Démon duše

24. září 2011 v 14:28 | Illian |  Jednorázovky
Fíha! První týden vysoké za mnou! Zpívejme Aleluja protože jsem myslela, že to nikdy nedokážu XD. Prostě...pořád mám ten divný pocit, že se na vysokou nehodím. Jen si vezměte, pořád (a ne že ne!) zůstávám věrná gumídkům a už vůbec nemluvím o dalších dětinských vlastnostech, co mám. Nebo škodolibost...už jsem vám někdy říkala jak příšerně škodolibá osoba já jsem? Ne? To je dobře. Ale jednodušeji řečeno, mám špatný pocit, že vysokoškoláci mají být dospělí :) No, ale k věci. Report o Londýnu je napsaný, jenom musím splašit fotky, které....nemůžu najít, tak sem dám alespoň takovou jednorázovku, je možná trochu zmatená a divná, ale tak nějak jsem se na víc nezmohla :). Ale hodnocení nechám na vás :)
Jako vždy, zdroj obrázku: -><-
P.S.: Nešlo mi vlastně ani tak o děj, jako spíše o atmosféru a tak....no...raději nic:)
_______________________________________________________

Démon duše


Napětí. Bušící srdce. Krev tepající až ve spáncích. Rozmazané vidění a kovový pach krve. To všechno si vybavovala. To všechno viděla znovu a znovu a znovu....
V nočních můrách. Na silnici, když šla do školy. V obličejích lidí, které míjela. Nedokázala se toho zbavit. Nemohla. Cesta do města se pro ni stávala živoucím děsem a nutkání začít křičet a utéct bylo den ze dne silnější. Proč? Proč tak dlouho po tom, co se to stalo? Proč nemůže mít pokoj a proč to nemůže být už konečně za ní? Bylo to přeci už dávno...dávno. Jak zvláštní časový úsek. Pro někoho třeba půl roku, pro někoho rok, pro někoho půl století. Pro ni, znamenalo měsíc. Měsíc a stále se nedokázala vymanit z toho, co se jí stalo.
Napadení. Označit tak nejděsivější noční můru, kterou zažila, bylo téměř výsměšné. Ale policie pro to prostě neměla jiné vyjádření. Nemohli to označit za vraždu, ani za pokus o ni. Snad tisíckrát jí vysvětlovali proč. Nezemřela...nechtěli ji zabít, jen mučit. Ušklíbla se, ale v zápětí se jí zvedl žaludek a musela tak na chvíli zavřít oči.
Neměla to dělat. Znovu před sebou uviděla tmavý les. Auto jí vypovědělo službu a potom už jenom utíkala. Slyšela svůj přerývavý dech, sípání těch, co ji pronásledovali...a ta bolest. Zatřepala hlavou. Jakoby chtěla vzpomínku vytřepat z hlavy.
Musím se soustředit. Učení. Sešit...učebnice. Latinské názvy...učit! Učit se! Dělat něco smysluplného....
Popadla několik papírů a zbrkle je upustila. Řízla se. Něco tak nepatrného, všedního...ale jí ta jedna jediná kapka krve připomněla vše co se stalo. Každý drobný detail a to až s morbidní přesností.
Čím to, že si pamatuje každou maličkost, každý kámen, každý záchvěv vzduchu, ale jak se dostala do nemocnice je pro ni záhadou? Psychologové by jí to uměli vysvětlit. Určitě by pro to měli několik vědeckých termínů, ale ona se zkrátka nedokázala svěřit. Nemohla přijít k nějakému cizímu člověku a říct mu, co se jí stalo. Jakou hrůzu, jaký panický strach neustále cítí. Nemohla. Prostě to nedokázala.
Byl tu ale jeden člověk. Byla tu osoba, které by dokázala říct všechno a možná ještě něco navíc. Dokázala by si před ním vylít celé své rozbolavěné srdce. Dokázala by to...jenomže ta osoba je nenávratně pryč. Ani nezná jeho jméno. Neví o něm zhola nic. Nic? Zachránil ji. To ví. Ví to díky policii. Ví to, ale...nemůže si vzpomenout. Nemůže si vybavit ani malý střípek toho, co se stalo, když celá od krve vyběhla z lesa. Doteď se ani nezašla podívat na své auto. Doteď nejela po té samé silnici ve strachu, že se zhroutí. Raději si zajela dvacet kilometrů, jen aby se tomu místu jednoduše vyhnula. Jenomže věděla, že se nemůže vyhýbat navěky. Jednou se bude muset odhodlat...jednou....jednou snad...
Praštila učebnicí do stolu a vztekle popadla klíče od auta. Byla naštvaná na sebe, na všechny, na všechno. Už toho měla prostě dost. Svého strachu, svých děsů...chtěla se toho zbavit. A třeba, když se tam vrátí...třeba se něco změní. Třeba ty noční můry pominou. Třeba už nebude všude vidět jen a jen zlo.
Nevnímala co se míhá kolem ní. Jestli jsou to domy, auta, jestli si někdo všimne jejího uhánějícího auta. Jednoduše se soustředila jen na cestu vpřed a na chvíli, na těch několik desítek minut, její démoni zmizeli. Odešli a nechali ji být.
Skřípění brzd a pach spáleného oleje. Tolik známé věci, že ji to až zarazilo. To místo...bylo jako každé jiné. Ničím se nelišilo. Na pohled bylo stejné jako každý kousek půdy v okolí, ale přesto. Měla pocit, že se ve vzduchu vznáší něco zvláštního. Něco zlého, něco z té noci...něco co nikdy nezapomene. Vlezlý vtíravý pocit, že je něco špatně.
"Tak jsi se vrátila."
Vykřikla. Cítila jak jí srdce div nevyskočilo z hrudi a málem by se skácela na zem, kdyby se neopřela o auto.
"Omlouvám se, že jsem tě tak vyděsil," spustil muž, když viděl jaké napáchal škody. "Projížděl jsem kolem a zahlédl tě...."
"Vyděsil jste mě. Příšerně moc. Kdo vůbec jste?"
"Já tě našel...tady jsi vyběhla z toho lesa."
Ztuhla a konečně si ho prohlédla.
"Ne..." zamumlala. Rozhodně si ho nepamatuje. Vůbec. Ty modré oči, jak to, že si něco tak jasného nepamatuje? A kde je to nutkání mu o všem říct? Proč je najednou tak...tak vystrašená? Znovu, jako tehdy...
Bolela jí hlava, měla pocit, jako by se jí snad měla rozskočit. Snad se něco snaží dostat na povrch, ale ona to neviděla. Ne...něco...něco hodně hluboko, zastřené pod vším tím strachem, pod vší tou hrůzou, se snažilo prodrat na povrch. Snažilo se jí to něco říct.
"Vím, že si nic nepamatuješ, ale myslel jsem...no, že aspoň něco..."
"Ne!" přerušila ho prudce.
"Nic si nepamatuju a bude jednodušší, když to tak zůstane."
Zbrkle otevřela dveře svého auta a chtěla nastoupit, ale přibouchl jí je před nosem.
"Nemůžeš před tím jen tak utíkat, to co se tu stalo..."
"Je to jenom moje věc. Neměla jsem sem jezdit...neměla...." konec už skoro šeptala a cítila, že jí něco mokrého kane po tvářích. Že by plakala? Slzy?
"Možná to byl ale jediný způsob, jak se s tím vyrovnat...." začal znovu, ale ona ho zas přerušila.
"Ne! Už jsem řekla. Když dovolíte, tak teď odjedu."
"Co když to nedovolím," zašeptal a jeho tvář se povážlivě přiblížila k té její.
"Proč...?" začala nechápavě, ale v tom to ucítila. Ten pach krve, prachu, mokré hlíny. Zase to viděla před sebou a znovu si připadala jako by měla běžet o život. Stejně jako té noci, jenomže tentokrát bylo pozdě. Tentokrát ....nemohla utéct, protože byl tak blízko.
"Štěstí, že jsem tě tu potkal...aspoň můžeme dokončit to, co jsme začali..."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mia Mia | Web | 24. září 2011 v 14:38 | Reagovat

Ahoj, u mňa na blogu, je veľmi dôležitý článok (teda aspoň pre mňa) a veľmi by som ocenila tvoju pomoc. :)
Vopred ďakujem :)

2 A-M-Ynka A-M-Ynka | Web | 24. září 2011 v 14:55 | Reagovat

Musela jsem to číst dvakrát, abych se zorientovala :D Možná je to takové zmatenější, ale rozhodně to neubírá tomu zvláštnímu nádechu, který ta povídka rozhodně má (aspoň pro mě :-D) Mě se líbí :-)
P.S. Děkuji za pochvalu, a mám taky rdaši Sebastiana :-D

3 Illian Illian | Web | 24. září 2011 v 15:10 | Reagovat

[2]: Jj, Sebastian...aach *zasněně kouká z okna*. Jsem ráda, že se povídka líbí a že je trochu zmatená, no...možná je to tak i na jednu stranu lepší :D

4 Rabe Rabe | Web | 24. září 2011 v 18:18 | Reagovat

to je pěkné dýchl na mě z toho pocit té nebohé dívky, možná by jsi měla zkusit psát horory, jelikož dokážeš přiblížit ten pocit oběti ;-)

5 Illian Illian | Web | 24. září 2011 v 20:24 | Reagovat

[4]: Ou, děkuji...bez ironie. Vážně. Horory? Já? Nevím, možná...:-D Budu o tom přemýšlet...

6 Amestea Amestea | Web | 25. září 2011 v 12:41 | Reagovat

No nevím, kdyby se to stalo mně, tak by mě tam už nikdy nikdo nedostal :-D
Jinak, Illian, co napíšeš ty, to nemůže být špatné nikdy, ani kdyby ses opravdu hodně snažila. :-D  :-)

7 Hugo Bugo Hugo Bugo | Web | 25. září 2011 v 13:17 | Reagovat

horory rozhodně ne. cokoli jsem od tebe četl, tak na mě dýchlo svou emocionalitou. Ať napíšeš cokoli, vždycky to má svůj originální a potřebný nádech. omezit se jen na horory by byla škoda. :)

8 Faira Faira | Web | 25. září 2011 v 15:11 | Reagovat

Joj, dlouho jsem tu nebyla a už mi tvoje članky dost chyběly ;-)
Skvělé jako vždycky. Chudák holka, dost jsem se s ní vžila ten konec byl pro mě docela šok O_O

9 Illian Illian | Web | 25. září 2011 v 18:33 | Reagovat

[6]: No, já bych se tam asi vydala, taky nějak ve snaze se se vším vypořádat, ale můžu jen spekulovat. Každopádně děkuji a uvidíme, jestli jednou nenapíšu něco vážně hrůzostrašného :-)

[7]: Páni, děkuji.  Snad ani nevím co na to říct...:)

[8]: Také moc děkuji. Jsem ráda, že se líbilo a ten konec, no jo :-D

10 Berenika Berenika | E-mail | Web | 26. září 2011 v 14:29 | Reagovat

Nádherné...Tvoje povídky takové prostě budou vždy, jak už bylo zmíněno. Chápu tě a jsem ráda, že jsi něco napsala. Ráda tu čtu. Bůh ví proč (Asi jsem masochistka) mi to tu nakonec vždy navodí takovou přemýšlivou, úžasně příjemnou atmosféru a té si v poslední době moc neužiju.

11 pavel pavel | Web | 26. září 2011 v 18:52 | Reagovat

Přečtu si to až doma, píši to při prodávání a to by mi to tu lidi rozkradli, ale atmosféra, máš pravdu, je opravdu často důležitější než děj. :-)

12 Taychi Taychi | Web | 28. září 2011 v 14:10 | Reagovat

Kurva to je ale dobré ;). Mám z toho husinu. Myslela jsem si, že až ho potká, že to bude naposled, že se jí něco stane...Máš dobrý styl psaní, při kterém občas úhádnu co by se mohlo asi tak dít...:)

13 Illian Illian | Web | 28. září 2011 v 15:15 | Reagovat

[10]: Děkuji, vážně. Jsem ráda, že se ti líbí :-)

[11]: Pak mi musím ale napsat komentář, jak se líbilo. Názory ostatních lidí mne velice zajímají...Velice! :D

[12]: :-D Tak ta první věta mě dorazila :-) Každopádně velice děkuji.

14 Taychi Taychi | Web | 28. září 2011 v 15:18 | Reagovat

[13]: Jo, moje dlaždičské vyjadřování je občas k podivení.. Já nic já muzikant, ale mám-li něco na srdci, řeknu to přece upřímně, no né? Chtěla bych si s tebou povídat, nemáš nějaké kontaktní cosi, třeba jak dnešní moderní lidé mívají skype, nebo icq? :) Jestli bys i ty měla zájem, klidně si mě na icq můžeš přidat, číslo mé jest 587805289. na skypu jsem taychimono
Jak budeš chtít. Děkuji ti též za komentář u mně a za chválu. Od tebe si toho cením. Kdybys někdy potřebovala/chtěla, moje fotky jsou ti k dispozici k povídkám ;)...

15 Berenika Berenika | E-mail | Web | 1. října 2011 v 13:53 | Reagovat

Ahoj, nějak mne zlobí e-mail, jinak bych napsala jako obvykle XD Nemám moc času, pořád mám zákaz.... Takže... Vadilo by ti moc, kdybych Ztracené zveřejňovala i na svém blogu? Ono na samostatném blogu se to opravdu moc neujalo a já teď (se zákazem na dobu neurčitou)nestíhám psát a kdybych mohla tohle sem tam zveřejnit, neměla bych tam tak prázdno. Ale jestli nechceš, tak mi to samozřejmě nevadí. :-)

16 Illian Illian | Web | 2. října 2011 v 18:07 | Reagovat

[14]: Jediné kontaktní cosi je e-mail, nebo ksichtknížka :-) Kdyžtak se ještě nějak domluvíme, co ty na to? A s těmi fotkami k povídkám...to vůbec není špatný nápad, škoda, že nemám tolik času kolik bych chtěla, ale uvidím :-)

[15]: Jasně! To je úžasný nápad! Klidně :-) škoda, že ti zlobí e-mail, ale klidně začni zveřejňovat :-D

17 Alex Alex | Web | 3. října 2011 v 21:03 | Reagovat

Zase ty modré oči:D
Je to velmi působivé, v druhé části už jsem si říkala, že to dopadne pěkně, ale ten závěr mě dostal..skvělý nápad.

18 Taychi Taychi | Web | 5. října 2011 v 18:19 | Reagovat

[16]: ou jé, tak kniha obličejová... Klára Taychi Čmelová(:D).... A fotky dle libosti ;)

19 Reina-sun Reina-sun | Web | 8. října 2011 v 12:40 | Reagovat

Teda ...fůj! Je to uplně hustě morbidní a úžasné a ...Už nevím. Možná by nebylo na škodu, kdyby bylo pokračování....I když ne. Tenhle konec je tajemný a suprový, takže nechat :)

20 Illian Illian | 9. října 2011 v 9:42 | Reagovat

[17]: No jo, já a modré oči = zlo! Nemůžu si pomoct. Jinak moc děkuji, jsem ráda, že se líbí.

[18]: Uvidím jak budu mít čas. Na fb poslední dobou skoro nechodím a času je pomálo...snad se ale ozvu :-D

[19]: Morbidní? No...nevím, možná trošku, mám tu horší :D Ale jsem ráda že se líbí a ne, pokračování opravdu neplánuji. Zjistila jsem, že jednorázovky mi sedí víc :-)

21 Ludvík Ludvík | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 23:43 | Reagovat

Třídní původ? Moji předkové byli neandrtálci, takže díky za info:-)

22 Lawiane Lawiane | Web | 22. listopadu 2011 v 22:29 | Reagovat

[4]: jo, horrory by ti určitě šly :-)

Ten zvrat na konci je dobrý, ale trochu brrrr...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama