25. kapitola

20. ledna 2010 v 17:13 | Illian |  Deník smrti (povídka - dokončeno)
Tak je tu další kapitola - po kolikáté tohle už říkám? Nevadí...vraťme se k tématu. Je kratší než minule, ale když si přečtete závěr pochopíte, že má maličkost je zlomyslná a chtěla ve Vás vzbudit zvědavost nad dalším dílem :). No jo, to bych to nebyla já, snad se Vám bude i tak líbit a doufám, že další kapitola se mi podaří napsat delší. No uvidíme :)....
______________________________________________

25. kapitola

Ledový vítr jí šlehal do obličeje a stíral tak slzy, které jí kanuly po tvářích. Necítila chlad, alespoň ne ten, který způsobuje mráz. Její srdce bylo na kusy a ona si nebyla jistá, zda jej dokáže někdy znovu složit. Kolem ní byla jenom nekonečná písčitá pustina.
Najednou se prudce otočila a pohlédla do Ismaelovy tváře.
"On tě nemiluje."
"Cože?" nemohla uvěřit tomu co slyší. Nechápala ani proč jí to říká. Najednou se vedle ní objevil Gabriel.
"Má pravdu. Nemiluji tě. Nikdy jsem tě neměl rád. Připomínáš mi lidi, které jsem opustil. Opustil jsem je z dobrého důvodu. Jsou tak malicherní. Nejsou nikým! A ty jsi jedna z nich. Nikdo!"
"Ale..."
"Jsi to nejmenší co mne na tomhle světě drží. Nebýt tebe mohl jsem si vybrat daleko lepší život."
"Nebýt tebe mohla si ho vzít Anahita." podotkl Ismael.
Jejich slova se do ní zařezávala jako ostří dýky.
"Nevěřím tomu! Proč...proč by jsi mi lhal?"
"Jsem muž a měl jsem možnost to ukázat."
Klesla na kolena a zakryla si dlaněmi uši.
"Ne! NE! Tomu nevěřím! Běžte pryč ať jste kdo jste!"
Zvedl se ještě větší vítr a ostrý písek jí drásal kůži. Její bílá košile se už na několika místech protrhla a zbarvila se její krví.
Najednou zaslechla mrazivý hlas.
"Poddej se tomu."
Zvedla zrak a rozhlédla se. Nikde nebylo stopy ani po Ismaelovi natož po Gabrielovi.
"Cítíš tu zlost? Ten vztek, který tě naplňuje? Zášť? To oni za všechno mohou."
"NE!"
"Ale ano. To on."
Písek se před ní zformoval do postavy Gabriela.
"Víš, že je to jeho vina!"
Hlas byl čím dál silnější. Písečná postava najednou zmizela a kolem ní začal písek vířit s ještě větší silou.
"Ne!" vykřikla už po několikáté a namáhavě se postavila.
"Není! Za všechno můžeš ty!"
Cítila jak se jí zmocňuje vztek a ruce jí začali žhnout modrými plameny. Stála uprostřed větrného víru, ale cítila jak jí naplňuje zvláštní klid. Plameny ji podivně uklidňovali a jí se na rtech usídlil mírný úsměv.
"Já to nevzdám. Najdu ho a TY budeš pykat!"
Hned jak to dořekla písek se na ni začal sypat a ona se začala dusit.

"Eloo?! EL!?"
"Co,...co se děje?" prudce se posadila na posteli a unaveně se dívala na Ismaela, který se nad ní skláněl.
"To bych se měl spíš zeptat já. Křičela jsi ze spaní tak, že by to vzbudilo i mrtvého."
"Aha." Promnula si spánky a snažila se trochu vzpamatovat.
"Co tu vlastně děláš?"
"Máme další oběť."
Eloa se prudce postavila.
"Cože?!"
"Derdekea. Ona...našli ji včera. Nikdo si ani nevšiml, že zmizela."
"Jak je to možné?"
"No, ona žila docela v ústraní, víš? A...byla to moje učitelka." Poslední větu řekl spíše pro sebe, ale Eloa šokovaně zalapala po dechu.
"To je mi líto. Ach...Ismaeli, musíš být zničený."
Podíval se na ni a viděl v jejích očích starost. Starost a přátelství. Tohle jej stravovalo zaživa. Proč sem vůbec chodil? Pohled na ni, jak se trápí, mu přinášel neskonalou bolest. Ono i pohled na ni, jak je vedle Gabriela šťastná jej trápil. Ani si neuvědomil, že se k ní naklonil.
Dělilo je jenom několik centimetrů a on přesně věděl co chce udělat. Snažil se ovládnout, ale bylo to silnější než on. Snadno překonal krátkou vzdálenost mezi nimi a lehce ji políbil. Trhla sebou a úplně ztuhla.
Žádná reakce je v podstatě dobrá reakce...
Pomyslel si nadějně, ale pak byl nucen polibek přerušit, protože se musel nadechnout.
"Ismaeli..." zašeptala zkoprnělá Eloa a nevěděla co říct.
Chtěl ji znovu políbit, ale zastavila ho.
"Tohle...my...nemůžeme."
Mluvila se sklopenou hlavou a on jí neviděl do tváře. Kdyby však viděl, spatřil by třpytivé slzy, které jí smáčely tváře.
"Je mi to líto." zamumlal a těžce se zvedl.
"Ismaeli?"
Otočil se.
"Zůstaň tu. Prosím. Já...nechci tady být sama."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annet Annet | E-mail | Web | 20. ledna 2010 v 19:13 | Reagovat

Je to čím dál napínavější. :-) A tohle se mi líbí, už pro moji slabost pro Ismaela. (Všechny příběhy moc prožívam.)

2 Illian Illian | Web | 20. ledna 2010 v 21:10 | Reagovat

Musím se ti přiznat, že jsem přemýšlela, že ho nechám zabít...no, přemýšlela...přemýšlím :-D, ale třeba ho nakonec nechám žít....uvidíme....
Tohle mne strašně baví, prostě tvořit příběh tak jak chci, je to lepší než terapie, ačkoliv to vlastně nemohu posoudit, protože na terapii nehodím...:-)
Jinak moc moc děkuji :-), jsem ráda, že se ti to líbí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama