Usmívala se

9. listopadu 2012 v 10:21 | Illian |  Jednorázovky
Já takhle jednou něco četla a byla tam zajímavá teorie (lze říct teorie?). Jednoduše, že ti, co se nejvíce usmívají, kteří jsou nejvíc bezstarostní, většinou nejvíc trpí, ale nikdo si toho nevšimne. No. Nevím. Já se směju každé blbůstce a moje dětinskost by na ukazateli dětinskosti asi rozbila měřák, ale, řekněme, že mi to vnuklo nápad. Není to povídka. Spíše jsou to navázané věty a slova. Jde dost o pocity a...uvidíte. Každopádně se to může zdát zmatené...to rozhodně a je to krátké, ale...já v poslední době ráda experimentuji :)
Zdroj obrázku: -><-

Usmívala se


Usmívala se.
Držela ji za ruku a chlácholivě utěšovala.
"Vždyť to bude dobré. Zase si známku opravíš."
Nechala ji vyplakat na svém rameni. Byla na sebe v hloubi duše hrdá.
Usmívala se.
Seděla v tramvaji a pustila toho bodrého starého pána sednout, i když si četla.
"Děkuji slečno a copak to čtete?"
"Ale, jenom skripta, musím se učit."
"To je dobře."
Usmívala se.
Všichni kolem oslavovali. Těšili se ze zkoušek. Smála se s nimi, tančila, pila.
Usmívala se.
Dostala dobrou známku a věděla, že ta dřina za to stála.
Ale pak... pak už se neusmívala.
Sama. V pokoji. S oknem dokořán a ledovým větrem který jí cuchal vlasy. Sama v parku, kde si četla knihy. Sama uprostřed ulice, kudy chodila domů. Tam kde ji nikdo neviděl.

"Co tě trápí?"
Usmívala se.
"Nic. Všechno je v pohodě."
"Vážně?"
Usmívala se.
"Ano."

Sama. V posteli s knihou v třesoucích se dlaních. Se slzami, přes které nevidí ani na řádky.

"Tentokrát se ti ta zkouška moc nepovedla, že?"
Umívala se.
"Mohlo to být horší."
"Já dopadl hrozně."
"Opravíš si to."
"Ale..."
"Věř mi."
Usmívala se.
Chlácholila. Nechala ostatní se vyplakat, svěřit. Byla vrba. Snášela všechno...

Sama. Slzy, zármutek a neutuchající bolest. Ten pocit co svírá vaše srdce. Pocit, který vás dusí. Ničí, svazuje...

Usmívala se.
"Dneska jdeme do kina!"
"Taky se těšíš?"
Usmívala se.
"Samozřejmě!"

Rozervaná na kusy. Její duše, její srdce. Slzy a sněhové vločky. Z nebe se snáší ta bílá krása a ona tu brečí.
"Stalo se něco?"
"Neotáčej se."
"Ale jsi v pohodě?"
"Prosím, jen se neotáčej..."
Viděl bys moje slzy.
Objala ho. Pevně. Se vzlykáním. S bolestí v duši.
Neposlechl.
Otočil se.
Usmívá se...
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lucerna Lucerna | Web | 9. listopadu 2012 v 17:22 | Reagovat

Kiez by to ostalo len u teorie a nebola to aj povedsine zivotna pravda.
Vlastne neviem, co by som mala k tvojmu dielu povedat. Snad len - velmi trefne, dokonale napisane ;-)

2 Oculus Oculus | E-mail | Web | 9. listopadu 2012 v 17:47 | Reagovat

Pekne napísaný článok :)

3 Surynka Surynka | Web | 9. listopadu 2012 v 22:54 | Reagovat

Krásné, plné citů a vyjadřuje to to, co cítí každý, když se přetvařuje. Obecně mezi lidmi koluje: To, že se usmívám, neznamená, že jsem šťastná/šťastný... a je to pravda. Sama jsem to před časem zažila a je to to nejhorší, co může být. Mít trápení, se kterým nikdo nepomůže... možná lékaři... ne psychologové, ani psychiatři... každopádně se mi to moc líbilo, bylo to reálné, uvěřila bych tomu bez mrknutí oka. Opravud ti chválím tu procítěnost :-)

4 Alex Alex | Web | 11. listopadu 2012 v 13:45 | Reagovat

Moc zajímavě uchopená myšlenka, obzvlášť ten konec byl vydařený :) Sice by mě zajímalo, co ji tak trápilo, ale chápu, že to není účelem. Ovšem přetvařovat se uměla dokonale.

5 Hugo Bugo Hugo Bugo | Web | 13. listopadu 2012 v 19:35 | Reagovat

Ty tvoje texty v sobe maji vzdy tolik nadpozemske nadeje, nebo spis nadpozemsky dobrych koncu... Obdivuju na tobe ten optimismus a jen se smutkem v ocich muzu dodat, ze ho s tebou nesdilim... Bohuzel

6 Víla Víla | Web | 21. listopadu 2012 v 14:23 | Reagovat

WOW!!! Gratuluji, právě jsi dokonale popsala můj život, i když mě vlastně vůbec neznáš a já na tenhle blog natrefila jen náhodou. A budu se tu vracet. :)
Ta teorie je pravdivá.. *usmála se víla*

7 Illian Illian | 23. listopadu 2012 v 12:24 | Reagovat

[1]: No jo, teorie a praxe. Škoda, že tohle opravdu není jenom někde na papíře... Jinak moc děkuju, jsem ráda že se líbí :)

[2]: Díky :-)

[3]: Procítěnost? Tomu jsem se musela usmát, ne že by to bylo špatné, ale většinou si lidé myslí, že mám citů asi jako kus skály :D Takže děkuji za pochvalu :-)

[4]: Nejprve jsem si myslela, že bych tam rozvedla i to, co ji trápilo, ale nakonec jsem usoudila, že si tam čtenář může promítnout to, co by trápilo jeho. A také děkuju :)

[5]: Já a optimista? Vážně? Aha... :-D Možná to tak vyznívá, ale to jenom proto, že v příbězích mám dobré konce ráda. Jinak jsem ovšem příšerný pesimista :D Takže děkuji a hlavu vzhůru, nemůžeme se pořád jenom mračit.

[6]: Vracet? Páni, tak to děkuji hned dvakrát. :)

8 Amestea Amestea | Web | 26. listopadu 2012 v 20:55 | Reagovat

Možná na tom něco málo pravdy je. Nebo - možná. Určitě. Na každé teorii je něco pravdivého. A tady taktéž.
*Po celou dobu psaní komentáře se usmívá*
A moc se ti to povedlo. Fakt že jo. :-D

9 Fabulator Fabulator | Web | 29. listopadu 2012 v 20:34 | Reagovat

Já se taky často směju, až mi to je občas blbí, ale prostě nemůžu přestat. A když se mě někdo zeptá jak se mám, tak mi přijde, že mou morální povinností je odpovědět: "Fajn."

Jako lyrický příběh je to každopádně fajn. Jsou v tom pocity a je v tom síla.

10 Alex Alex | Web | 3. ledna 2013 v 19:39 | Reagovat

Ahoj Illian, chtěla bych ti říct, že končím na svém blogu, ale budu rozbíhat nový. Jestli budeš chtít, přijď se podívat na www.genevieve13.blog.cz a můžeme být dál SB :)

11 mojda mojda | Web | 4. ledna 2013 v 21:47 | Reagovat

Krááásnýýý novýýý rok ,vše nejjj :)

12 Juliet Juliet | Web | 27. ledna 2013 v 17:14 | Reagovat

Je to naprosto... Dokonalé. Jo, možná bych měla nejdřív napsat, že to je smutné a dojemné a já nevím co ještě, ale mě prostě první napadlo dokonalé. Je to... Neuvěřitelně pravdivé. Respektive ne u mě (já se neusmívám, i když bych se chtěla umět "přetvařovat" v tomto směru ;)), ale dokážu si jasně představit, jak takhle někdo může žít. Ono je to... Asi na jednu stranu jednoduché. Jednodušší zakrývat své pocity štěstím. A nejen pro druhé, ale občas i pro onoho člověka. Sám sebe přesvědčíš, že je všechno v pořádku. A až potom zjistíš, že to tak vlastně není... Krásná (možná trošiiičku smutná) myšlenka.

13 Maglaiz Maglaiz | E-mail | Web | 2. února 2013 v 22:20 | Reagovat

Zdravím!
Tímto bych Tě ráda pozvala na soutěž Imaginaria: http://libere.blog.cz/1301/imaginarius-special

Hezký večer přeji.
Maglaiz :-)

14 Lucerna Lucerna | Web | 11. února 2013 v 19:22 | Reagovat

Ahoj, dlho si tu nebola.. ako sa mas? Urcite si zanepraznena, ale ked si najdes chvilu cas, tak sa ozvi ze si ok :)

15 Romčule Romčule | Web | 18. února 2013 v 8:24 | Reagovat

Krásné, pravdivé a skvěle napsané. Je to realita některých lidí, nechci tvrdit že i moje, možná trošičku.
Pravdou ale je, že Ti co se tváří nejšťastněji většinou šťastní vůbec nejsou.

16 Kate Kate | Web | 21. února 2013 v 16:06 | Reagovat

Krásně napsané, myslím, že jsi to skvěle vystihla. Hlavně se nepřestávat usmívat..taky jsem se tak někdy cítila. Konec mě příjemně překvapil :)

17 Hypotéka Hypotéka | Web | 18. června 2013 v 18:08 | Reagovat

Platit nájem? http://medialni.blog.cz/1301/hypoteka-muze-vyjit-levneji-nez-najem

18 Salazaret Salazaret | E-mail | Web | 21. července 2013 v 18:22 | Reagovat

Páni! Přesně jsi popsala můj život... přesně takhle to bylo a někdy ještě je!
Člověk se usmívá protože ví, že tohle chce svět vidět. Ale  hloubi duše... ta bolest! Ta trýzeň!
Děkuji za krásné předčtení :)
S láskou Sal.

19 víla víla | 21. července 2013 v 23:31 | Reagovat

Našla jsem si oblíbený blog a on skončil. Já tohle snad přitahuju :(

20 Koření Koření | Web | 21. září 2013 v 18:42 | Reagovat

Koření je kořením života http://bess.blog.cz/1309/koreni

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama