Ten pocit

23. srpna 2012 v 8:16 | Illian |  Jednorázovky
Taky je u vás neskonalé vedro? Sice jsme neměla moc času. Nestihla jsem to po sobě pořádně ani přečíst, ale lidičky, jsem zpět a zpět i z výzkumu (o tom vám budu muset ještě vyprávět! A mám i pár fotek). Každopádně dnešní článek není ani tak povídka. Šlo mi spíše…no o zachycení toho pocitu. Jestli mi rozumíte. Inu, jsem zvědavá, jak se vám to bude líbit :)
Zdroj obrázku: -><-
_______________________________________________________________________________________

Ten pocit


"Au," zasyčela a naštvaně se ohlédla po kocourovi. Skoro jako by se jí zlomyslně smál. Promnula si poškrábané místo a skoro fascinovaně sledovala, jak se jí na ruce perlí krev.
Takové vedro!
Pomyslela si zoufale a sáhla po sklenici. Byla prázdná. Zavrčela. Další pouť do kuchyně pro led a šťávu. Ne…neměla chuť na nic sladkého, tentokrát si dá jenom minerálku. Sešla dolů, nasypala led a zalila minerálkou. Pěnilo to a ona se ve spěchu vrátila do pokoje. Ta chvíle cesty stačila, aby se sklenice orosila. I tohle rozptýlení jí najednou uchvacovalo. Drobné kapky třpytící se na skle a stékající dolů. Na papír, na sešit a skripta. Ušklíbla se. Vedle hnědého kruhu kávy si tohohle nikdo nevšimne. Najednou zaslechla podivný hukot.
"To bouřilo?" zeptala se spíš sama sebe, než kohokoliv jiného, ale kocour bleskově seskočil z postele a schoval se pod stůl k jejím nohám. Už myslela, že ji chce zase poškrábat, ale naježená černá koule chlupů nevypadala, že by ji chytali krvelačné choutky. Naopak. Vypadala spíše vystrašeně, než cokoliv jiného.
Usrkla pití a znovu se pokusila začíst, ale písmena se jí míhala před očima a ona se nemohla soustředit. Další zahřmění. Že by v tomhle parnu přišla bouřka? Vstala a vyhlédla ze střešního okna. Otevřené ho měla celý den, ale že by se vzduch nějak pohl, to se říct nedalo. Nic. Nebe bez mráčků, i když…za domy na druhé straně ulice, jako by byla obloha tmavší. Že by vážně přišla bouřka? Oči se jí očekáváním rozzářily. Odsunula učebnice a vytáhla si knihu. K čertu s učením, dneska už stejně do hlavy nic nenasouká.
Trvalo to jen chvíli a děj ji pohltil, dokud se hrom neozval mnohem, mnohem blíž. Vzhlédla a tvář jí rozjasnil dechberoucí úsměv. Obloha byla temná jako inkoust a začal se zvedat vítr. Vylezla si na stůl a opřela se o zeď v koutě. Takhle měla hlavu přímo skrz střešní okno a vítr si pohrával s jejími vlasy. Zhluboka se nadechla. Vzduch byl pořád ještě těžký, suchý. Cítila v něm prach, cigaretový kouř a cosi…cosi suchého, zemřelého. Možná seschlou trávu, možná seno. Nic v něm nenasvědčovalo tomu příjemnému očekávání bouřky. Alespoň ze začátku. Stačilo chvíli počkat a ucítila to napětí. A začala vidět blesky. Rozesmála se. Ve vzduchu se vznášela voda a jí se zdálo, že ožívá. Ten umolousaný, těžkopádný pomalý den se najednou změnil. Obrodil v něco neskutečného. Vítr zesílil a větve stromů sebou divoce klátily ze strany na stranu.
Jako by se do ní opíraly vzdušné vlny. Chladivé a tolik příjemné. Měla pocit, že kdyby se nadechla opravdu, opravdu zhluboka tak na jazyku ucítí vodu. Čistou a nezkaženou.
Další zahřmění. Tentokrát to znělo, jakoby nebeští titáni uhráli strike. Vždycky jí to znělo jako kuželky. Nemohla si pomoct. Už jako malá měla představu obrovitých vousatých chlapíků, kteří hrají s ledovými koulemi kuželky někde vysoko v oblacích. Třeba jim za dráhu slouží celá mléčná dráha. Nebo duha! Ale ten zvuk jí prostě vždycky naplňoval očekáváním. Dřív je chtěla vidět, ale když jí bylo asi sedm, došla k závěru, že při srážce kuželek s koulí se vyrojí tolik jisker - blesků, že je přes to všechno světlo, prostě vidět nemůže.
Znovu se zasmála, když se jí na tváři rozprskla první kapka. Tolik by si přála být teď venku.
"Oho…" vydechla, když se těžké velké kapky začaly rozbíjet všude okolo i o její obličej. Zavřela oči. Dýchala a nechala studené provazce deště omývat svůj obličej. Co na tom, že bude v pokoji trochu vody…
Další hrom. Další blesk.
"Nad čím přemýšlíš?"
Nepřemýšlela nad tím, proč přišel. Nebo jak si otevřel. Přišlo jí to správné. Měl tu být.
"Nad bázní."
"Bázní?"
"Jen se podívej. Ty blesky. Ty hromy. Déšť…to všechno. Jsme tak nicotní. Kdyby se přírodě zachtělo, ve vteřině nás smete ze zemského povrchu."
Usmál se.
"Slušné holčičky by neměly sedět na dešti."
"Ó samozřejmě a některé děti se bouřky bojí. Chceš si přisednout?"
"Rád."
Možná čekal, že ho políbí. Třeba očekával romantickou scénu s deštěm, jaké bývají ve filmech, ale její pohled a duše v tomhle momentu patřily jenom a jenom dešti. Bouřce. Větru. Všemu tam venku. Musel zavřít oči. Ne, proto, aby si bouřku vychutnal, ale aby se ovládl. V tomhle momentě mu ta malá holka odvedle připadala jako to nejkouzelnější stvoření na světě. Zasněná promáčená a…smířená. Lepší slovo ho zkrátka nenapadlo. Její rysy, úsměv, vše vyzařovalo takový klid. Bylo to ironické. Venku, na ulici, v polích, řádila bouřka. Přírodní živly zase jednou ukazovaly co umí a ona byla klidná. Uslyšel tiché mňouknutí a sklonil se, aby viděl pod stůl. Koucour se vyděšeně krčil v rohu, naježený jako by dostal zásah elektrickým proudem. Ušklíbl se. Tohle by asi měla být normální reakce. Ne tiše sedět. Nebýt takhle v klidu. Cítil skoro fyzickou potřebu se jí dotkout. Vytrhnout ji z toho rozjímaní. Vytrhnout ji z deště a zničit tak ten její klidný pohled. Chtěl vidět její emoce. Vášeň. To v něm probouzela bouřka.
Najednou zapraštělo přímo nad jejich hlavami. Trhla sebou a vrazila doněj ramenem.
"Páni. Slyšíš to? A tamhle ten blesk! Wow!" vydechla ohromeně a prudce otočila halvou. Její vlhké vlasy mu přejely dobře půl obličeje.
Povzdechl si, nemůže se tomu bránit. A ani nechce. Jakmile se už jednou rozhodl neváhal. Uchopil ji za ramena a otočil k sobě. Nedalo mu to moc velkou práci. Byla překvapená, ale jinak vyrovnaně klidná. Už dlouho nebude, pomyslel si a políbil ji.
Moment jako z romantické komedie. Déšť a dvojice v okně co se vášnivě líbá.
Odtáhl se. Měla zrudlé tváře a chladný déšť jí stékal po tvářích, skoro jako slzy.
"Proč?"
"Protože…se bojím?"
Navrhl zcela nesouvisle. Nemohl jí říct, že za to může ona. Nebo ta bouřka. Nebo okamžik. Kdo ví? Možná za to může všechno dohromady.
Usmála se. Tentokrát už v jejím úsměvu nebyl klid. Nebylo v něm smíření nebo vyrovnanost, ale hlad. Plamen, který před chvílí zažehl se rozrost v bouři rychlostí blesku, který co chvíli rozjasňoval oblohu. Netrvalo to ani chvíli a políbila ho. Déšť nedéšť. Nepohodlí z mokrého oblčení, nebo klouzající stůl se najednou staly naprosto nepodstatnými. Jamile se jejich nahá těla dotkla mohl klidně přijít konec světa a oni to by to nevnímali. Třeba to bylo bouřkou. Třeba ji slyšeli jenom oni…

Ospale zamžourala do sluncem zalitého pokoje.
"Co…?"
Brýle se váleli kdesi pod papíry a skripta se jí určitě obtiskla na tváři. Že by usnula? A co to bylo za sen? Bouřka? Ve třicetistupňovém vedru? Rozesmála se.
To určitě.
A pak zaslechla tlumené zahřmění.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Lucerna Lucerna | Web | 23. srpna 2012 v 22:25 | Reagovat

Hrozna horucava. Cestovanie dnes bolo nieco priserne. Vcera u nas bola kratka burka. Vychrica. Polamalo nam jednu jablon, spadli vsetky slivky a snad polka jablk..
Krasne zasnivanie. Dazd mam rada, ale oprsat by som uz nechcela. Len nedavno som mala na krku sal a pila v tomto teple caj s medom. Po tom zazitku ma romantika "zmoknut do nitky" na dobro presla :-D. I ked po precitani tvojho clanku som zavahala..
Poviedka je to paradna :-)

2 Illian Illian | Web | 24. srpna 2012 v 8:59 | Reagovat

Páni. To u nás si teda bouřka dává na čas. Loni to bylo podobné jak u vás. To nám přišly kroupy a všechno umlátili. Ale letos ne. A i tak...já mám prostě z nějakého (nelogického :D) důvodu bouřky ráda...a jsem zároveň ráda, že se líbila povídka :-)

3 Alex Alex | Web | 24. srpna 2012 v 15:51 | Reagovat

Tohle bylo skvělé, bouřka úplně do detailů. Škoda že to byl jen sen, vyznívalo to tak reálně :) Ale opravdu by mohlo sprchnout a ochladit se, v tom vedru se mi nechce vůbec nic dělat.
Těším se na povídání a fotky z výzkumu!

4 Evelin Evelin | Web | 24. srpna 2012 v 19:14 | Reagovat

Á, ty jsi nenapravitelná romantička! Já ovšem taky, takže to naprosto chápu :D. Pěkná povídka, to jsem nečekala, že to bude jenom sen... ovšem ten konec je opravdu povedený; mimoto, vážně se mi líbí ta představa vousatých chlapíků hrajících kuželky, nic takového jsem si já nikdy nepředstavovala.
Jinak, u nás v Praze je taky pořád vedro, ale já tam naštěstí skoro nejsem, jelikož s rodinou pořád někam cestujeme... Sice nevím, jak se nám to podařilo, vzhledem k naší finanční situaci, ale já si nestěžuju (obzvlášť když s sebou všude tahám notebook, to je vše co potřebuju :D).

5 Evelin Evelin | Web | 24. srpna 2012 v 19:16 | Reagovat

No jo, já věděla, že jsem na něco zapomněla - jak já ti závidím to střešní okno! :D Vážně ho vlastníš?

6 Illian Illian | Web | 24. srpna 2012 v 21:59 | Reagovat

[3]: Fotky z výzkumu budou! A bude i zpráva o tom, jak jsem byla u Bereniky. :-) A samozřejmě děkuji za chválu. :)

[4]:[5]: Děkuji, jsem ráda, že se líbí, jinak já vím, jsem nesnesitelná, nenapravitelná a příšerná romantička, ale když...já za to nemůžu :D A ano, okno opravdu mám. Sice je v obýváku, ale vzhledem k mým expanzivním choutkám, v podstatě obývák vlastním, takže ano, mám střešní okno - jinak bych to vlastně asi ani nebyla schopná popsat :)
Och a chlápkové hrající kuželky...no, já byla divná už od mala :-D

7 Surynka Surynka | Web | 25. srpna 2012 v 14:33 | Reagovat

Páni! Úžasné! Přesně tohle mám ráda
... to vedro... najednou bouřka a ve chvíli, kdy si myslí, že to byl jen sen, to všechno začne i ve skutečnosti. Ani nevíš, jak jsem se při čtení ochladila :D Zbožňuju deštivé počasí a doufám, že se ho brzy dočkám, tak jako byl v téhle 'povídce' (můžu to tak nazvat?). A těším se na fotky z výzkumu a nějaké to povídání k tomu, další věc, která mě fascinuje :-)

8 Avalon Avalon | E-mail | Web | 25. srpna 2012 v 19:38 | Reagovat

Miluji tvůj popis pocitů! Nikdo to nedokáže lépe. A jelikož mám ráda i bouřku, je mi tahle povídka velmi blízká.

Teprve po dočtení mi přijde škoda, že už takové horko není. Možná by mohly přijít blesky... :-D

9 Lucerna Lucerna | Web | 27. srpna 2012 v 1:09 | Reagovat

[2]: Aj ja mam rada burky.. velmi dobre sa mi pri nich spi. Vazne :).

10 Illian Illian | Web | 30. srpna 2012 v 20:14 | Reagovat

[7]: Rozhodně to můžeš nazvat povídkou. Sice nevím, jestli to povídka je, ale to je jedno :) Jsem ráda, že se líbí a že jsem se ti trefila do vkusu. Fotky budou..snad i brzy :)

[8]: U nás je tedy horko pořád. A dusno! Každopádně děkuji za pochvalu :-)

[9]: Že jo? Možná to bude tím, že se pročistí vzduch, nebo tak něco, ale ...prý spím při bouřce s "blaženým" úsměvem na tváři. :-D

11 Amestea Amestea | Web | 2. září 2012 v 17:42 | Reagovat

Nemůžu uvěřit, že jsem si toho všimla tak pozdě :-D Zase něco úžasného, jako vždycky. Ty prostě dokonale umíš ve člověku vyvolat pocit, jako by tam byl... A protože miluju bouřky, je to ještě lepší. Děkuju (a to ani nevím za co). :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama