7 kapitola

16. července 2009 v 18:37 | Illian |  To bylo... (FF povídka - pozastaveno)
Moc, moc, moc se omlouvám. Trvalo mi to dlouho, ale je tu další kapitola, je krátká a to hlavně proto, že jsem neměla vůbec žádný čas. Byla jsem v Itálii (a bylo to super), ale neměla jsem vůbec chuť psát, jak jsem byla unavená...
No nic, tady je a snad se díky ní budete těšit na další...ta bude lepší, delší a určitě dřív...no...to raději nebudu slibovat :)
Hezky se bavte...
____________________________________________________________________________

"Iris..." zašeptal najednou důvěrně známý hlas. Otočila se po jeho zvuku a strnula.
To není možné, tohle prostě není možné!
"Proč jsi se takhle vrátil?" zeptala se téměř obviňujícím hlasem průhledné postavy. Remus se otočil směrem k postavě, ke které mluvila a nemohl uvěřit svým očím.
"Pravděpodobně jsem zde něco nedokončil."
"Ale Severusi..." vydechl Remus, jako by stále nemohl uvěřit tomu co vidí. Asi dva metry od Dracova hrobu se vznášel průhledný duch Severuse Snapea.
"Co jsi nedokončil?" přerušila trochu nabroušeně Remuse.
Severus připlul vzduchem pár centimetrů před ni a zkoumavě se zahleděla do jejích očí.
"Co myslíš?"
"Já...nerozumím." Najednou se zhroutila na zem a začala vzlykat.
"Proč! Proč jste se vrátil vy a ne on!" vyhrkla mezi vzlyky. Remus si k ní klekl a pomohl jí vstát.
"To je dobrá otázka. Co tu děláš, kromě té nedokončené věci?" zavrčel Remus. Vůbec se mu nelíbilo, že je Iris v takovém stavu.
"Byl jsem sem pozván abych zodpověděl přesně tu otázku, na kterou ses zeptala. Proč já a ne on. Jednoduše."
"Jednoduše? Jak jednoduše!" Vykřikla, ale věděla, že křičet na duchy je zbytečné. Stále budou mluvit potichu, klidně a vyrovnaně.
"Draco žije...svým způsobem."
Iris oněměla. Jediné na co momentálně byla schopna myslet bylo to, že Draco žije. Po chvíli nalezla hlas.
"Cože?!"
"Draco je jistým způsobem naživu."
"Jak...jak...viděla jsem ho! Viděla jsem jeho tělo! Byl mrtvý."
Severus mávl rukou a přímo před ním se začali objevovat růže na svých okvětních lístcích. Bylo to až komicky krásné. Co ji ale šokovalo nejvíc, byl dopis který se jakoby vynořil uprostřed.
"Co to jako je?" vyhrkla podrážděně.
"Tohle mi Draco nechal pro tebe."
"Co ty růže a co?" mávla neurčitě rukou k dopisu. Pár okvětních lístků se zvířilo a ji jako by pohladilo něco důvěrně známého.
"Už asi rozumím." vydechla s nepřítomným úsměvem.
Natáhla ruce a nechala do nich vklouznout růže i dopis, aby si jej mohla přečíst. Viděla jej sice špatně, ale číst dokázala. V očích se jí tvořili slzy a ona je nedokázala zastavit.
Nikdo nic neříkal. Remus sledoval potoky slz, které jí stékaly po tvářích, ale neodvažoval se ji utěšovat. Na rtech jí pohrával nepřítomný úsměv.
"Žije..." vydechla stále jakoby v jiném světě. Pak se odhodlaně narovnala. Z očí jí čišela odhodlanost a Remusovi došlo, že její rozhodnutí už nikdo nikdy nedokáže změnit.
"Jak ho mohu zachránit?"
"Musíš mu navrátit duši. Musí se vrátit do jeho těla, aby mohl procitnou."
Podívala se na něj trochu zaraženě, ale pak se znovu zeptala.
"Jak to mám udělat."
Severus se pochmurně usmál, nebo jí to tak alespoň připadalo, ale odpověděl.
"Musíš se vydat do podsvětí."
"Ale odtamtud se nikdy nikdo nevrátil živý!" obvinil ho okamžitě Remus. Duch pokrčil rameny a začal se rozplývat.
"Ne stůj! Potřebuji vědět víc!" vykřikla bezradně a chtěla ho zadržet, ale ruka jí projela skrz. V očích se jí odráželo zoufalství. Pár okamžiků před tím, než definitivně zmizel jí ale prozradil ještě něco.
"13."
Nechápavě se dívala na místo kde se ještě před chvílí vznášel duch a které bylo poznat pouze podle tří okvětních lístků na mokré trávě.
"Co to znamená?" obrátila se s otázkou na Remuse.
"Nemám potuchy. Pojď jdeme domů, třeba nás něco napadne." povzbudivě jí stiskl rameno a pomalu se vydali zpět.

Oba seděli v knihovně pohrouženi do knih a snažili se zjistit jak se má dostat do podsvětí. Iris zlostně zabouchla další tlustou knihu a bezradně se podívala na její hřbet. Najednou ji něco napadlo. Každá kniha v knihovně byla očíslovaná. Rychle vstala, přisunula žebřík téměř až na začátek a začala hledat knihu číslo 13. Po pár minutách ji našla. Černá vazba byla zaprášená ale vypadala nově. Jako by knihu nikdy nikdo nečetl. Sedla si a knihu otevřela. Jediné co nalezla byly ale bílé stránky. Co to znamená? Když se jedné stránky dotkla celou dlaní, objevil se na ní pokyn, aby napsala číslo. Okamžitě napsala 13, přičemž doufala že to bude správně. Kniha se sama přelistovala někam doprostřed a objevil se text.


Zmateně se podívala na text a Remus vedle ní jenom odevzdaně povzdychl.
"No jo, takže musíš teoreticky zemřít."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annet Annet | 17. července 2009 v 13:36 | Reagovat

Hej, to mě pobavilo: "No jo, takže musíš teoreticky zemřít."
Jinak super kapitola a hlavně jak si vždycky vyhráváš s těma ilustracema, to je výborný. =c)

2 Illian Illian | Web | 17. července 2009 v 15:15 | Reagovat

Díky...tentokrát mi to ale trocha nevišlo - mám červěne podtržený Azkaban....sice to vypadá, že to tam docela patří...ale...no...nepatří :)
Ale ještě jednou díky za pochvalu....

3 verushka verushka | 18. července 2009 v 7:47 | Reagovat

Další, další, další!!! Pls. už se nemůžu dockat!

4 Illian Illian | Web | 18. července 2009 v 14:03 | Reagovat

Máš ji tu...spokojenáá s rychlostí :)?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama