4. kapitola

26. května 2009 v 14:25 | Illian |  To bylo... (FF povídka - pozastaveno)
Po relativně krátké době je zde další kapitola....je, asi bych to označila za zvláštní a jestli se dostanete na konec, tak...no, uvidíte. Nebudu prozrazovat nic dopředu. Mám nachystanou další, jen ji musím dopsat. Dost se tam toho vysvětlí (tedy hlavně poslední věta, abych byla konkrétní). No snad se Vám bude líbit.
_____________________________________________________________________________

Mé srdce halí smutek,
mé hrdlo úží zármutek,
nemohu dýchat, pomoz mi,
zachraň mi prosím mou duši.

Nevím co mám dělat,
snad jen lásku ti dokázat.
Složím věčný slib,
abys neměla pochyb.


"Pusť mě! Přináším jenom smůlu. Vždyť se podívej, zemřel kvůli mě další člověk! To...to...já už nemůžu!" vykřikla frustrovaně.
"Nebyla to tvoje vina."
"Ale ano. Kdybych tu nebyla, nepřišel by sem Bůh smrti!"
"Ale to já jsem tě sem přinesl!"
Dívka na něj šokovaně pohlédla. V očích se mu leskly slzy a tvář měl podivně pobledlou.
"Ne, ne, ne! To není tvoje chyba! Nemůže. Nevyčítej si to proboha, to nesmíš!"
Viděla, jak se jeho pohled mění na chladný. Jakoby celý ztuhl a odtáhl se, ačkoliv se vůbec nepohnul. Rozhodla se ve zlomku vteřiny. Objala ho. Vdechovala jeho vůni a se zavřenýma očima zašeptala, jak nejpřesvědčivěji uměla:
"Není to tvoje vina, rozumíš? Když už, tak to byla souhra náhod. Ale ty za to nemůžeš!"
Doufala, že nějak zareaguje, ale on se ani nepohnul. Už se chtěla odtáhnout, když v tom se k ní sklonil a vášnivě ji políbil. Šokem se jí rozšířily zorničky, ale pak se nechala unášet svými rozbouřenými city.
Draco v sobě najednou cítil plamen, který jakoby ho stravoval za živa. Líbal ji a nemohl se jejích rtů nabažit. Povalil ji na podlahu a jeho ruce se rozběhli po jejím těle. Ta vášeň je oba přímo spalovala. Najednou se od sebe odtáhli.
"Panebože..."
Draco sípavě dýchal a tyčil se nad ní na napnutých rukou. Jeho vlasy jí šimraly do tváře a jeho zmatený pohled se vpíjel do jejích rozšířených zorniček.
"Omlouvám se." zašeptal a rychle si sedl vedle ní na podlahu.
"Nemáš za co." vydechla stále zmateně. Chtěla se také zvednout, ale přece jenom byla zraněná a motala se jí hlava. Podepřel ji. Zase se jeden druhému zblízka dívali do očí.
"Proč se nám tohle děje?" zeptala se bez toho aniž by čekala na odpověď.
"Nevím." Zamumlal Draco s pohledem upřeným stále do její tváře. Tentokrát to byla ona kdo ho políbil. Draco neprotestoval a polibek opětoval.
"Draco? Chtěl jsem se tě zeptat na to co uděláme se Seve..." Remus se škodolibě zašklebil.
"Taky truchlím, dostanu pusu?"
Iris zrudla a i Dracova světlá pokožka dostala jemně růžový nádech.
"Remusi co tu sakra děláš?!" vyhrkl rozhořčeně a pomohl Iris vstát.
"No jen jsem ti donesl papíry...ohledně pohřbu."
Nálada v místnosti klesla pod bod mrazu. Draco se zatvářil jako by kousl do citrónu, ale vzal si od něj papíry a chvíli je studoval.
"Půjdeš také?" zeptal se znenadání. Iris k němu došla a chlácholivě mu stiskla ruku.
"Když budeš chtít."
Remus se na ty dva usmíval jako sluníčko a kdyby tu byl Severus určitě by si je společně začali dobírat.

Stála vedle něj v krásných černých šatech, které jí koupil jako dárek. Držela ho za ruku a cítila jak se mu chvěje. Neměla ráda pohřby, ale Dracovi to dlužila. Za těch pár dní co u něj byla se její svět začal měnit. Změnil jí ho on, Draco Lucius Malfoy. Od toho večera co zemřel jeho otec a co ho poprvé políbila se navzájem raději vyhýbali. Chovali se k sobě se zdvořilým odstupem a jakmile se třeba jen omylem dotkli jeden druhého, jakoby do jejich těla udeřil blesk. Od té doby se ani jednou nepolíbili, ale oba si byli vědomi napětí, které mezi nimi stálo. Remus si je celou tu dobu dobíral a stále čekal co z toho bude.
Objal ji kolem pasu, jakoby vycítil její nervozitu. Nikoho tu neznala a stále byla pobledlá. Opřela se hlavou o jeho rameno a dále poslouchala kněze. Moc pozůstalých se nesešlo.
To ho znalo tak málo lidí?
Přemítala.
Nebo se všichni bojí. Musel to být fascinující člověk...a myslím že Draco je celý po něm.
Kněz skončil a všichni přítomní se začali rozcházet. Draco se ale ani nehnul.
"Draco?"
Podíval se do jejích krásných očí a jemně se usmál.
"Půjdeme?"
Iris přikývla a přijala nabízené rámě.
"Draco Lucius Malfoy, na koho tu nenarazím. Mohl bych s vámi na chvíli mluvit?" zeptal se někdo. Oba dva se naráz otočili a pohlédli do tváře ministra kouzel. Draco se ustaraně podíval na Iris a ta jen přikývla a popošla za Remusem, který stál sám u hrobu a smutně se díval na černý náhrobek. Stála vedle něj a čekala, jak dopadne Dracův rozhovor. Ten se po chvíli vrátil s nic neříkajícím výrazem na tváři.
"Iris, můžu s tebou mluvit?" zeptal se jí tak, aby ho Remus neslyšel.
"Jistě." Popošli o kus dál a tam se jí podíval do očí.
"Všichni by byli určitě proti, abych ti řekl to co chci, ale...myslím, že ti to tak nějak dlužím."
"O co jde Draco? Jestli mi to nemáš říkat, tak to neříkej. Mohlo by tě to dovést do problémů a to..."
"Ne, poslouchej. Voldemort je sice mrtvý, ale jeho stoupenců je stále mnoho. Ministr chce abych využil svého jména a dal je dohromady. Chtějí je pak všechny zatknout najednou."
Iris nebyla schopná slova.
"Co když se ti něco stane? Je to sice příležitost je konečně porazit, ale co když tě něco prozradí, co když...."
Draco ji nenechal domluvit a vášnivě ji políbil. Pak se na ni zářivě usmál.
"Doufal jsem, že takhle zareaguješ. Pak tu mám tedy ještě jednu otázku."
Iris se nechápavě zahleděla do jeho bouřkových zorniček.
"Vezmeš si mě?"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annet Annet | 26. května 2009 v 14:44 | Reagovat

Ale to bylo krásný... Ze začátku jsem se zasmála, a pak pohřby popisuješ dokonale. :D

2 Illian Illian | Web | 26. května 2009 v 18:01 | Reagovat

Jej, já a pohřby...no jo. Děkuji za pochvalu :)! Moc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama