Gabriel

24. března 2010 v 18:16 | Illian |  Information
Dnes je významný den. Ptáte se mne proč? A proč tím tady vlastně otravuji? Je zde jedno jediné prosté vysvětlení. Dnes, má svátek náš...ehm...můj :) hlavní hrdina. Správně, dnes slaví svátek Gabriel. Ale abych tady nebásnila jenom o tom jak ho zbožňuji, chtěla bych Vám vysvětlit, jak se vlastně stalo, že jsem se beznadějně zamilovala do jména Gabriel.
Takže, začneme pěkně od začátku, jak to bývá v pohádkách :-)....
-----
Nebe ozařovaly poslední červánky a jedna malá holčička (ehm...to jako já) se vracela ze školy domů. Bylo jí sotva deset let a už si připadala rozumná. S myšlenkou, že snědla všechnu moudrost světa se nedívala po okolí a jediné čeho si všímala byly první sněhové vločky. Měla (dobře pořád má, ale to sem nebudeme plést) ty malé bílé věci tak ráda, že si je vždycky přála na Vánoce - tedy, když ještě věřila na Ježíška (žádný Santa, to NE). Inu, tak se stalo, že nedávala pozor na to, kam zahýbá a po nějaké té chvíli už vůbec netušila, kde že to vlastně je. Nechala vločky vločkami a udělala jednu z mála rozumných věcí ve svém životě. Otočila se, že se vrátí tam kde to zná. Jenže ono to, co se zdálo být jednoduché, tak jednoduché nebylo. Šla pořád dál a dál, ale nic nepoznávala. Začínala jí být zima a dokonce začala cítit i strach. Strach? Ale z čeho. Vždycky si se vším poradila. Zmlátit toho kdo ji provokoval nebyl problém (tedy "zmlátit", to aby jste si nemysleli, že jsem byla zlá...nebo, že jsem zlá XD). Jenomže teď byla úplně sama, nikde nikdo a i ty poslední sluneční paprsky už se odebrali do peřin. Takže....kudy teď? Na to aby brečela byla příliš paličatá (to jsem pořád, kdyby to někoho zajímalo) a na to aby se někoho zeptala, příliš vystrašená (nebo líná, jak se to vezme). Bloudila tedy mezi domy a všelijakými závějemi, které se již stihly vytvořit, ale pořád nic. Jednu chvíli jí bylo i do breku, ale pak si řekla, že jí to stejně moc nepomůže (no jo, už tak malá a tak zkažená...tse tse). Potom se ovšem stalo něco, co ji poznamenalo na vždy. Kde se vzal tu se vzal stál před ní muž. Měl hnědé vlasy, které mu spadaly do čela, vysokou postavu zahalenou do těžkého černého pláště a tak modré a hluboké oči až se v nich holčička málem utopila.
"Dobrý den," pozdravila jak se sluší a patří.
"Ahoj. Nejsi venku nějak pozdě?"
Páni, jak měl krásný hluboký hlas (jo, jo hluboký baryton, tak po tom umírám i teď...). Holčička k němu zvedla svoje zelené oči (no...zeleno-šedo-modré, abychom byli přesní).
"Já jsem se ztr....totiž, nevíte jak se přesně jmenuje tahle ulice?"
Muž se vlídně usmál a odpověděl jí.
"Aha....huh, tak to nemám tušení kde to jsem," zamumlala si pro sebe, ale ON ji slyšel.
"Kde vlastně bydlíš? Mohl bych tě domů zavést, když jsi se ztratila."
"Ale já se neztratila!" ohradila se paličatě holčička a navztekaně vystrčila spodní čelist (to dělá pořád, když zuří...XD).
"Aha a nechceš tedy domů doprovodit?"
Zadumaně naklonila hlavu na stranu (rozumějte: dělala, že přemýšlí).
"Ale já nemám chodit s cizími lidmi."
"No jo. To je pravda. Jmenuji se Gabriel. Tak a teď už nejsem cizí, ne?"
"No to tedy jste, řekl jste mi jenom jméno. Ale myslím, že mě doprovodit můžete."
"Říkej mi klidně Gabrieli, nemusíš mi vykat. Jak se vlastně jmenuješ ty? A kde bydlíš?"
Holčička zapomněla na zimu, na možné nebezpečí, zkrátka na všechno a nechala svou upovídanou pusu "pracovat" za sebe. Řekla mu jak se jmenuje, kde bydlí a samozřejmě by to nebyla ona, kdyby se nezeptala, proč má Gabriel tak modré oči.
"Koho ti ty oči připomínají?" odpověděl jí otázkou.
"No..."chvíli se do nich dívala (kecá a zase kecá, protože do nich civěla dobře pět minut) a pak řekla to jediné co jí přišlo na rozum.
"Připomínají mi andělské oči."
Muž se rozesmál, ale byl to zvláštní smích. Chvíli nic neříkal, až když se ocitli u jejího domu se k ní sklonil a zašeptal jí do ucha.
"Možná."
Její oči se rozšířili jako tenisové míčky a pohledem sledovala jeho postavu tak dlouho, dokud jí mamka neotevřela.
"Kde jsi byla!" spustila na ni hned, ale holčička (doteď nechápu proč jsem to udělala) se otočila, nechala aktovku na prahu a pelášila za tmavou postavou dokud ji nedohnala.
"Gabrieli?"
Muž se otočil a lehce se usmíval.
"Copak Prcku?"
"Kde máš křídla, když jsi anděl?"
Znovu se rozesmál, klekl si do sněhu a lehce ji objal.
"Schovaná," zašeptal jí do ucha.
"Chtěla bych je vidět," zaprosila. V dálce už slyšela jak se k ní žene její mamka.
"Jednou uvidíš. To ti slibuji. A teď utíkej. Musíš za maminkou."
Holčička se otočila po zvuku kroků, ale když se s Gabrielem chtěla rozloučit, už tam nebyl. Na zemi se povalovalo jenom několik bílých pírek. V tom jí dohnala mamka a příšerně se na ni rozkřičela.
Ráno se probudila celá ztuhlá a u postele našla jedno bílé pírko.
------
Teď k vysvětlení. Doopravdy jsem u postele našla bílé pírko, ale nevím, jestli to všechno nebyl sen - to je na tom to divné, abych pravdu řekla. Něco jsem taky trochu upravila, protože si přesně dopodrobna všechno nepamatuji (jako třeba ta přímá řeč....), ale jinak je všechno pravda. Doteď jsem od mamky nezjistila, jestli to byl sen, nebo ne. Kdo ví? Třeba jsem potkala Archanděla Gabriela....
Jasné je ovšem jedno. Od téhle doby miluji jméno Gabriel, hluboké hlasy a modré oči. Tedy mám ráda i ostatní, to ano, ale.... :)
------
P.S.: Kapitola bude asi o víkendu. Protože bych ji chtěla vyladit aby byla...no, jak říkají malé děti: eňo ňuňo (pokud se to tak tedy vůbec píše XD).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Annet Annet | E-mail | Web | 24. března 2010 v 20:40 | Reagovat

Ehhh... došla mi řeč.
To se vážně stalo? Vážně říkal to o andělu atd.? Já vím, že jsou to hloupé otázky, ale to je tak krásný příběh. Úplně jak z nějakého filmu. ;-)
Třeba se ještě někdy opravdu setkáte... :-)

2 Annet Annet | E-mail | Web | 24. března 2010 v 20:45 | Reagovat

A chci potkat taky anděla Ismaela! :D Teda aby měl jeho povahu, to jméno se mi nějak extra nelíbí. :-)

3 Illian Illian | Web | 24. března 2010 v 20:58 | Reagovat

To je právě na tom to nejdivnější...fakt si to takhle pamatuji. Možné sem tam něco jinak bylo - resp. místo schovaná řekl něco jiného, ale nevím přesně jaké to použil slovo...skrytá? no, nejsem si jistá, ale jinak je to pravda. Jenže je možné, že to byl sen - sice doufám, že ne, ale´víš co. Bylo mi deset a už i před tím jsem měla dost živé sny - to mám bohužel i teď.
Jo, jo....Ismael je Ismael...Mimochodem, omlouvám se za to probodnutí jeho maličkosti, ale...tak nějak to jinak moc nešlo...heh...buď on nebo Gabriel :-D

4 Sense Sense | 24. března 2010 v 21:09 | Reagovat

Pane jo...To bylo prostě magické a tak lehko uvěřitelné až mě samotnou překvapilo, když jsem se přistihla, jak přikyvuju a uvědomuju si, že to jsou vlastně vzpomínky.
Nebo sen? Ale třeba je to vzpomínka na sen, který nebyl tak úplně snovitý. Třeba jsi prostě došla domů sama...ale přitom s ním :o)
Taky se mi líbí jméno Gabriel..

5 Annet Annet | E-mail | Web | 24. března 2010 v 21:11 | Reagovat

Grrrrr... všechny moje oblíbené postavy umírají :-( (co kdyby to zázračně přežil?!) :D
Od Severuse až po Ismaela. (A všichni mají divná jména.) :-x  :-D

6 Illian Illian | Web | 24. března 2010 v 21:17 | Reagovat

[4]: No jo, kdybych tak věděla, jestli to byl sen nebo ne...:-)

[5]: Divná jména?? No jo no, já ale chtěla, aby měli všichni taková ta andělská...dokonce jsem je hledala na netu :-D....Fakt by měly být všechny jména nějakých andělů nebo tak...
Mimochodem, uvidíš jak to s Ismaelem dopadne, ale nesmíš mě zabít...O.K.? :-)

7 Annet Annet | E-mail | Web | 24. března 2010 v 21:21 | Reagovat

Tak to se ještě uvidí, já všechno co čtu hrozně prožívam, takže v afektu se může stát... :-)
No ale nechám se překvapit. Nic jiného mi nezbývá. :-)

8 Illian Illian | Web | 24. března 2010 v 21:23 | Reagovat

[7]: No jo...ale až o víkendu a možná...možná si to i rozmyslím, ale asi ne...promiň :-), nezabíjej...x_x

9 mojda mojda | Web | 24. března 2010 v 23:17 | Reagovat

Jeho stín lechtal tvůj spánek,brány otevřeny nechal abys v procitnutí cítila ten lehký vánek,kterým ti celou dobu našeptával... ;-)

10 Illian Illian | Web | 25. března 2010 v 14:41 | Reagovat

[9]: Páni to je krásné...děkuji. Doopravdy moc děkuji :-)

11 Faira Faira | Web | 25. března 2010 v 20:58 | Reagovat

Páni!
Je to náramně hezký a ke všemu jak si to krásně vylíčila, jako kdybych tam byla :-)
Člověk občas opravdu netuší, co bylo a co se mu zdálo. Ale jak velký je v tom rozdíl? Jsou sny opravdu jen to, co si o nich většinou myslíme?

12 Illian Illian | Web | 26. března 2010 v 16:56 | Reagovat

[11]: Díky a musím uznat že máš pravdu, ale i tak bych ráda věděla, jestli to byla pravda nebo jenom sen...no, i když, já vlastně nevím :-)

13 Euka Euka | Web | 19. června 2010 v 16:38 | Reagovat

náhodou je to super! :-D

14 Illian Illian | Web | 19. června 2010 v 22:36 | Reagovat

[13]: No jo, ale já nevím jestli to byl sen nebo ne. Vlastně, je mi to jedno. Z hlavy už to nevymažu a ani nechci :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama