6 kapitola

21. června 2009 v 15:46 | Illian |  To bylo... (FF povídka - pozastaveno)
Tak je tu další kapitola a no, myslím že se Vám moc líbit nebude, ale ta další asi jo.
Není úplně podle mých představ, ale jsem docela spokojená.
_________________________________________________________________

Jedna slza za druhou,
nevrátí ti duši mou.
Neplač, lásko má neplač,
co když je všechno jinak?
Miluji tě, to se nezmění,
ale život musí dále jít.
Však se ještě uvidí,
možná se naše cesty ještě zkříží.


"Jak jsi se vyspala?" zeptal se škádlivě.
"Báječně." s tím se jemně vymanila z jeho objetí, omotala si kolem sebe deku a pomalu vstala.
"Jdu udělat snídani. Nechceš mi pomoct? Nemůžeme to přeci nechat na skřítcích."
Draco ji jen s potutelným úsměvem sledoval, jak na sebe obléká jeho košili, kterou včera ve spěchu odhodili na křeslo. Pak se ale také zvedl a nasoukal se do kalhot.
"Když tak pěkně prosíš..." šťouchnutí do žeber mu napovědělo, aby toho raději rychle nechal.

Remus vstával již docela brzy. Pomohl skřítkům s úklidem, protože to chudáci neměli od včerejška ještě hotové. Po nějaké době zaslechl kroky.
Ale, naši novomanželé se probudili.
Zahlédl jak se jako malé děti honí pod schody a pak zapadli do kuchyně. Nevěřícně zavrtěl hlavou. Chtěl je pozdravit, ale nechtělo se mu je z čehokoliv rušit. Došel proto k pootevřeným kuchyňským dveřím a opatrně nakoukl. Iris smažila slaninu a Draco ji omámeně sledoval.
Zaklepal a pak vešel.
"Jak jste se vyspali?" zeptal se rozverně. Oba dva se začali červenat.
"Báječně." vyhrkla po nějaké chvíli Iris, ale raději se na něj nedívala. Pak na tři talíře dala slaninu a vejce a postavila všechno na stůl.
Uprostřed snídaně je ale vyrušil černý havran, který přistál přímo doprostřed stolu. Na jeho nožce byl připevněn dopis. Draco v duchu tušil co je na něm napsáno a tak jeho nálada poklesla na bod mrazu. Iris si jeho výrazu všimla dopis odvázala a rozevřela. Okamžitě pochopila.
Měla chuť se začít smát, co to jako je? Odkdy smrtijedi blahopřejí ke svatbě? A odkdy píší něco podobného? Se zájmem si prohlédla znamení smrti v pravém rohu. Zajímalo by ji co by se asi stalo, kdyby tohle dostal do rukou ministr.
"Vidím že o půlnoci asi nebudeme spát. Co miláčku?"
Prohlásil Draco docela nevinně, ale něco v jeho pohledu naznačovalo, že má docela starosti.
Remus se k dopisu raději nevyjadřoval a oba dva mu za to byli vděční.

11:45

"Draco, nevíš co to bude za obřad?" zeptala se z ložnice.
Ten jenom pokrčil rameny, zamumlal něco že nemá ani potuchy a upil ze své sklenice vína.
Co jí tam trvá tak dlouho?
Sám měl na sobě honosný černý hábit se stříbrným a zeleným zdobením. Zároveň měl pod ním i černé oblečení a smrtijedská maska se povalovala na stolku před ním.
Iris se znovu prohlédla v zrcadle. Měla na sobě černý korzet a volnou černou sukni, která byla v předu přerušená, aby byly vidět černé kalhoty a kozačky na vysokém podpatku. Všechno bylo zdobeno stříbrnou a zelenou nití, tak typickými pro Malfoyovi. Vlasy si vyčesala do vysokého drdolu a pár pramínků nechala volně spuštěných podél tváře. Na krku se jí houpal stříbro-zelený náhrdelník a i čelenka ve vlasech měla stejnou barvu. Konečně vyšla z ložnice, aby Dracovi předvedla, v čem hodlá jít na schůzku smrtijedů. Jakmile ji uviděl, sklenice v jeho ruce praskla. Překvapeně povytáhla obočí. Draco k ní došel, nevšímaje si skvrny na koberci, a vášnivě ji políbil.
"Jsi nádherná." zašeptal.
Iris se jenom jemně usmála, ale najednou zbystřila. Hodiny začali odbíjet dvanáctou. Oba dva se podívali na dopis.Ten matně zazářil a oba dva ucítili povědomou závrať přemisťování. Dracova smrtijedská maska zůstala v pokoji, ale jako nový Pán Zla ji vůbec nepotřeboval.
Dopis je přenesl doprostřed kruhu, tvořeného smrtijedy. Ti si začali okamžitě nevybíravě prohlížet Iris a její přírodní výbavu. Zamračila se, ale následovala Draca k nějakému podivně vyhlížejícímu oltáři. Smrtijedi se mezitím seskupili před něj a čekali až něco řekne. Draco se postavil za oltář a všechny si měřil chladným nic neříkajícím pohledem. Iris z něj přeběhl mráz po zádech, ale věděla, že všechna tahle teatrální gesta jsou důležitá. Na chvíli zavládlo absolutní ticho a pak začal Draco pomalu mluvit.
"Mí věrní. Jsem poctěn vaší nabídkou a přijímám ji. Všichni víme, co nám provedli, víme čeho se dopustili a víme, že nás zradili. Zradili nás ale i někteří z Vás, mých věrných! Nebudu nic podobného tolerovat a věřte mi, že se všechno změní. My zvítězíme a nic nás nemůže zastavit!"
Všichni smrtijedi souhlasně zatleskali a někteří ho i podpořili výkřiky souhlasu.
"Nyní nadešel čas na obřad Resurrectio novus vita [Zmrtvýchvstání nového života]!" pronesl jakýsi zakuklenec v první řadě. Iris nevěděla kdo to je, ale hlas jí připadal povědomý a známý. Dotyčný si sundal kápi a Iris i Draco překvapeně vydechli. Iris se s tímto mužem již setkala při jednom řízení na ministerstvu a Draco ho znal až moc dobře ze školy. Dnes měl poměrně vysoké postavení na ministerstvu, vždy byl proti své rodině ale nikdy nebyl na straně Voldemorta, nebo si to alespoň všichni mysleli.
Percy Weasley došel k oltáři a ze záhybů pláště vytáhl stříbrný pohár a podivně zakroucenou dýku. Oběma pokynul, aby k němu přistoupili blíž. Začal něco mumlat latinsky, ale bylo to příliš potichu a Iris mu nerozuměla. Pak teatrálně pozvedl dýku a pohybem ruky si vyžádal Dracovu ruku. Ŕízl ho do dlaně, tak, aby krev stékala do poháru a Iris udělal totéž. Když jí řízl, tělem jí projel podivný pocit chladu a beznaděje. Očima vyhledala Draca a doufala, že jí nějak uklidní. V jeho očích ale zahlédla spíše zmatek a možná i strach.
Tohle není dobré.
Percy opět něco mumlal a krev v poháru začala vířit a smíchávat se s tekutinou, která se tam neznámo odkud vzala. Vířila čím dál rychleji a změnila barvu na sytě tmavě zelenou. Po chvíli to ustalo a Percy z kapes pláště vytáhl dva nádherné skleněné poháry o poznání menší než masivní stříbrný. Z něj do obou nalil polovinu a poháry jim podal.
"Na znamení věrnosti naší věci a k Vašemu věčnému spojení. Vypijte do dna krev Zmijozelovu!."
Iris se nedůvěřivě podívala na zelený pohár ale pak jej uchopila, stejně jako Draco. Percy mu něco řekl a Draco tedy propletl ruku s pohárem s její a oba se naráz napili.
Chutnalo to odporně. Jen silou vůle se přemohla, aby nezačala zvracet. Připadalo jí, že se nic neděje. Když se ale podívala na svého manžela, ustrnula. Jeho oči měli odporně zelenou barvu a jeho kůže byla téměř průsvitná. Podívala se na své ruce a zjistila, že stejně musí vypadat i ona. Po chvíli to zmizelo a oba vypadali normálně. Shromáždění smrtijedi se začali rozcházet.
"To bylo všechno?" zeptala se Draca šeptem. Ten zaraženě přikývl a mávnutím hůlky se s ní přenesl do jejich letního sídla, kde měli svatbu. Do úplně stejného pokoje odkud před půl druhou hodinou zmizeli. Tam ji okamžitě objal a horečně zahrnul polibky. Zmateně ho od sebe odstrčila a dala ruce v bok.
"Co to má být?"
"Tys to neslyšela?"
"Co máš na mysli?"
"Prohlédl jsem mysl těch parchantů. To co ti chtěli udělat..." znovu ji sevřel v náruči. Iris u něj podobné chování ještě nezažila.
"Tím chceš říct, že jsi se o mě bál?"
Tentokrát ji Draco pustil. Jeho oči zabloudili ke knihovně a pak ven z okna - snažil se na ni nedívat a doufal, že nebude chtít odpověď. Iris se začal na tváři rýsovat úsměv. Přitáhla si ho za límec k sobě a tím ho přinutila se jí podívat do očí.
"Tak, copak teď budeme dělat pane Malfoy?"
Ďábelský úšklebek a záblesk v očích jí prozradil, že myslí na úplně to stejné co ona.
Tu noc se spolu vášnivě pomilovali a vzbudili se až někdy kolem poledne.
Draco jí vysvětlil že na většinu smrtijedských schůzek bude chodit jenom on, protože by to pro ni nemuselo být bezpečné. Sice se s ním kvůli tomu málem pohádala, ale nakonec ustoupila.

O několik dní později:

Seděla zadumaně v křesle a ačkoliv před sebou měla otevřenou knihu, nečetla a ze sklenice kterou držela, neupila. Draco se měl vrátit již včera, ale celý den se neukázal. Všechno v ní se o něj příšerně bálo, ale nikdy by to nedala najevo. Naproti ní si sedl Remus.
"Iris, nic se mu nestalo. Sedíš tu jako hromádka neštěstí a nic nejíš."
"Remusi, já vím, že se mu něco stalo. To je právě to. Neumím to vysvětlit." V očích se jí zatřpytily slzy. Remus jí chlácholivě stiskl ruku, ale rychle ji pustil. Překvapeně se jí podíval do očí a nechápavě zavrtěl hlavou.
"Co se děje?"
"Víš, jako vlkodlak, dokážu spoustu věcí vycítit. Něco jako empatie ale...je to složitější. Můžu se tě na něco zeptat? Není ti špatně?"
"Proč proboha?" zeptala se ho nechápavě. Remusův vyhýbaví pohled se jí vůbec nelíbil.
"No tak! Remusi? Co se děje." Neochotně se ošil, ale pak se s ní o své zjištění podělil.
"Jsi těhotná."
"COŽE?!" vykřikla. Sklenice i kniha skončili na zemi, jak se prudce postavila.
"Nerozčiluj se, říkám jenom to, co vím."
"Já se nerozčiluji, ale... ale to přeci není možné!" Chvíli se dívala skelným pohledem někam za něj a pak ho požádala, aby raději odešel. Chtěla být sama a nějak se s tím vypořádat.
Ráno ji Remus našel na zemi a vedle ní ležela černá obálka a dopis. Přenesl ji na pohovku a vzal si do ruky dopis. Jakmile mu došlo co to je, zalapal po dechu.
Remus si dopis přečetl třikrát. Nemohl uvěřit tomu co tam stojí. Podíval se na dívku ležící na pohovce. Tohle zamávalo i s ním a už vůbec si nedovedl představit jak se musela cítit ona. Začala se probírat. Upřela oči na dopis a z očí jí vyhrkly slzy. Remus si k ní sedl a objal ji.
"Ššš. To bude dobré. Jestli chceš pojedu tam s tebou."
"Děkuji..já...pane bože, proč se všechno takhle...." nanovo se rozvzlykala.
"Zvrtlo? To nevím, ale určitě to má nějaký důvod. Iris, musíme tam dojít a zajistit aby měl spořádaný pohřeb."
Iris se mlčky zvedla a hodila na sebe kabát. Letaxem se dostali ke Svatému Mungovi a tam zajeli až do přízemí. Iris si připadal jako v mudlovské márnici. U jednoho boxu stáli dva bystrozoři a viditelně na ni čekali. Došla až k nim a jakmile odkryli plachtu, Iris se sesunula s pláčem k zemi. Byl to on. Ležel tam, ještě bledší než obvykle. Remus se ji snažil trochu uklidnit a zatím se zeptal bystrozorů, jak zemřel.
"Vykrvácel. Použili na něj kouzlo Sektusempra." řekl neutrálním hlasem větší z nich." Iris se mezitím postavila a snažila se trochu uklidnit. Remus ji pomáhal udržet se na nohou. Dívala se do jeho tváře a jediné na co byla schopná myslet byly chvíle, které spolu strávili.
Draco, můj manžel,...lásko moje, proč jsi jenom musel zemřít.
"Kdo ho zabil?" zeptala se ostře s bolestí v hlase.
Oba bystrozoři si vyměnili trochu nervózní pohledy.
"Paní Malfoyová, domníváme se, že Vám nemůžeme...."
"Chci sakra vědět, kdo to udělal."
"Nevíme kdo to udělal."
"COŽE?!
Oba bystrozoři si vyměnili zoufalé pohledy. Očividně tu ani jeden z nich nechtěl být a tohle jí vysvětlovat.
Přísahám, že najdu toho kdo to udělal a zabiji ho!
"Iris? Jsi v pořádku?" zeptal se se strachem v hlase Remus. Přikývla, s trhnutím se otočila a rázným krokem vyšla z místnosti.

Stála nad jeho hrobem a v očích se jí odrážel nepřekonatelný smutek. Ještě že Remus zařídil pohřeb, ona by to už nzvládla.
Nechte mě prosím být. Všichni do jednoho. Co je Vám do mě? S tímhle se musím vypořádat sama. Jak utěšit ten nezvladatelný smutek? Pomoc! Hledám záchranný kruh v pustém moři a připadám si jako sama jedna kapka v hlubině.
Se slzami v očích se dívala na všechny ty lidi v černém oblečení.
Proč přišli? Rozloučit se? Kéž bych se mohla rozloučit já. Nebo alespoň jednou ještě vidět jeho tvář. Ještě jednou spatřit jeho úsměv, jeho zářící oči, jeho...
Někdo se jí jemně dotkl na rameni.
"Musíme jít."
Zavrtěla hlavou. Nemohla. Zůstane tu tak dlouho, dokud...Dokud co?
"Prosím, začíná pršet. Nachladneš."
"Mě je to jedno!" vykřikla až se několik lidí ohlédlo.
"Já myslím hlavně na tvé dítě. On už se nevrátí, vzpamatuj se!"
Z očí jí opět začaly kanout slzy. Zase se jí všechno vybavilo, i to jak se setkali. Tehdy byla také u konce svých sil a také pršelo.
"Iris..." zašeptal najednou důvěrně známý hlas. Otočila se po jeho zvuku a strnula.
To není možné, tohle prostě není možné!

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 verushka verushka | 21. června 2009 v 18:44 | Reagovat

Páni, ty máš ty dopisy fakt vymakaný!! Upe mazec - ten od smrtijedů s tou jejich lebeckou...aach jo a to parte - je ti jasné že tě ZABIJU!! Tys ho nechala umřít! Ale zase jsi ho na konci obživla to je dobré. Jinak by jsi fakt skončila hlavou na špalku!!! :-D Ale jinak báječný! až na to pití krve, to muselo být fakt hnusnýýý...no nic, jen tak dál!! :-D

2 Illian Illian | Web | 21. června 2009 v 20:41 | Reagovat

Kdo tvrdí, že ten kdo ji oslovil je Draco? :)
Jinak, díky za pochvalu s těmi dopisy, fakt daly docela práci :-D

3 verushka verushka | 22. června 2009 v 6:19 | Reagovat

Jdu do školy a co to nevidím...Ják jako, že to není Draco?! To si ze mě děláš srandu!!! Ne?

4 Illian Illian | Web | 22. června 2009 v 15:01 | Reagovat

Nedělám si srandu...řekla jsem jenom: Kdo tvrdí, že ten kdo ji oslovil je Draco? - to znamená, že to ani nepopírám - ani nepotvrzuji...takže tě nechám v napjatém očekávání další kapitoly :D

5 verushka verushka | 22. června 2009 v 19:42 | Reagovat

Grrr! VRRR! Já začnu kousat...rychle, piš, piš, piš, piš.... Co to čteš? Víš co máš dělat ne? :-D

6 Annet Annet | 22. června 2009 v 20:02 | Reagovat

Illian to snad nemyslíš vážně! Zrovna teď ho zabít. Můžu jenom doufat, že je v tom nějaká finta a Draco se tam objeví.
Jinak smekám před tvojí fantazií, protože je to včechno hrozně vymakaný. :))

7 Illian Illian | Web | 23. června 2009 v 10:54 | Reagovat

verushka: píšu jak vidíš :) a nevrč - máš pořád moje DVD! :)

Annet: Má fantazije (i já :D) moc děkujeme a prozrazovat děj dopředu raději nebudu...
Ale těšte se. Jsem někde v půlce té další kapitoly a hrozně mě to baví, takže...se máte Vážně na co těšit :-D

8 verushka verushka | 28. června 2009 v 14:06 | Reagovat

Kašlu na DVD!
Kde je ta kapitola? Plosííím, nenapínej mě!!! :( smutne koukam....

9 Illian Illian | Web | 2. července 2009 v 13:38 | Reagovat

Sice mne to baví psát...ale nějak jsem se zasekla. Uvidíte - brzo to snad dosesmolím (dá se tohle vůbec říct?) a dám vám to sem.

10 Annet Annet | 16. července 2009 v 12:29 | Reagovat

Tak jak to vypadá s další kapitolou?

11 Illian Illian | Web | 16. července 2009 v 17:04 | Reagovat

Dopisuji ji...ale omolouvám se za tu dobu "ticha" :)....moji rodiče mě vytáhli do Itálie a já jsem jaksi nemohla napsat..proto se znovu omlouvám, ale myslím že ještě dneska bude :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama