Míjíme se

12. listopadu 2011 v 11:04 | Illian |  Jednorázovky
A opět se hlásím do služby! Spíše než povídka, je to takové...zamyšlení? No, jednodušeji, jsou to myšlenky a tak trochu....seskupené...uhm....nevím co dodat :) Snad se najde někdo, komu se to bude líbit.
P.S.: Zdroj neupraveného obrázku: -><-
P.P.S.: Nevíte, proč mi pořád blbne editor blogu tak šíleným způsobem?
_______________________________________

Míjíme se


Cesta tam, cesta zpět. Vidíš mě? Nevidíš...jak bys také mohl? Ach ta lidská zaslepenost. Stačí se přeci na chvíli zastavit a pak...pak tě přejede auto!
Prskla v duchu a zatřásla hlavou. Zoufalým myšlenkám mělo už dávno odzvonit, ale ten tísnivý pocit, svírající její srdce přetrvával. Bylo to jako tíha, tíha kterou cítila na hrudi a ne a ne se jí zbavit. Jak dlouho? Jak dlouho ještě musí takhle trpět? A kolik vůle, sebekázně, trpělivosti...kolik ještě musí obětovat? Vždyť by stačilo tak málo. Drobný úsměv. Pokývání hlavou. Dobrácké mrknutí. Ale nebuďme přeci tak sentimentální.
Stojíš tu, vedle mě a přesto jsi na hony vzdálený. Stojíš tu vedle mě. Můžu se tě dotknout, ale přesto...jako bych se dotýkala vzdálené myšlenky. Zrnka písku na dně oceánu, které nikdy neuchopím. Jako...jako bych chytala vítr holýma rukama. Je to stejně nesmyslné. Stejně zoufalé. Stejně nemožné.
Dřív v jejím slovníku slovo nemožné neexistovalo. Ale teď? Jak málo stačí k tomu, aby se změnila. Jak málo stačí, aby objevila slovo, které kdysi ztratila. Jak málo...
.
Stojíš tu vedle mě. Zkoprnělá, ztuhlá, celá se třeseš. Jak bych si jen přál tě obejmout a říct ti, že všechno bude dobré. Ale ten tvůj pohled...proč se bojíš? Nikdy bych ti neublížil. Nikdy!
Křičel sám na sebe a pevně sevřel kovové madlo v autobuse. Klouby mu bolestivě křuply a celé zbělaly.
Proč jen, proč, jsi tak chladná a nepřístupná? Proč jen proč? Každý den tu stojíš. Každý den ten samý zoufalý výraz. Ach kéž bych s tím mohl něco udělat. Kéž bych mohl jakkoliv vyloudit na tvé tváři úsměv. Jen drobný, malinký...sotva postřehnutelný. Jak bych to měl jenom udělat? Tak řekni. Podívej se mi zpříma do očí a řekni to! Prosím tě, jen se takhle nedívej. Jenom ne takhle.
Trhl hlavou a vypadalo to, že se snaží očima propálit díru do nejbližší reklamy.
.
Copak tě popudilo? Proč jsi najednou naštvaný? Vidím tu nepatrnou vrásku na tvém čele. Vidím ten podmračený pohled i vztek v tvých očích. Páni, kolik jen toho vidím. Každou řasu, záchvěv...ale ani náznak toho, že mě vnímáš. Proč? Proč jen proč?
Smutně sklopila zrak ke špičkám svých bot a dělala, že její tkaničky jsou to nejzajímavější na celém světě.
Proč stojíš tak blízko? Proč mi to děláš? Copak to nevíš? Vždyť jsi jak požár! A já jsem můra přivábená světlem...jenomže, i můra se spálí. A já hořím. Hořím něčím tak silným, tak stravujícím a tak to bolí...
.
Stačil by jediný pohled těch tvých stříbřitých očí. Tak se otoč. Nebo nakloň hlavu, vždyť to nemůže být tak těžké! A od kdy jsem probůh takhle zoufalý?
Oči mu bezděky zabloudili na její drobné ruce. Tak malé, tak drobné, křehké. Až se bál, aby je nějaký větší náraz nerozbil.
Jsi jako ledová královna. Máš kolem sebe hrad z ledu, obehnaný hradbami. Tolika stěnami, které nedokážu zbourat. Nedokážu to ač se snažím jak se snažím. Ty jsi stále v té nejvyšší věži a chladně shlížíš na mé marné pokusy. Vím to...musí to tak být.
Podrážděně protočil oči a zkontroloval hodiny. Už aby mohl vystoupit!
.
Žhnu! Mé srdce hoří. Copak nevidíš jak plápolám? Sežehl jsi má křídla a já se nemůžu pohnout. Skomírám v křečích, ale ty jdeš dál. Tvé plameny neuhasnou. Ani si nevšimneš jedné spálené můry. Tak malého broučka, kterého přivábil tvůj žár. Který se spálil...který nedbal na žádné varování. Dal jenom na to, co viděl a co chtěl!
Úpěnlivě hypnotizovala hodinky. Přeci už musí být konečná! Přeci už bude muset vystoupit. Nemůže to být ještě tak daleko. Stačí zatnout zuby a vydržet.
.
Kovové dveře se s rachotem otevřely a na chodník se vyvalila masa lidí. Drobná tmavovláska šla lehce přehlédnout a jen tak tak, že ji lidé neušlapali. Utíkala domů. Vlastně...jen spěchala, ale s razancí sobě vlastní. Jakoby ji poháněla nějaká skrytá energie. Sotva uhnula jednomu, vrazila do druhého. Vysokého mladíka s uhrančivýma očima.
Tak fádní situace. Tolik běžná. Odehrávající se každý den. A přece jen... Pro oba dva, byla srážka jako výbuch. Exploze.
Co naplat. Každý jde na jinou stranu. Ale přesto...ledy tají a oheň zhasíná. Kdo ví, třeba příště. Další den...a pak další. Život je přeci tak krásný...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Amestea Amestea | Web | 12. listopadu 2011 v 16:38 | Reagovat

Skoro mám strach, že se budu opakovat, ale, a to myslím vážně, ke tvým povídkám nejde napsat nic jiného, než že jsou úžasné. :-)

2 Alex Alex | Web | 12. listopadu 2011 v 21:57 | Reagovat

Snad se najde někdo, komu se to bude líbit? Tady já, hlásím se jak magor. Krásně jsi to napsala a máš pravdu, myslím , že v dnešním světě je takové míjení až nepěkně běžné, ale málokdo má odvahu to změnit.

3 Berenika Berenika | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 17:39 | Reagovat

"Stačil by jediný pohled těch tvých stříbřitých očí." Ah, u téhle věty jsem se bůh ví proč musela zastavit. Nádherný příběh. Když čtu, co napíšeš, jako kdybych to měla před očima...

4 Illian Illian | Web | 16. listopadu 2011 v 19:01 | Reagovat

[1]: Děkuji, jsem ráda, že se líbí.

[2]: Děkuji a jsem ráda, že se hlásíš :-D Jinak asi patřím k těm lidem, co se to bojí změnit...

[3]: Oho, všimla si :-) To je dobře! Protože ta věta tam byla schválně, tedy spíše barva očí, víš? Ono kdosi (uhm-já-uhm) píše tu tvou povídku a tak nějak tam na cosi (velice vzdáleně) podobného narazil :-D

5 Tenebrae Tenebrae | E-mail | Web | 19. listopadu 2011 v 19:04 | Reagovat

Ahoj!
Mám na svojom blogu súťaž o najhoršieho učiteľa/učiteľku. Bola by som rada, keby si sa prihlásila. Nemusíš sa báť. Môžeš vystupovať anonymne a meno učiteľa sa neuvádza. Odkaz na prihlášku je tu :
http://iamlunatic.blog.cz/1111/sutaz-o-najhorsieho-ucitela-ucitelku-prihlaska
P.S:prepáč za reklamu

6 A-M-Ynka A-M-Ynka | Web | 21. listopadu 2011 v 15:48 | Reagovat

Někdy se velice těším na šťastný konec a někdy velice marně :D Ale i tak je na těch povídkách něco velice zvláštního či něco k zamyšlení a v tom se mi tvé povídky hlavně líbí :-) Krásně napsané jako vždy :-)

7 Illian Illian | Web | 22. listopadu 2011 v 9:46 | Reagovat

[6]: Ale on ten konec není úplně špatný :D Každopádně děkuji, jsem ráda, že se líbí :-)

8 Lawiane Lawiane | Web | 22. listopadu 2011 v 22:22 | Reagovat

je to krásné, krásně napsané a takového povídky k zamyšlení co nemají ani moc děj, spíš jen ty myšlenky mám i radši než ty běžné. člověku po nich v hlavě něco zbyde nad čím může přemýšlet. :-)

9 Lucerna Lucerna | Web | 27. listopadu 2011 v 17:25 | Reagovat

zivot je vsetkeho schopny :-) ak by si mi tvrdila ze si to prezila.. uverim :-D
poviedka sa mi moc paci :-D netusim co mas z editorem, si nedala ziadnu podrobnost co ti to vlastne robi :D

10 mojda mojda | Web | 5. prosince 2011 v 23:49 | Reagovat

Krásně napsané:)

11 Hedvika Hedvika | 6. prosince 2011 v 18:09 | Reagovat

Ahoj, krasny, fakt mas talent. Chtela bych tvuj  pribeh dat do svych poznamek na facebook, aby se ta myslenka sirila dal, at jen si to lidi uvedomi, pokud dovolis. :-) Je jasny, ze bych jako zdroj uvedla tvuj blog. :-)

12 Illian Illian | E-mail | Web | 7. prosince 2011 v 20:27 | Reagovat

[8]: Páni, tak to jsem ráda :-) A opravdu moc děkuji za pochvalu :)

[9]: Editor se jakž takž umoudřil, ale zřejmě za to může moje aura :-D Každopádně také moc děkuji. Jsem ráda, že se ti povídka líbí.

[10]: Och, tvůj komentář vždy potěší, vážně :-)

[11]: Klidně, nejsem proti, naopak jsem ráda. Zdroj jako můj blog - souhlasím :-) Kdybys chtěla ještě nějak něco dohodnout, tak mi klidně napiš na e-mail :-) A jsem opravdu ráda, že se ti to líbí...

13 Hedvika Hedvika | 11. prosince 2011 v 11:49 | Reagovat

Dekuju :-)

14 Lily Avril Lily Avril | Web | 12. prosince 2011 v 21:45 | Reagovat

Ahojky máš moc hezký blog. Rozjíždím nový blog o Avril Lavigne pokud bys měla zájem tak se ke mě koukni a zanech komentík díky moc :)

15 Ilma Ilma | E-mail | Web | 12. prosince 2011 v 22:13 | Reagovat

Krásně napsané, hezky vystižené. Člověk si to dokáže živě představit a vcítit se.

16 Lucerna Lucerna | Web | 23. prosince 2011 v 22:21 | Reagovat

Prajem pohodove a vesele Vianoce :-) Ho, ho, ho! :-D

17 Illian Illian | Web | 24. prosince 2011 v 9:18 | Reagovat

[13]: Není zač :)

[14]: Prosím, lidi, to opravdu neumíte číst? 8-O Vlevo nahoře...

[15]: Páni, děkuju. Zní to tak...odborně :-) Ale jsem ráda, že se líbí.

[16]: Jé! tobě taky! A hodně dárků a sníh za okny a spokojenost a...a...:-D

18 Evelin Evelin | Web | 24. prosince 2011 v 12:28 | Reagovat

No né, jak to, že jsem ti tu ještě nezanechala komentář?
Jé, ta věta s tkaničkami se povedla. Páni, a od těch tkaniček je to čím dál tím lepší :D.
Že by tvoje vlastní zkušenost? Pardon :D. Líbí se mi to, vážně. Taková celkem běžná situace, ale to jak to popisuješ to hodně pozvedá :)

19 Evelin Evelin | Web | 24. prosince 2011 v 12:29 | Reagovat

No jasně, já věděla, že jsem na něco zapomněla. Tobě taky Šťastné a veselé! :)

20 vítr vítr | 10. února 2012 v 9:06 | Reagovat

úplně úžasné...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama