Kousek Vánoc

26. prosince 2011 v 10:10 | Illian |  Jednorázovky
Téměř dva měsíce. Ano, vím je to ostudné, vůbec nic jsem nenapsala a byla jsem jak,…jak leklá ryba. Jenomže, víte, zkouškové a zápočty a vysoká a anatomie (oho, zrovna tohle mě baví…), každopádně toho bylo na mou maličkost trochu hodně. Úplně jsem zapomněla jak osvobozující je, se vypsat. Dneska nečekejte něco depresivního, ne, jsou přeci Vánoce a znáte mě, má romantická stránka se prostě musí projevit i tehdy, kdy mi není hej. Zvlášť o Vánocích. Víte, já bych Vánoce měla ráda, milovala bych je, jen…jen kdyby byly podle mých představ. Bez hádek a křiku. Kdyby byly v klidu, s koledami, stromečkem, dobrou knihou a omamnou vůní jehličí. Ach jo, jsem snílek, dobrá, přiznám to bez mučení. A přiznám se, že netuším, jestli přidám něco zase až za měsíc, nebo hned příští týden. Tady máte po velice dlouhé době, jenom takový: Kousek Vánoc. Momentku ze života dvou lidí. Neznám je…ale věřím, že existují :)
Zdroj obrázku: -><-
_____________________________________________
.
Kousek Vánoc
.
.
Existuje mnoho druhů bolesti. A ne pokaždé se projeví stejně. Nejhorší je ta, co se zakousne přímo do našeho srdce. Trhne s ním. Doslova fyzicky cítíme, jak se nám do něj zabodává ledová dýka. Chlad. To je přesně to, co cítíme. A ono to nezmizí. I když se třeba chvíli cítíme lépe, stejně se ta bolest ozve znovu. Možná ještě silněji a možná se k ní přidá další. Je toho čím dál tím víc. Víc a víc. A mě nezbývá než se ptát, kolik toho ještě mohu snést? Kolik samoty mohu ještě zvládnout? Proto jsem se ocitla zde…
Usmála se. Vítr jí čechral vlasy a ona mohla sledovat veškeré dění pod sebou.
Vysoké budovy mají své vlastní kouzlo. Anebo je to tím, že v nich najednou spatřuji klíč? Klíč ke svým problémům? Ovšem, sebevražda. Sebe…vražda. To slovo se mi nelíbí. Je tak…tak kruté. Krvelačné. Jakoby člověk páchal nějaký zločin. Ale on to zločin je. Vím to. A taky vím, že nikdy neskočím dolů. Jenom…ten pohled.
Její výraz mohl odrážet cokoliv, ale zrovna teď se v něm mísila melancholie s podivuhodnou vyrovnaností. Až na jednu drobnost. Její oči byly tak prostoupené žalem a bolestí, že se do toho bílého obličeje snad ani nehodily.
Bolest. Proč je to poslední dobou to jediné co cítím? To jediné, co mě … nějakým neznámým způsobem drží při životě. Ano. Bez bolesti…bože, bez bolesti bych nevěděla, jestli ještě vůbec žiju!
Slzy. Už zase. Ty mokré drahokamy jí smáčely líčka, ale ona nenašla sílu, aby je setřela. Nechala studený vítr, aby je osušil. Bylo to příjemné. Příjemné cítit chlad. Píchal a svědil a dokonce i hřál. Nebo si to jenom vysnila? Realita a svět představ se jí už dávno slévaly v jednolitou hmotu. Nečitelnou šedou hmotu. Někdy barevnou, ale barvy byly tak…tak nepřirozené, že jim nemohla věřit. Zaklonila se a zavřela oči. Nebýt zábradlí, už by se určitě poroučela těch několik desítek stop k zemi, ale ono tu bylo. Kovové, ledově studené a přesto přátelské. Jistě, jak by taky ne, díky němu přeci nespadla. Zatím. Stačilo by se pustit, ale…na to neměla odvahu. Zatím se tu utápěla v bolesti. Stejně jako den předtím a ještě předtím a předtím také. Jakoby k tomuhle místu přilnula. I když to byla jenom střecha její školy. Momentálně zasněžené a zledovatělé. Sníh. Snad ta nejkrásnější věc, kterou znala. Vločky se kolem ní snášely tak tiše, jako zloděj vkrádající se do jejího srdce.
Znovu se usmála. Nemá tu co dělat. Jsou přeci Vánoce, neměla by tu být, neměla, neměla…
To slovo jí rezonovalo v hlavě, ale přesto tady byla. Stála na nejvyšším místě a rozverně se pohupovala. Pak se jednou rukou pustila. Jen aby mohla nabrat více sněhových vloček. Ustoupila od okraje a jako malé dítě začala vločky chytat. Tleskání jejích zkřehlých dlaní se rozléhalo široko daleko. Ten tam byl všudypřítomný ruch školních dnů. Dnes je škola prázdná, tichá, ponurá. Kde je ten život, který proudí jejími chodbami? Kde jenom všichni jsou?
Kde by byli. Jsou doma. U vánočních stromků, u stolů s jídlem. V kruhu rodiny. V blízkosti lidí, kteří je mají rádi. V hřejivém teple, které skýtá jenom domov. Ale já domov nemám. Pro mě žádný nezbyl…
"Co tu děláš?"
Přísný hlas. Chladnější než všechen led na střeše. Hlas zloděje. Hlas, který byl právě tím lupičem, který se tak tiše vkradl do jejího srdce.
"Chytám vločky."
"Neměla bys tady být. Jsou Vánoce."
"To ani ty ne."
Než se nadála, ucítila jeho hřejivou náruč a teplé dlaně, kterými překryl její zkřehlé ruce.
"Pojď dovnitř nebo zmrzneš."
"Nezmrznu. Jsi tady se mnou, nebo ne?"
"Tak zmrznu já, když tě tu tak vidím."
Rozesmála se a nechala se odvést do tepla školy.
"Dáváš všem špatný příklad, víš to?"
"Proč bych měla jít zrovna já příkladem?"
"Pravda…"
Najednou se zahleděl někam mimo ni, někam, kde to neznala, kde to nikdo neznal. Byl to jenom jeho svět.
"Jsou Vánoce," zamumlal a pevněji ji sevřel v náručí.
"Ale ne pro mě. Nemám je ráda. Sama v bytě. Místě, kterému nemůžu říkat domov."
Rozesmál se. Tichým bublavým smíchem.
"Proto jsi tady? Proto pobíháš po střeše školy jako malé dítě?"
"Copak za to můžu? Tahle stará budova je pro mě větším domovem, než co jiného."
"Rozumím."
"Jak bys mohl?"
"Ale no tak, copak nejsme stejní?"
Zachvěla se. Jeho hlas, byl tak blízko a jeho dech ji šimral na krku. Zastavila se na místě.
"Copak sis nevšimla, že jsem tu taky?"
"Proč jsi tady?"
"Protože, paní profesorko, hodlám udělat jednu velice nepředloženou věc. A to dokonce přímo tady, kde jsme se poprvé potkali. Pamatuješ? Bylas stážistka."
"Kam tím míříš, profesore?" zeptala se nakřáplým hlasem a bála se byť jen otočit.
Mohl by…mohl by snad?
Pustil ji a postavil se před ni.
"Tak paní profesorko, když nemáš žádný domov a i Vánoce už slavíš ve škole, co kdybych tě ve škole požádal i o ruku?"
Usmála se.
Ano…
Vločky dopadaly tiše na střechu a nic nedbaly na radostný výkřik. Nic nedbaly na radost, kterou slyšely z téměř prázdných chodeb školy. Byly samy sebou. Bílé, chladné svědkyně radosti. Ledové krásky, které zdobily každý kout šedivého města.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alex Alex | Web | 26. prosince 2011 v 20:41 | Reagovat

Abych se přiznala, připadalo mi to poněkud zvláštní..ale tvá představa ideálních vánoc se mi líbí - klid, koledy, stromeček, kniha, vánoční vůně - to bych taky brala.

2 Berenika Berenika | E-mail | Web | 26. prosince 2011 v 21:10 | Reagovat

Je to nádhera. Co se představ o vánocích a všeho týče, jsme na tom stejně. Ale to víš, psala jsem to. Já naštěstí tyhle vánoce měla klid i od křiku, alespoň většinou. Byla jsem nemocná a oni se snažili krotit. Vlastně jsem si tak tu bolest v krku nehorázně užila xD I tak to byly mé nejhorší vánoce, které si pamatuji xD

Ale o čem to tu mluvím.
Doufám, že ty ses měla lépe. Povídka je nádherná. Líbí se mi i to, že jsou na střeše školy. Vždycky si tak říkám, proč něco nemůže skončit tak šťastně i v realitě...?

3 Illian Illian | Web | 27. prosince 2011 v 10:37 | Reagovat

[1]: Zvláštní?  Souhlasím, protože jsem úplně vyšla ze cviku a navíc já a dobrý konec? Božínku, asi mi už totálně přeskočilo, ale byla to taková vánoční nálada...:-D

[2]: Já a Vánoce...uhm...raději nemluvit. Jinak doufám, že už jsi zdravá. Chřipka (byla to chřipka?) je hrozné zlo!
Och a šťastné konce v realitě? To bude asi důvod, proč je tak ráda čtu. Kolem nás jich je málo, tak nevidím důvod o nich ještě číst - ironie, že skoro pokaždé píšu depresivní povídky, že? :D
Oj a ještě sem málem něco zapomněla. Ta povídka pro tebe =.= Má to už jedenáct kapitol! O_O A to jsem asi v polovině. Vysvětli mi, co to sakra dělám a ještě něco...neměla bych tě tam zabít, že jo? :-D

4 Faira Faira | Web | 27. prosince 2011 v 10:55 | Reagovat

Po tvých povídkách se mi upřímně stýskalo:)
Dočkala jsem se. Jak už bylo řečeno je to zvláštní, ale to je možná to, co mám u tebe ráda.
Moje Vánoce taky nestály za nic. Ne že by byly nějak špatný, ale prostě...divný. Nemělo to šťávu. Asi už jsem z toho vyrostla.

5 Berenika Berenika | E-mail | Web | 27. prosince 2011 v 15:18 | Reagovat

[3]: Tak to záleží na tobě, ale upřímně nejsem si jistá, jestli tam chci zemřít :-D

Ne, chřipka vyjímečně ne xD Já musela chytnout něco originálního, takže příušnice. A ještě dva týdny karanténa xD

6 Illian Illian | Web | 27. prosince 2011 v 18:12 | Reagovat

[4]: Děkuji a je mi líto, že jsi neměla Vánoce, co by měli šťávu :-)

[5]: No, asi nezemřeš....ale uznej, bylo by to velice zajímavé :-D Příušnice? Páni, to...to sem asi ještě neměla, nebo si to prostě nepamatuju, což je u mě dost dobře možné, protože moje paměť...no to by vydalo za knihu.

7 A-M-Ynka A-M-Ynka | Web | 27. prosince 2011 v 19:27 | Reagovat

Myslím, že tvé vysněné Vánoce si přeje hodně lidí :-) Každopádně, pro mě perfektní dárek pod stromeček :D Krásná povídka, i když skutečně trochu zvláštní, ale i tak ... :-)

8 KSM KSM | Web | 29. prosince 2011 v 15:09 | Reagovat

[7]: ano už dávno je konec vysněných, idealistických vánoc... bohužel...

[4]: Povídky jsou sice pěkné...ale jak se říká "levnější chleba nebude" a to nemyslím špatně prosím... ;-)

9 A-M-Ynka A-M-Ynka | Web | 1. ledna 2012 v 15:40 | Reagovat

[8]: Bohužel no :-(
P.S: Je u mě zápis SB :D

10 Evelin Evelin | Web | 2. ledna 2012 v 1:02 | Reagovat

Jé, to je takové romantické :D. Pěkné, nejdřív jsem si myslela, že je to studentka a divila se, proč proboha leze do školy, když tam zrovna nemusí :D, ale učitelka, to mi příjde pochopitelnější. Á, taky by to tady u nás chtělo nějaké ty sněhové vločky.

11 Illian Illian | Web | 6. ledna 2012 v 17:46 | Reagovat

[7]: Děkuji, jsem ráda, že se líbilo.

[8]: Chápu jak to myslíš, ale...kdybychom měli dělat jenom věci, které jsou k hmotnému užitku, nebo k něčemu na styl "levnějšího chleba" pak by byl podle mě život až příliš suchopárný XD Já mám ráda pestrobarevnost, emoce, často dělám věci, které tak úplně nejsou k užitku (nebo jsou to příšerné hlouposti :D), ale uvolním se a pomůže mi to. To mám na životě ráda...:)

[10]: Jj, romantické, což je na mě opravdu...zvláštní :-D Jinak neboj, u nás taky vločky nejsou a to každý den doufám, že to bílé, milé smetí uvidím :-)

12 A-M-Ynka A-M-Ynka | Web | 8. ledna 2012 v 17:01 | Reagovat

Ahooj, je u mě vyhodnocení zápisu affs :-)

13 mojda mojda | 10. ledna 2012 v 20:21 | Reagovat

Vše štastné a krásně rozepssané v NRoce:)

14 Lucerna Lucerna | Web | 27. ledna 2012 v 20:59 | Reagovat

Vianoce bez hadok atd? mno krasna predstava a u mna bola prv krat realna! Nebola som totiz doma, ale najskor v praci a potom zbytok sviatkov zo segru :-D vivat :-D
Z poviedky najskor cloveka mrazi, rozmysla nad svojim vlastnym "svetom". Konci vsak dobre a co viac romanticky, to sa pocita v pri takej prilezitosti ako su vianoce len k dobru :-)

15 Jannie Jannie | Web | 12. února 2012 v 13:59 | Reagovat

Je to krásné. Líbí se mi jak jsi popsala tu problematiku jejích Vánoc a pak ten hezký konec. Chtěla bych umět psát tak jako ty. Do všeho se vžít.

16 Alex Alex | Web | 26. února 2012 v 19:30 | Reagovat

Chápu, že máš asi honičku a na blog a psaní ani pomyšlení, ale nechceš mi říct, že to tu bude ležet ladem, že ne? No tak, chodím sem ráda.

17 Lucerna Lucerna | Web | 26. února 2012 v 22:58 | Reagovat

Ahoj, prepac ze rusim tvoj zimny spanok.. :-) ale tato sutaz na ktoru som nedavno narazila na jednom blogu, by ta mohla zaujmat - http://sussanah.blog.cz/1201/velka-literarni-soutez-new-weird
Hm, ako sa mas? Co tak napisat nam aspon kuk - tuk aby sme vedeli, ze sa ti nic nestalo?! :-D

18 Illian Illian | 28. února 2012 v 21:19 | Reagovat

Páni já se tak moc a moc omlouvám! Ještě tenhle víkend (doufám) zvládnu sesmolit nějaký článek! Nebojte se, nic se mi nestalo, snad jenom škola a pořádně moc práce. Dost složité, rodinně složité a tak nějak vůbec a chřipky a...prostě jsem ráda, že jste na mě nezapomněli a musím svou strašlivou nepřítomnost nějak zrušit! Jak mě to tu chybí, ale čas je neúprosná smrtka všeho dobrého :( Každopádně věřte, že jsem neumřela a čekejte návrat :-D

19 Lucerna Lucerna | Web | 2. března 2012 v 22:56 | Reagovat

[18]: Juhuuu, ona je ziva!! :D No ak nestihas, alebo si chora tak mi pockame:). Len som mala obavi, ked bolo dlho ticho ;-)
Aaaa este mas u mna v rubrike blog v clanku Beautiful blog ocenenie. Tak pripadne mrkni a zober, ked budes mat trosinku cas zlati :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama