden druhému do očí.
Remusi, tys měl pravdu...

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annet Annet | 25. května 2009 v 13:25 | Reagovat

Hej, co chudák Severus? :D Ale jinak bezva.

2 Illian Illian | Web | 25. května 2009 v 13:35 | Reagovat

Já říkala, že to někdo odnese :-), ale neboj. Možná se tam tak nějak ještě zjeví :D...no možná toho prozrazuju trochu hodně :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama