Ach ta představivost...

18. března 2012 v 22:48 | Illian |  Jednorázovky
Jedna ze starších věcí. Podařilo se mi ji vyhrabat z počítače a úplně jsem si vzpomněla na tu chvíli, kdy jsem to psala. Lidičky, to byly časy…žádná anatomie, nebo histologie…jen já a moje představivost…a knihy samozřejmě. Bez knih, bych tu nebyla :)
Obrázek dnes nebude. Nevím jaký přesně k tomu dát a taky jsem enormně šikovná, takže mi nejde vložit :D

Ach ta představivost…

"Proč se usmíváš?"
"Proč ne?"
Protočil oči.
"Sedíme ve třídě. Tohle je jedna z nejnudnějších věcí, které existují, a ty se usmíváš. Tak řekni, proč?"
"Vždyť je to hezké."
"Co? Nudná hodina?"
Ušklíbla se. "Ne, to okolo."
"Nechápu."
"Dívej, támhle z toho okna proudí světlo. Vidíš? A vidíš ty zářivé barvy, které vytváří na listech květin? Vidíš ten třpytící se prach? Je to jako z pohádky. Jako z jiného světa. Co chvíli bys čekal, že se v něm zjeví nějaká malá třepotající se bytůstka. Nebo třeba kočka Šklíba. A tamhle? Ty zaprášené knihy ve stínu? Vypadají jako knihovna nějakého starého, dávno zapomenutého, čaroděje. A všechny ty barvy a ten čerství vzduch! Vždyť je to úchvatné."
Překvapením zamrkal a nechápavě si ji prohlížel.
"Jsi zvláštní. Divná, ale v pozitivním slova smyslu."
"Cože?" tentokrát nechápala ona.
"Vidíš svět jinak, než normální lidi."
"Nevidím…nebo…nebo jo?"
"Podívej. Já vidím jenom nudnou, šedou hodinu, která by už mohla skončit, ale ty ne. Ty vidíš v podstatě jiný svět."
"Nevidím jiný svět. Vidím náš svět. Svět, který je krásný. Je kouzelný, magický. Stačí mít jenom trochu představivosti. Představ si všechna ta království, všechny ty kouzelné věci. Stačí jenom chtít."
Rozesmál se, až ho profesor okřikl.

Zamrkala, aby zahnala slzy. To byly časy. Časy kdy se smála. Kdy viděla barvy. Život. Kouzla.
První slaná kapka sklouzla po její tváři. A ona se přestala bránit pláči.
"Proč…" zavzlykala. "Proč?! Proč se to muselo stát?"
Někdo jí stiskl ruku a ona se prudce narovnala.
"Kdo…kdo je tady? Haló?"
"To jsem já."
"Danieli?" zašeptala a bezděčně natáhla ruce dopředu.
"Ano,…ano, jsem to já."
"Co tady děláš? Myslela jsem, že máš školu."
"Nudnou a nezáživnou školu. Samozřejmě že raději půjdu sem."
"Je to nemocnice. Nikdo nemá rád nemocnice Danieli."
"Mrzí mě to…" zašeptal a sledoval, jak se tmavovláska před ním zamračila. Chtěla se od něj odtáhnout, ale prudce ji chytil za ruce.
"Prosím, neodtahuj se. Vážně mě to mrzí a já…já…"
"Nezazlívám ti to. Vždyť za to nemůžeš."
"Ale jsi slepá. A já…já s tebou jel tím autem a…a…"
"Danieli!" okřikla ho pobouřeně. "Opovaž se dávat si to za vinu. Může za to ten kamion. Tak to je."
"Ale…proč jsi musela přijít o zrak zrovna ty? Proč ne já? Proč zrovna ty, která vidíš svět…."
"Nevidím. Už ho nevidím," přerušila ho smutně.
"Právě! Viděla jsi barvy. Viděla jsi světlo, kouzla a zámky i tam, kde nebyly."
"Tak teď je za mě musíš vidět ty."
"Cože?" ohradil se překvapeně "Ale já….já přece…"
"Jen se rozhlédni, zkus to. Třeba je tohle ten důvod, proč se to stalo. Abys prohlédl."
"Všechno nemusí mít nějaký vyšší důvod," odsekl naštvaně. A jí nezbylo než se shovívavě usmát. Věděla, že na něj musí pomalu.
"Tak se podívej na oblohu. Co vidíš?"
"Nic. Je modrá. Protože modrá barva má největší rozptyl v atmosféře. Tečka. Nic jiného v tom není."
"Ach jo. S tebou bude práce."
"Máš odpočívat. Žádná práce…"
"Ne, podívej se tam znovu. Modrá? Modrá jak? Jak moc? K něčemu ji přirovnej…prosím…nechci zapomenout na barvy."
Konec téměř neslyšel, ale možná to bylo přesně to, co potřeboval. Zkusil to znovu. Zamračil se a přimhouřil oči.
"Je modrá jako…jako…já nevím. Nic takhle modrého není. Prostě jako obloha. Možná….možná jako moře na písčině?" Trochu nervózně se ošil, když se zvonivě rozesmála.
"Moře na písčině? Úžasné pokračuj."
"Ale…uhm…no….nejsou na něm žádné mraky, ale támhle vzadu letí letadlo. Nebo ne? Vypadá to trochu jako Iron man."
Sám se musel tomu bláznivému přirovnání zasmát, ale pak se zarazil. Opravdu přirovnal letadlo k naprosto jistě neexistující věci?
"Asi bych měl jít," zamumlal.
"Už?"
"No…já…"
"Copak? Co vidíš dál?"
"Vidím princeznu v bílém zámku. Vidím jak je nezbedná a jak by měla poslouchat to, co jí řeknou její rádci."
"Cože?"
"Přemýšlej."
"Jakou princeznu? Co?"
Zašklebil se a opatrně se k ní naklonil.
"Jen se neboj, princezno, však já se ti zase vrátím…" a s tím rychle zmizel z pokoje. Musel přeci do školy. Do království knih. Do království, kde vládou šedí mniši a určitě i duchové jako v Harrym Potterovi. Kde září okna, jako by to byla zrcadla vedoucí do jiných světů a kde hodiny odpočítávají začátek krvelačných her.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Alex Alex | Web | 19. března 2012 v 21:10 | Reagovat

Krásné! Má to myšlenku, půvab, pěkně se to čte, prostě krása. Není nad představivost..a navíc, co má člověk jiného dělat ve škole:)

2 Illian Illian | Web | 20. března 2012 v 21:54 | Reagovat

[1]: Děkuji, úplně se červenám :-)

3 Surynka Surynka | Web | 20. března 2012 v 22:40 | Reagovat

Ach...tohle je tak krasné! Má to svoje kouzlo. Líbí se mi to. Samotná podstata příběhu je z poloviny krásná a z poloviny smutná, že mi to málem vehnalo slzy do očí (opravdu :-D ) Je to smutné v podstatě, že ta hlavní osůbka, co viděla svět zajímavější, než byl, ztratila zrak, ale krásné je na tom to, jak tu ztrátu zraku brala a jak se jí vlastně podaři nechat prohlédnout někoho jiného. Je to krásné a je v tom trochu filozofie :-)

4 Amestea Amestea | Web | 22. března 2012 v 17:06 | Reagovat

To je nádherné... A pravdivé. Je škoda, že člověk nemůýe být šťastný navěky. :-)

5 Pouli Pouli | Web | 23. března 2012 v 15:33 | Reagovat

Tohle je moc pěkné. Občas se okolo sebe koukám podobně jako ta holčina. Ten příběh byl sice smutný, ale krásný. Jak ten kluk na konec začal vidět svět jako ona. My teď máme oblohu šedou jako pára. Nevěděla jsem, že její barvu ovlivňuje nějaký rozptyl.

6 Lucerna Lucerna | Web | 23. března 2012 v 19:33 | Reagovat

Uzasne! Nadherne sa to citata. Tak lahunko.., rozprudi to prestavivost a zobudi zabudnuty usmev :-).

7 Jannie Jannie | Web | 24. března 2012 v 11:50 | Reagovat

Moc hezké! Čtivé a neobvyklé. Ten nápad se mi líbil a i zpracování. Nemám co vytknout, prostě bezchybné.

8 Illian Illian | Web | 26. března 2012 v 0:01 | Reagovat

[3]: Páni, že by? Ani jsem netušila, že to vážně bude takhle působit. Ale jsem ráda. Jsem ráda, že se líbilo a moc děkuji za pochvalu :-)

[4]: Děkuji, jinak...myslím, že kdyby byl člověk pořád šťastný, brzy by si štěstí přestal vážit...možná :-? :D

[5]: Jejda, rozptyl. No jo :-D Jedna z mála věcí, které si ze středoškolské fyziky ještě pamatuji. Budu muset někdy našemu profesorovi poděkovat...a jinak teď děkuji tobě, jsem ráda, že se líbilo.

[6]: Úsměv? To jsem ráda. Nechci lidem přivádět deprese :D Každopádně děkuji, jsem ráda, že se líbilo :)

[7]: Páni, já se snad opravdu začnu dneska červenat. Tolik chvíli najednou :-) Děkuji. Opravdu, díky.

9 A-M-Ynka A-M-Ynka | Web | 27. března 2012 v 17:18 | Reagovat

Myslím si, že takovéhle lidi by se měli potkávat častěji, i když přišla o zrak zachovala si ten svůj pohled a naučila někoho, jak svět vidí ona, že i na pochmurném dni může být něco zajímavého či zvláštního ...
Nádherně napsané, ale chvály už tu bylo příliš, takže nevím, co bych ještě podotkla :-D Mě se to líbilo ^^

10 Berenika Berenika | E-mail | Web | 31. března 2012 v 10:30 | Reagovat

Daniel se mi líbí xD
Lituji toho, že mi internet teď tak šel tak špatně a nepřečetla jsem si to dřív. Tvoje dílka dokážou navodit nádhernou, melancholickou atmosféru.
Páni. A teď mě tak s pohledem na kalendář napadlo, že se blíží i naše schůzka xD Další pěkná myšlenka v tomhle dni xD Ze mě se kvůli tobě ještě stane optimistka xD

Jop, a co Ztracené? Já vím, já vím, jsem s tím již otravná, ale jaksi už mi došly i pojmenované kapitoly xD

11 Illian Illian | Web | 31. března 2012 v 11:31 | Reagovat

[10]: Jé! Jak jsem ráda, že jsi napsala! Na schůzku se těším jako blecha. Mám to dokonce zakroužkované v kalendáři, což je u mě, u takového extrémně zapomnětlivého člověka (ano, narážím na Ztracené XD) úplně s podivem. Každopádně jsem opravdu ráda, že se ti to líbilo. A melancholickou náladu? Doufám, že je to dobře :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama