11. srpna 2011

11. srpna 2011 v 10:28 | Illian |  Jednorázovky
Achich ouvej. Bohužel se lepšího začátku nedočkáte. Omlouvám se. Počítač neustále skomírá a já už z toho ani nevyšiluju. Prostě to je a já se snažím…uklidnit. Navíc mě skolila choroba! To myslím smrtelně vážně. Teče mi z nosu, vidím dvojitě, mám horečku jako blázen a cítím se, jako by mě přejel kombajn. Skvělé! Vážně skvělé! Víte jak se říká, že máte den blbec? Já mám minimálně týden. Jediné co jsem schopná dělat je číst a spát. Zbytek mě unaví a štětec v ruce taky skoro neudržím, natož abych pořádně psala. Opravdu perfektní. V tom vedru, co je za okny a se musím potit. Neskutečné…vážně neskutečné. Ovšem, přišla jsem na zajímavý fakt a to ten, že jsem už přelouskala 18 knížek za tyto prázdniny! No, nejste na mě pyšní? :)
Taky se musím pochlubit, že je za mnou úspěšný zápis a tudíž právě čtete slova jedné vysokoškolské studentky. Divné? Ano a velice. Já se na vysokou nehodím! Nějak si tam samu sebe prostě neumím představit.
Abyste si ale nemysleli, že to tu hnije a nic nepíšu - píšu a to dokonce ne jenom pro Ber (konečně mě totiž napadl začátek! Aleluja!). Taky jak vidíte, píšu tohle, i když se mi teda ta písmenka královsky míhají.
A abych nezapomněla, díky jedné nejmenované osobě, se začínám cítit trochu…no prostě stará. Lidičky, chápejte, mně už bude dvacet =.=
A teď se začnou všichni smát, co? Protože to čtou beztak i starší, a navíc to je prostě…prostě divný. Ach, kam se jen poděla všechna moje slovní zásoba? Ta chřipka dělá divy… no, jestli to teda chřipka je, že jo. Protože jak se znám, tak se z toho zase vyklube zánět průdušek a to už opravdu začnu skřípat zuby (a doktor taky, protože pak musí poslouchat ty nářky typu: Jak mám ta obrovská antibiotika podle vás spolykat?).
Všímáte si někdo, že tohle je článek naprosto k ničemu, naprosto divný a hlavně, jestli to tedy někdo dočetl až sem, bez pointy? Tohle nebudu moct zveřejnit! XD Ale nakonec to asi udělám, protože mě opouští zdraví rozum. Jestli chcete důkaz, tak následuje velice krátký pokus o…o co vlastně? Ani to nemá název (pro jistotu)…
Zroj obrázku: -><-


Slyšela tlukot. Pootočila hlavou a spatřila šedou můru, jak se snaží skrz okno nahlédnout do pokoje. Malá křidélka usilovně tloukla do skla a tělíčko se vznášelo uprostřed noci. Zavřela oči a snažila se nedívat. Nedívat se na nic v pokoji. Na knihy. Na malou lampičku s blikající žárovkou, která neustále praskala. Na láhev průzračné vody. Zamrkala. Ta voda, tak průzračná, tak čistá, tak jasná. Zasténala. Bolela jí hlava a těžce se jí dýchalo. Pohled jí spočinul na květině. Jediná živá věc v jejím pokoji. Jediná živá, kromě ní…Byla to azalka? Jasně červená, s žilkovanými okvětními lístky a plnými květy.
Ťuk, ťuk, ťuk…
"Ne…" zašeptala a odvrátila hlavu ode dveří.
Ťuk, ťuk, ťuk…
Ozvalo se znovu s větší razancí a ona se schoulila do bojácného klubíčka.
Ťuk, ťuk, ťuk…
Třásla se. Nechtěla otevřít. Nechtěla a neotevře.
Bum, bum, bum…
Dveře zasténaly pod tou silou.
Bum, bum, bum!
V ztichlém domě to znělo skoro jako rány z děla.
BUM, BUM, BUM!
Dveře se otřásaly v pantech a bylo jenom otázkou času, kdy se prolomí.
Bum…
Jenom jednou, pak se dveře rozlétly. Přitiskla se ke zdi a snažila se neposlouchat strašidelné tiché kroky.
Zašustění koberce, tak letmé, sotva slyšitelné. Můra, která tloukla na okno, se stále nevzdávala až když žárovka konečně zhasla. Slyšela další krok. Plíživý, tichý, výstražný. Nemělo cenu utíkat. Nemohla. Neměla kam. Další krok a už slyšela i jeho hrubý dech. Chrčivě lapající po chladném vzduchu. Zdálo se jí to, nebo zavrčel. Ještě jeden krok a bude u ní. Něco v domě zaskřípalo. Možná trámy, možná nějaké dveře. Přesně tak, jak to staré domy dělají. Pak to uslyšela. Ve tmě…cítila jeho blízkost. Cítila jak se k ní blíží. Cítila horký dech na své tváři, cítila puch, ne nepodobný zkaženým rybám. A pak…pak ucítila vlhký jazyk, který jí horečnatě začal oblizovat.
"Fredy!" vykřikla pobouřeně a odstrčila tu chlupatou čtyřnohou věc s obojkem. "Víš, jak jsem se lekla?" obvinila ho.
"A vyrazils dveře ty blbečku…" okomentovala nakonec jeho počínání a podrbala psa za ušima.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Amestea Amestea | Web | 11. srpna 2011 v 10:48 | Reagovat

Vím, že se neustále opakuju, ale na tvoje povídky nejde napsat nic jiného, než že jsou úžasné a dokonalé. A tahle je vážně vtipná. :-D Jinak, číst a spát, to dělám taky, akorát jsem zdravá. Pak ti taky přeju, ať se to zlepší. :-)

2 Faira Faira | Web | 11. srpna 2011 v 10:55 | Reagovat

A tak ti přeju plno sil, ať se z toho brzo dostaneš...
Jinak ta povídka je geniální :-D

3 Berenika Berenika | E-mail | Web | 11. srpna 2011 v 11:36 | Reagovat

Mě se to náhodou líbí. Ten konec mě vyvedl z míry, vůbec jsem to nečekala :-D Krásné.

Nicméně děsí mě, že jsi nemocná...
Co bude s tou Prahou a se srazem? :-(
Zkusím tě potěšit XD Zvěřejnila jsem už před časem další kapitolu na zracených (Dobře, tak už minulý měsíc :-D ) a máme komentář. Jak neobvyklé XD Dokonce pochvalný. Brzy se uzdrav. Ty i počítač  :-D

4 Lucerna Lucerna | Web | 11. srpna 2011 v 16:04 | Reagovat

niektore tie lieky su fakt velke, niekto by ich mal chut podozrievat, ze ti chce ulachcit trapenie tym ze ta zadusia :-D
ja sa veru usmievam.. ach, mne ked bolo dvacat :-D mj uz mi sice nie je, ale stale som mlada a medzi nami planujem to tak do smrti :-D i ked aj tu si este premyslim.., ma sa zmysel opicit? :D :D

5 Illian Illian | Web | 11. srpna 2011 v 18:38 | Reagovat

[1]: Děkuju, taky doufám, že to vyležím :-)

[2]: Děkuji :-)

[3]: Jsem ráda, že jsem tě dokázala překvapit :-) Bohužel co se Prahy týče, tak to vypadá bledě. Nemám tušení jestli to vyležím. Byla jsem u doktora a zítra musím zase, jestli se to nezlepší...

[4]: Přesně! Něco spolknout je skoro umění...A k těm 20-ti...no, sice mi věkem dvacet bude, ale co se chování týče... :-D Jak kdysi někdo řekl: "Dokud si umíme hrát, jsme mladí, jakmile si hrát přestaneme, zestárneme. :-)

6 Berenika Berenika | E-mail | Web | 11. srpna 2011 v 18:48 | Reagovat

[5]:Doufám, že ano, i když to nevypadá dobře... Je mi to líto, ale zase raději nic neříkat. Alespoň mě to třeba donutí někam vyrazit XD Sice bych do Brna musela tajně, tak ale hlavní správce by na srazech být mohl :-D Na sobotu se stejně neuvěřitelně těším, dokonce bude možná i pár "čestných hostů" XD

7 Alex Alex | Web | 11. srpna 2011 v 19:46 | Reagovat

Gratuluju k přijetí na vš a přeju, ať se brzo uzdravíš. Marodit, když je venku tak hezky, je vážně na pendrek. 20 let není žádný hrozný věk, teda já nemám co říkat, sama nechci uvěřit, že mi bude 18 a budu oficiálně dospělá, br, ale většinu života máme přecejenom před sebou, tak proč si dělat hlavu s dvacítkou;) 18 knih za prázdniny, no teda wow!
Povídka byla zajímavá, jak tajemně a skoro strašidelně to začalo a vcelku vtipně skončilo:)

8 Hugo Bugo Hugo Bugo | Web | 11. srpna 2011 v 22:25 | Reagovat

:D můžu se jen smát. paráda. fakt jsem se třásl strachy.. až do konce. překvapivý závěr... děkuju

9 Lucerna Lucerna | Web | 12. srpna 2011 v 1:18 | Reagovat

[5]: krasne povedane! takze hold mi ostaneme vecne mlade :D

10 Illian Illian | Web | 12. srpna 2011 v 19:06 | Reagovat

[6]: Páni, jak já bych chtěla jet! Krucinál! Ten zmetek doktor, u které jsem se dneska stavila, mi velice "laskavě" oznámil ať na to rychle zapomenu a ani mě nenapadne někam jezdit aspoň čtrnáct dní. 14 dní?! Ten chlap se zbláznil.
Každopádně, v Brně bych tě uvítala :-)

[7]: Děkuji a děkuji, jinak 18 knih není zase tak moc...nebo aspoň myslím...:D

[8]: Spíš já bych měla děkovat. Jsem ráda, že se líbilo. :-)

[9]: Přesně tak! Nezní to ale krásně? :-D

11 Alex Alex | Web | 13. srpna 2011 v 21:08 | Reagovat

[10]:Tak určitě záleží, jaké to jsou knihy, ale já si půjčila na tyhle prázdniny pět, co potřebuju k maturitě, a ještě mi jedna zbývá.

12 Illian Illian | Web | 14. srpna 2011 v 13:50 | Reagovat

[11]: Oh, maturita...ano, pamtuji :D (omlouvám se za škodolibost, ale prostě jsem musela, bylo to silnější než já). Jinak, rozhodně záleží jaké to jsou knihy,...když mě kniha baví, tak jako bych okolní svět nevnímala :-D

13 Tereza Matoušková Tereza Matoušková | E-mail | Web | 17. srpna 2011 v 15:40 | Reagovat

Nejprve jsem se vyděsila, že se ti mezi povídky dostal deníčkový zápis. Ale pak jsem to prohlédla pořádně a bylo to jasné. Nepíšeš špatně, docela zajímavá mikromikromikropovídka. :-D

14 A-M-Ynka A-M-Ynka | Web | 21. srpna 2011 v 16:39 | Reagovat

Víš jak jsem se ze začátku bála ? :-D Ale teda opravdu velmi překvapující konec :-D A brzo se uzdrav ;-)

15 A-M-Ynka A-M-Ynka | Web | 25. srpna 2011 v 20:21 | Reagovat

Ahooj :-) Já vím, byla jsem tu nedávno, ale aby sis nemyslela, že jsem na tebe zapomněla nebo že jsem tu nebyla :D Tak jen doufám, že už je ti lépe :-)

16 Evelin Evelin | Web | 3. září 2011 v 17:40 | Reagovat

Ahahá! To je vážně dobrý :D. Docela jsem čekala, že to skončí nějak neočekávaně, ale to je jen tím, že jsem poněkud jetá (jak sama dobře víš :D)

17 Maurizio Maurizio | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 17:52 | Reagovat

Díky za info, hledám informace, poněvadž co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama