Athény

8. července 2011 v 11:23 | Illian |  Information
Jak jste si už určitě všimli, vrátila jsem se, ale ještě jsem vám neřekla jaké to bylo, tak tady to máte.
P.S.: Ber, na tom pro tebe se pracuje, vážně, jenom mě napadlo ještě něco a teď mám už třetí verzi...takže...to chvíli potrvá, promiň :)
________________________________________________________
.
Tak jsem pokořila Athény
.
Možná to někteří z vás neví, ale od přírody - nebo prostě tak nějak - jsem sklepní tvor. Skoro jako Severus Snape a to myslím vážně. Nemám ráda světlo. Bolí mě z něj oči atd. Proč vám to teď ale vykládám? Z prostého důvodu: Moje maličkost je opálená! *vyděšený pohled* Opravdu hodně (=rozumějte: mám spálená ramena a pálí to jako čert). Toliko k tomu, v jakém stavu jsem dojela. Ne, vlastně moment. Mám ještě asi 7 komářích štípanců (vyhubte někdo tu havěť!) a podařilo se mi, mně neznámým způsobem, mít na koleni modřinu velikosti dlaně. Moc to už ani nebolí. :)
Tohle jsem prosím já, takhle to dopadne, když jedu na "dovolenou". Dovolená to...no, řekněme byla. Sice mě bolí ťapky, jak jsem pořád někam chodila, ale na druhou stranu to bylo úžasné! Doopravdy.
Athény jsou nádherné město, tedy, pokud zrovna není po demonstraci a vy nevypadnete z metra do "rozptýleného" slzného plynu. Nedělám si srandu. Z metra jsme vystoupili kdesi v centru a prostě už na schodech mě začaly pálit oči. Pak jsem skoro nic neviděla, protože mi slzičky krásně rozmazaly vidění, ale když jsem to rozmrkala tak se mi naskytl velice zajímavý pohled. Vpravo pořád něco doutnalo, o kus dál hasiči hasili něco poloohořelého v kontejneru a téměř na každém kroku byly transparenty - v řečtině samozřejmě, takže jsem si ani moc nepočetla - nebo lahve a smetí. Byl to...trochu šok, ale to bylo centrum, tak jsme si říkali, že u památek to tak děsivé nebude (nebojte, nebylo, aspoň ne v tomhle slova smyslu).
Ještě poznámka na okraj. Když jedeme s rodinou na dovolenou, většinou si mapu města fakt vezmeme, jenomže letos jsme ji tak nějak nechali v hotelu a měli s sebou jen něco pidimidi co se nedalo ani přečíst.
Takže další kroky byly nazdařbůh městem. Je to celkem sranda. Neznámé město, nevíte kam jdete. Každou chvíli vám vhrknou do očí slzy a kouře a jiného smradu se nadýcháte skoro na každém rohu, kde vás málem porazí policajti na motorkách. Idylka. Za pár minut jsme ale zjistili, že jsme kousek od parlamentu a tudíž místa, kde to bylo prý nejhorší. Dobře. Jenomže, kudy dál, to už byla trochu záhada. Ulice dál byla zatarasená - ti fešní páni policisté se jenom křenili a nikoho nepouštěli dál. Tak jsem hodila řeč s jedním z nich - tím menším, co nevypadal, že mě hodlá zastřelit při jakémkoliv pohybu - a jestli neví kudy na Akropolis. Moje angličtina, no, řekněme, že nepatří mezi nejlepší, ale v Řecku jsem si připadala jako rodilá Londýňanka! Prostě, to co z pána policisty vypadlo, byly skoro perly. Ale jakž tak jsem se rukama nohama dopídila k tomu, že musíme zpátky na hlavní ulici a pak kolem parku.
Další poznámka. Moje matka, neviděla (a neslyšela XD) angličtinu několik let, takže většina "obkecávaček" zbývá na mě a na bráchu, jenomže letos, to nějak padlo na mě a...no...to je jedno :)
Sláva! Dostali jsme se k jakési památce a už podle velkého Akropolisu nad námi - který prosím od parlamentu není, vážně NENÍ vidět (což je s podivem, na to jak obrovské to je) - jsme usoudili, že to bude něco malého, milého a že tam vlezeme už ze zvědavosti. Doteď si nejsem úplně přesně jistá, co to bylo. S největší pravděpodobností Diův chrám, nebo Hadriánova brána, nebo ještě něco jiného - nemám tušení. Bylo to ale moc hezký...pár sloupů, pár popadaných sloupů, rozhádaní Japonci, pár šutrů o který sem zakopla, několik dalších kamenných věcí na které se nesmělo sahat (odolala jsem) a to bylo všechno. Jakž tak sem přeložila ten podivný text co u památky byl, ale ani mně to nedávalo velký smysl, takže jsme se rozhodli popojít na Akropolis. Tady mám lehčí okno. Pamatuju si jenom jak je vedro k zalknutí a já se plazím po mramorových obřích schodech (či čem) s vyplazeným jazykem kamsi nahoru, kde, světe div se, je dav - obrovský dav - lidí. Vážně. Netuším jak dlouho jsme se tam snažili probojovat někam výš, já neměla sílu se na hodinky dívat, ale tak nějak se nám povedlo - velice, velice pomalým, šnečím, tempem dopracovat až k samotnému Pantheonu.
Rada. Jestli tam někdy někdo chcete, tak si s sebou vezměte dost vody (a příruční větrák) protože to bylo opravdu k nevydržení. Zřejmě se nám povedlo dorazit v nějakou špatnou dobu, nebo pokulhávala organizace, ale na druhou stranu to byla sranda - poslouchat ty anglické nadávky a nebo japonské,...to bylo mnohokulturní klení kam ucho dosahalo XD
Na vršku Akropolisu to bylo lepší. Jen jsem si připadala jako slanina na pánvičce, protože kromě pár stromečků tam není stín. Vůbec žádný stín! K tomu všemu sem tam foukl teplý větřík, jen aby dotáhl tolik potřebný kyslík a my tam nepadli.
Dobře. Akropolis jsme zvládnuli. Slezli jsme zase dolů a rozhodli se prošmejdit okolí, kde jsou další rozvaliny chrámů. Ať si říká kdo chce co chce, tak Hefaistův chrám je nejlepší. Je na takové vyvýšenině ale skoro celý zachovalý. Je to opravdu nádherná stavba a já jsem se do něj asi beznadějně zamilovala. Tolik sloupů...něčím mi to připomnělo Karnak, ale netuším čím. Odtud jsme se dostali i do muzea, které je co by kamenem dohodil a kde je tedy nádherná chlazená voda (aaach) a kde jsou (konečně) i záchody,...kromě tedy oněch úžasných nalezených váziček, lamp a střepin. Ty střepiny vysvětlím. Navzdory tomu, že řecky nekváknu ani ahoj, tak jsem pochopila, že to budou kousky ze střepinového soudu, který byl v Athénách celkem známý (nebo jak to říct) a opravdu, když jsem po menším pátrání objevila i anglické popisky tak tomu bylo. Věřte, byla sem na sebe hrdá. XD
Konec výletu do Athén byl ale ještě lepší. Mohl by se nazvat: Pátrání po Hadriánově knihovně. Po hodině a něco, kdy jsme navštívili Kerameiko (takové rozvaliny) a poptaly se x Řeků, z čehož uměli anglicky dva, jsme zjistili následovné: Hardián se vyslovuje řecky spíše Adrian a vůbec ten začátek spolknete, slovo library naprosto neznají a musí se na ně s ruskou biblioťékou a ani tak vám neporadí cestu dál, než zpátky k Akropolisu. Krása. Když jsme byly zpět tam, odkud jsme přišli, lehce protivní, uštvaní, zpocení a naprosto vyčerpaní, usoudili jsme, že je jakože čas na jídlo a něco studeného, co nám zchladí hlavu. Hned bylo jasné, že zapadlá restaurace bude super nápad. Super nápad byl i ten, objednat si vepřový steak, horší nápad, byly brambory k obloze, co měli konzistenci kamení, ale nebylo to špatné.
Pěkně napapaní a napojení dobrým pitíčkem (netuším co to vlastně bylo) mě napadlo, zeptat se číšníka, jestli jakože neví, kde by mohla být: Adrian biblioťéka. Nepochopil. Kde by mohla být Hadrian´s library? Pochopil a navigoval nás po ubrousku - taková trochu zvláštní hieroglyfická mapka. Když to čmáral a vysvětloval, chápala jsem. Když mi dal výsledné veledílo...už ne tak moc. Ale! Pozor! Našli mí rádcové, našli. Nic moc k vidění, to ale nebylo. Trochu zklamání, po tom děsivém hledání.
Pak už byl čas jít na kutě....ne. Ještě jsme hledali suvenýry. Kdo sem chodí častěji ví, že moje maličkost si ráda vozí meče, dýky, šavle a podobné hračky ze svých "dobrodružných" cest. Jenomže, doma římský meč mám, řecký nepotřebuji, jsou si dost podobné a navíc, nikde nebyla ani kudlička, natož meč. Jediné co jsme objevili byly spartské helmy. Moc pěkné, ale přece jenom, helma je helma, ne meč. No, nakonec jsme to vyřešili jinak. Jeden postarší řek (mi řek, že je v....) nám ukázal duelové pistole. Krásné repliky, vážně nádherné, a že by se nám mohly líbit. Já s bratrem jsme okamžitě nahodili obličej: To musím mít za každou cenu. Mamíííí prosíííím! A už to bylo. Teď máme každý jednu a co s tím budu dělat netuším, ale pěkně se to proneslo, když jsme to vláčeli do hotelu. Vážně! Nezdálo se, ale proneslo. :)
Toliko k mé návštěvě do Athén. Přežily to ve zdraví (ty Athény), Řekové snad taky, jen jim radím ať se naučí anglicky a já jsem se nerozpadla a ni neroztekla vedrem, takže taky O.K. Co z toho plyne? Máte mě zpět a zase budu zamořovat internet :).
.
Oho a tohle je ten suvenýr :)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Berenika Berenika | E-mail | Web | 8. července 2011 v 11:48 | Reagovat

Ty máš bráchu? (Nejinteligentnější poznámka, na kterou se zmohla) :-D

Co se týče opálení, na slunce by mne nikdo nedostal. Já se neopálila pořádně ani v Chorvatsku. Trochu jsem se spálila, ale když jsme tam byli podruhé, už to nemělo vliv XD

Krásný suvenýr. Na výběr takových věcí máme stejný vkus. Mám doma dvě, akorát, že jsou (myslím) Rakouské. Z druhé světové, ale bohužel už moc nefungují XD Ne, že bych to zkoušela.

Ani nemusím být na dovolené, abych měla modřiny naprosto všude. Minulý rok v lázních jsem byla celý měsíc v pořádku a pak přijeli rodiče na jeden den. Šla jsem s nimi v pohodě a vrátila jsem se se zvrtnutým kotníkem :-D

A nakonec co se týče povídky pro mne těším se :-D Kdybys věděla kolikrát jsem začínala s Explozí než mě něco kloudného napadlo... A Mozaika taktéž. Teď už se píše skoro sama, ale první kapitola... Vypadala podle toho, jak dlouho jsem ji psala.

2 Illian Illian | Web | 8. července 2011 v 11:53 | Reagovat

[1]: No...mám bratra :-D (Taky inteligentní, že?)
Opálení a já jsme špatní kamarádi, snad to opadne :D a suvenýr...:-) No jo, ale stejně jsem na meče (ano, vím jak to zní...).
Zvrtnutý kotník? Co jsi dělala? Nebo,...mám se ptát? Já se jinak mrzačím taky pořád. Už si ale zvykám...
A povídka. No,...musím nějak ten začátek a pak si taky říkám, že už to půjde, jen to musím...no...doladit :-D

3 Berenika Berenika | E-mail | Web | 8. července 2011 v 12:02 | Reagovat

[2]: Taky mám ráda meče.
(Což mi připomíná, že už se dva roky chystám jeden, který mám doma, nějak vyčistit.  Byl tátův, ale dal mi ho. Bohužel po dvaceti letech, které ho má, jaksi podlehl korozi.

Fotila jsem. V Jeseníkách byl nádherný památník. Na kolonádě. Nejdřív byly schody na "betonové cosi", na čemž stál vysoký sloup. A na něm kamenná orlice. Tak jsem vyšla schody, ale na orlici jsem pořád nemohla zaostřit. Couvla jsem, pak ještě a bylo to XD Tak dlouho jsem couvala, až jsem šlápla do prázdna a sletěla na zem. Byly to jen tři nebo čtyři schody, ale já dopadla tak šikovně... :D

Určitě to půjde :-D Časem. Než jsem já dokončila začátek Mozaiky, trvalo mi to skoro půl roku :-) (Jak povzbuzující :-D)

4 Faira Faira | Web | 8. července 2011 v 13:07 | Reagovat

Řecko - áááá!(ukázka mé aktuální inteligence)
Ne, dobrá, začnu znova. Řecko je jedno z mnoha míst, kam bych se chtěla podívat. Letos pojedu jako obvykle maximálně někam do pr.... (zůstanu doma :-D )
Jsem ráda, že ses nám vrátila živá a celá :-)
Co se týče opalování: Já přes léto vypadám jako příslušník jiné rasy, takže s tímhle nemám žádný problém. Patřím k těm tmavším lidem s velkou zásobou pigmentu :D

5 Lucerna Lucerna | Web | 8. července 2011 v 21:24 | Reagovat

bol to super zazitok, ako vidim uzivala si si to plnymi duskami :-) ten suvenir asi funkcny nebude, co? :-D

6 Alex Alex | Web | 9. července 2011 v 18:03 | Reagovat

To je něco, já byla v Řecku před rokem a opozdil se nám kvůli demonstracím let. O rok později slzné plyny v Athénách, že to ty Řeky baví, co? Do Athén jsem se vždycky chtěla podívat, mám ráda historii. Angličtině Řeků je naštěstí rozumět, taky jsem si to vloni vyzkoušela, ale s tou mapkou na ubrousku jsi mě dostala, to musela být vtipná situace:)

7 Illian Illian | Web | 9. července 2011 v 21:31 | Reagovat

[3]: Aha, tu fotku bych ráda viděla :-)
Půl roku Mozaika? Tak...no...doufám, že já to budu mít dřív, protože Bůh ví, kde budu za půl roku :-D

[4]: Tak já mám taky docela dost pigmentu, ale nemám opalování prostě ráda. A určitě se někdy do Řecka podívej, je to úžasná země :-)

[5]: Ne, funkční není, bohužel, ale jde natáhnout a pak to cvakne :-D

[6]: Tak angličtině rozumět, problém nebyl, horší bylo najít Řeka, který ji uměl. Možná jsem měla jenom smůlu, ale vždycky sem natrefila na nějakýho, který neřekl ani ň a ubrousek...joo, to byla sranda :D

8 Berenika Berenika | E-mail | Web | 9. července 2011 v 21:41 | Reagovat

[7]: To ti řeknu mileráda :-D Za půl roku budeš tady a odhaduji, že budeme dopisovat ztracené :D Podle toho, jak dopadne sraz. Už mám datum, ještě mi ho ale musíš schválit, takže ti to potom napíšu do e-mailu.

9 Illian Illian | Web | 10. července 2011 v 19:36 | Reagovat

[8]: Oho, jen aby...jinak ztracené taky dopisuju svůj kousek. Líbí se mi směr jakým se to vyvíjí, i když jsem si jednu chvíli myslela, že z toho uděláme nekonečný příběh :D
A to datum, už jsem zvědavá, doufám, že budu moct :-)

10 Evelin Evelin | Web | 11. července 2011 v 20:51 | Reagovat

Ou! Duelová pistole! Ta je sakra vážně pěkná! Pardon, zachvátila mě závist :-D
Za to opálení ti ale vůbec nezávidím, zřejmě jsem taky sklepní tvor. A taky mě z toho proklatého sluníčka bolí oči! :D

11 Illian Illian | Web | 12. července 2011 v 13:19 | Reagovat

[10]: No já na oči už pěkně doplatila. Oční mi napsal kapky a prej: Kapat! A ne že ne, já to poznám! (Kdyby nebyl tak hezkej a modrookej tak mu řeknu ať si trhne, ale takhle :-D)

12 A-M-Ynka A-M-Ynka | Web | 15. července 2011 v 12:19 | Reagovat

Tak to jsem ráda, že sis to užila :-) Tomu říkám parádní dovoloná, ta naše celý dny na pláži, no nic se nazažije :-D Ale trochu rozpouštění vedrem mi připomíná můj výlet do údolí králů :-D Jsem ráda, že jsi zpět :-)
mám jinak na blogu oznámení, tak budu ráda, když si ho přečteš :-)

13 A-M-Ynka A-M-Ynka | Web | 16. července 2011 v 20:43 | Reagovat

Jasný, že budou ... Jedna už je rozpracovaná :D A díky za zapsání :-)

14 Illian Illian | 17. července 2011 v 19:06 | Reagovat

[12]:[13]:: Údolí králů si pamatuju taky. Ale tam mi to přece jen nepřišlo tak hrozné jako v Athénách, no on už je to nějaký pátek, co sem tam byla a má paměť nění nejlepší, že :-D
Jinak na tu povídku se těším jako blecha. Sice mi teď skoro nejede internet, proto taková prodleva u článků, ale snažím se tu občas být :-)

15 Pepíno Pepíno | E-mail | Web | 22. listopadu 2011 v 12:28 | Reagovat

No jasně souhlas

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama